Emirial

23. kapitola - trpělivost přetekla

,,Víš ty tvoje vlasy by asi potřebovali malou úpravu. Počkej." Riwen luskl prsty a kolem mé hlavy se objevil černý kouř. O chvíli později zmizel a já si opatrně sáhla na vlasy. Po vajíčku tam nebylo ani stopy. Usmála jsem se na něj a všimla jsem si, že i na jeho tváři je náznak úsměvu. ,,Děkuji." Pronesla jsem po chvilce.

Začali jsme jako včera, byla to tentokrát mnohem větší zábava. Kouli se mi podařilo rozsvítit zase o něco víc a měla jsem z toho hroznou radost a tak jsem objala Thermii a začala s ní poskakovat. Ona se jen smála a Riwen nás pobaveně sledoval. Sice to ještě nebylo nic extra, ale byla jsem zase o kousek blíž.

Pak jsem se vrátila do pokoje a zase na malou chvilku usnula, jenže zase přišel ten stejný sen, jako včera i dnes se v něm nic nezměnilo. A ráno zas sir Tripol a křik.

Takhle to bylo celý týden a ten poslední den, jeho trpělivost přetekla. Najednou se prudce zvedl a jednu mi vrazil. Tvář mě zaštípala, ale neuronila jsem ani slzu na rány jsem byla zvyklá. On na mě začal ječet, že ho tohle už nebaví a že se mám konečně sebrat, a když to nejde po dobrém tak to půjde po zlém. Chytil mě za paži a mávl rukou, aby otevřel dveře, za nimi se prudce otočil Konell a ustoupil z cesty, viděl jak mě vláčel někam pryč. Otočil se na Konella a naznačil mu, aby za námi nechodil. On přikývl a my pokračovali dál. Zastavili jsme se v předposledním patře a on vrazil klíč do zámku otočil s ním a otevřel malou místnost, pak mě tam strčil do ruky mi vrazil tu skleněnou kouli. ,, Co to děláte? To nesmíte!" On se zasmál. ,,Ale ano můžu, třeba ti to pomůže s magií. "

Chtěla jsem se vrhnout ke dveřím a utéct, ale on mi je zavřel přímo před nosem. Začal jsem zrychleně dýchat Thermi věděla co to znamená. Byla to chvíle, kdy se chystal záchvat. Nesnášela jsem, když jsem byla bezmocná na místě a nemohla se hnout nikam jinam. Připomnělo mi to ten den, kdy jsme spadli do strže. Měla jsem zlomenou nohu a nikam jsem nemohla, strach mi ochromil i hlasivky. Thermi se mě snažila uklidnit. Já se pomalu posadila a ona na mě mluvila jako to dělal Ridicus, když se mi to dělo doma.

,,Dýchej pomalu, nádech a výdech. Musíš se uklidnit, sice jsem si téměř jistá, že tady by jsi to jen tak nezničila, ale musíš se uklidnit. " Dělala jsem přesně to co mi radila, ale byla jsem až moc vystresovaná. Seděla jsem v tureckém sedu a zhluboka dýchala, ale stále nic. ,,Mysli na sušenky. " Pronesla a já se usmála. Jenže pak se ozval ten otravný hlas sira Tripola. ,,Tak jak jsi na tom, koukám, že jsi moc nepokročila. Měla by sis pospíšit jinak budeš o hladu. "

Pak se odmlčel a když znovu promluvil rozběhla jsem se proti dveřím a chtěla je rozmbít. ,, Jsi jen obyčejná zlodějka, nechápu jak můžeš mít tak výsostnou schopnost." Tyhle slova jsem mu chtěla narvat zpátky do krku i s jazykem. Byla jsem neuvěřitelně naštvaná a navíc mě dusil ten pocit bezmoci. Najednou jsem ucítila letmý dotyk na rameni myslela jsem, že to byla Thermia, ale když jsem se otočila byl tam ... Riwen? ,,Riwene? Jak ses ... " dokončil to za mě. ,,Nedostal jen se do téhle místnosti promítám se je to mnohem jednoduší se dostat sem než do té ve, které s tebou byl sir idiot." Měla jsem ruce sevřené v pěst a cítila jsem, jak mi v nich pulzuje magie.

