Emirial

13. kapitola - dopisy

Najednou se na mém stole objevila zpráva ve žlutém ohni. Byla to zpráva od Abry. „Jak se tam zatím daří sestřičko? Už jsi narazila na nějaké hezké kluky?"

Protočila jsem očima, to byla celá Abra. Vzala jsem hůlku a na stejný papír odepsala. „Zatím to je dobré, jen jsem dostala moc informací. A ne žádný kluci tu nejsou jen jeden assasin asi v mém věku."

Pak jsem nechala papír shořet v tmavě modrém ohni. Na odpověď jsem nemusela čekat moc dlouho. Za chvíli se zase vrátil.

„Tak mladý assasin jo? A je pěkný?"

Zase jsem protočila očima.

„Přestaň, teď nemám na kluky čas."

Odpověď zase přišla rychle.

„ Dobře, tak promiň jen chci, aby jsi se taky bavila. Nebuď tak vážná, úplně vidím jak se snažíš všechny a všechno prokouknout."

Přikývla jsem, i když to nemohla vidět, měla pravdu.

„Máš pravdu, zkusím se trochu uvolnit, ale můj úkol je opravdu důležitý musím ho brát vážně."

Na to už odpověď nepřišla.

Nikdo se dlouho neobjevil a tak jsem vytáhla knihu po matce, byla jsem uprostřed, našla jsem tam docela dost zarážejících faktů, například ten, že modrá hvězda vždy nezářila na obloze s ostatními. Každá nová hvězda byla uložena v nějaké věži nepsalo se jestli ve stříbrné nebo jiné. Následující stránka totiž chyběla, ale byl tam vložený kus papíru. Na kterém bylo:

Všechny stránky co zde chybí jsem sama ukryla na bezpečné místo. Ne všechny jsou ovšem pravdivé, ale ty nejdůležitější jsou ukryté na třech místech. V pravý čas ty čtenáři odhalíš, kde jsou ukryté. Dám ti do knihy nápovědy, které objevíš v ten pravý čas. Tato kniha je poslední svého druhu nesmí se dostat do nesprávných rukou dobře jí hlídej. Pokud by se měla dostat do špatných rukou tak jí spal.

Jednu věc ti prozradím. Nejsou zde jen mágové, lidé a strážci, ale i jiní obyvatelé. Skrývají se hluboko v lesích a čekají...

Sama se zde tobě čtenáři přiznávám, že já Kitness Hallenwile čerpala magii od mága který mě pojal za manželku a také se přiznávám k tomu, že jsem byla a vždy budu jezdkyní. Můj obchod se stíny a temnotou je již dokonán a doufám, že moje dcera, která jistě čte tento dopis bude dobrou máginí. Jsi dívka čisté krve Akaris, tak to využij k ukončení války.

Kitness

Chtěla jsem vyzkoušet svojí novou magii, jen jak moc funguje. Jestliže jsem dívka čisté krve. Ať už to znamená cokoliv, jak píše matka neměla bych mýt nějaké zvláštní schopnosti? Podívala jsem se na Thermi, která se právě protahovala. „Myslím, že bych měla zkusit, jak jsem silná co ty na to? Co mám vykouzlit?"

Zeptala jsem se s upřeným pohledem před sebe. „ Zkus vytvořit jen jednoduchou věc třeba růži." Přikývla jsem a zavřela oči. Představila jsem si jak růže vypadá voní a jaká je na dotek, bylo to jako jí držet v ruce a pak jsem otevřela oči a nejen, že to bylo jako jí držet, já jí v rukou skutečně měla. Jenže tu byl problém po tom co jsem jí opravdu chytla se rozsypala. ,,Zkus to znovu." Podporovala mě Thermi. Zkusila jsem to ještě jednou a pak znovu a, když už jsem to chtěla vzdát tak se to konečně povedlo. Nerozpadla se a dokonce i trochu voněla. „Páni tak to je skvělé." Pronesla Thermie. „Zas tak skvělé to není." Zasmála jsem se a zasunula růži do prázdné vázy na skříňce.

Co jsem, ale netušila bylo, že mě celou dobu někdo sleduje. Mezi dveřmi stál Magnus a upřeně na mě hleděl nevypadal překvapeně,  spíš jakoby to čekal. „Opravdu dobré." Pronesl a kývnul nepatrně hlavou. „Prosím, slib mi, že to nikomu neřekneš." On se jen ďábelsky usmál. „ Co přesně nemám nikomu říkat? To o té knize co máš na posteli nebo snad o tom triku s růžemi? Příště buď pozornější zlodějko." Ztuhla jsem, vyrazil mi dech. Jak to všechno zjistil? Co byl zač? Všiml si zmatení v mé tváři a proto kývnul hlavou ke střešnímu oknu, kterým se dovnitř soukal někdo v černé assasinské zbroji, která měla, ale znaky temnotvůrce, které jsem viděla v knize.

Ten někdo seskočil na zem kousek od mé postele a dopadl do dřepu. U pasu měl krásnou zdobenou dýku  . Na nátepníku měl několik vrhacích dýk a v botě měl nůž Chvatně jsem vytáhla dýku ze svého rukávu a postavila se, tak abych na oba dobře viděla. Ten co seskočil oknem měl svalnatou postavu a zbroj na míru. Měl svalnatější postavu než Magnus a čišel z něj respekt. Kápi měl staženou hluboko do čela.

Věděla jsem, že mě mají chránit, ale i tak jsem z nich měla špatný pocit. 

Tak jo máme tu novinku Dopis skrytý mezi stránkami staré knihy a assasina u kterého si nejspíš tipnete kým je. Každopádně doufám, že se vám kapitolka líbila a aspoň něčím vás zaujala a překvapila. Napiště komentář ráda si ho přečtu.

Napřečtenou!