Riwen pohlédl na mé ruce a položil tu svojí na tu mou, cítila jsem jeho dotek ,ale když jsem se chtěla dotknout já jeho moje ruka jím prošla jako dochem z přístavu. ,,Jak? " On se potutelně usmál. ,,Je to stará temnotvůrcovská magie. Trvalo mi roky než jsem se to naučil, díky tomu se dostanu i na místa chráněná kouzlem, jako je tohle. " Stále mi svíral ruku a jeho dotyk mě překvapivě uklidňoval. ,,Proč jsi tady ? " On zakroutil hlavou. ,,Když jsem slyšel, že tě zavřel sem chtěl jsem vědět, jak jsi na tom no a pak jsem uviděl ten tvůj záchvat a vztek a došlo mi, že to není dobré, tak jsem se sem promítl, abych ti pomohl rozsvítit tu zatracenou kouli a sir idiot tě nechal být. " Překvapeně jsem na něj pohlédla. ,, Zajímavé, že by ti na mě záleželo? " On se zamyslel. ,, No možné to je, ale nedávej si moc nadějí. " Vyplázl na mě jazyk a já mu tu vrátila. Posadili jsme se naproti sobě na zem do tureckého sedu. Mezi nás jsem položila tu kouli a chtěla jsem vytáhnout hůlku, ale Riwen mě zastavil. ,,To není třeba. Myslím, že takhle to půjde lépe teď polož ruce na kouli. " Podívala jsem se na něj trochu skepticky, ale udělala jsem co řekl. Pak položil své ruce na ty mé. Teď jen opakuj kouzlo zároveň semnou a soustřeď se na to, že tu magii chceš uložit do té koule.

Dělala jsem co říkal v jeho přítomnosti se mi to zdálo snazší než, když na mě křičel sir. Začala jsem odříkávat formuli. ,, Nunc ad id transeo ad auxilium magica aliis meis. " Po asi dvacátém zopakování se stále nic nedělo stáhla jsem ruce k sobě do klína a zoufale pronesla. ,,Nefunguje to jsem špatná sir měl pravdu. " On se zamračil. ,, Neměl pravdu jsi dobrá, zvládneš to jen zavři oči soustřeď se na to ticho kolem, na klidnou řeku nebo jarní chladný vánek. " Položila jsem tedy ruce zase zpět a zavřela jsem oči. Po nějaké chvíli se ozvala Thermi. ,,Funguje to, už začíná zářit ještě chvilku Akaris." Usmála jsem se, ale oči jsem ještě neotevřela cítila jsem jakoby se Riwenovi ruce vpíjeli do těch mých. ,,Hotovo, kouzlo je dokončené, teď půjdu pro sira idiota a ty mu jí dáš ano? " Chvíli bylo ticho a pak jsem slyšela uchechnutí. ,,Už ty oči můžeš otevřít. "

Pomalu jsem otevřela oči a opravdu koule zářila modrým světlem. „Děku..." Chtěla jsem Riwenovi poděkovat, ale vypařil se a myslím tím doslova, jen černý dým po něm zbyl. Zahleděla jsem se na kouli před sebou a ucítila Thermi jak se mi plíží do klína. „Copak je?" Podívala se na mě smutnýma dračíma očima a zašeptala. „Jsem strašně unavená a mám pocit, že jsem se zmenšila." Měla pravdu předtím byla velká, asi jako moje ruka od lokte k prstům i s ocasem teď by se mi skoro vešla do dlaně. „Vynaložila jsi příliš mnoho síly. „ To, to kouzlo zkoušeli jsme ho moc často a vybralo si to svojí daň, ale neboj zase to přejde jen budu potřebovat spánek jídlo a klid." To byla její obvyklá odpověď, když jí nebylo nejlíp. Stávalo se to často, když jsem víc používala magii a tak jí skoro nepoužívám znám spoustu magických formulí, zaklínadel a jiných věcí ,ale používám je jen málo kdy a moje nepropracovanější a nejpoužívanější je to na mazaní určité části paměti.

Vzala jsem do ruky tu kouli a v druhé ruce jsem svírala Thermi. Dostanu k tobě jídlo a taky se pokusím obstarat ten klid a spánek. Chvíli potom se ozvalo otočení klíče v zámku. Otočila jsem se ke dveřím a pomalu se k nim vydala. Když se otevřeli. Vrazila jsem kouli do ruky siru idiotovi a vydala se pryč. „Kam si myslíš, že jdeš? Nesmíš se pohybovat bez nějakého sira." Prudce jsem se otočila. „Teď se musím postarat o svojí strážkyni a jestli se mi v tom pokusíte zabránit slibuji vám, že se vám něco stane a bude mi srdečně jedno, že jste člen kruhu."

Tak tady to máme atmosféra houstne sir idiot jak ho Akaris a Riwen přezdívají už překročil hranici. Ani Riwen se na to nemohl dívat. Myslím, že od něj bylo opravdu hezké to jak starostlivě se k Akaris zachoval. Co si myslíte vy? Já osobně bych ještě řekla, že sir Tripol by si zasloužil ránu pěstí a možná ještě něco víc. Napiště mi komentář ať vím co si o tom myslíte. 

Napřečtenou!