Emirial

29. kapitola - Chryzantéma

 „No a tak jsem zjistil, že jsem hvězdonoš." Vrátila jsem se do reality, ale vůbec jsem netušila o čem mluví. „Úžasný." Pronesla jsem, ačkoliv jsem ho vůbec neposlouchala. „Jsi opravdu taková, jak se o tobě tady říká." Podívala jsem se na něj se založenýma rukama. „Jako jaká? Být tebou bych vážila slov." Jen se pousmál. „Že si lidi nejprve prověříš a pak se rozhodneš, jak s nimi naložit. Mimochodem co máš s tím assasinem?" Naštvaně jsem se k němu otočila a vrazila mu prst do hrudi. Což jsem poslední dobou dělala lidem často. „Do toho, co s kým mám a nemám ti nic není. Ještě jedno slovo a budeš litovat dne, kdy jsi sem přišel." On se na mě trochu překvapeně podíval. Chvilku mu trvalo než se vzpamatoval, ale když se tak stalo prohrábl si vlasy a nasadil svůdný úsměv. „Líbí se mi, jak jsi chladná, většina dívek mi kvůli mému majetku a rozlehlému panství ihned podlehne, a teď nejspíš přibydou i nové, kterým se bude líbit má nová hvězdonošská stránka. Na všechny dívky fungují sladké řeči, peníze a dárky, ale ty jsi jiná Akaris, ale neboj se přijdu na to co na tebe platí."

„Dost si věříte milý lorde." Přikývl. „Ano věřím, protože chci zjistit, kdo vlastně jsi." „V tom případě, sbohem." Udělala jsem zlodějskou poklonu a vydala jsem se do svého pokoje. „Proč se tak moc bojíš přiznat kdo jsi?" Ozval se zamnou. „Protože to je můj trumf." „K čemu ti to je, ta přetvářka a trumfy? Stejně na to jednou někdo přijde. Nejsi tak chytrá, jak si myslíš." Pronesl vítězným tónem. „Vážně? Kdybych nebyla chytrá, necítila bych vůni skořice, která naznačuje, že nedaleko je sir Browen a celou dobu nás sleduje, také bych nezaslechla, jak jeden z tvých strážných zavadil mečem o dveře a udělal tak, sice tichý ale velmi nepříjemný zvuk. A nakonec ty. Celou dobu se snažíš nekoukat za sebe nebo za dveře vlevo od tebe jenže právě tím, jak ses tam snažil nekoukat jsi poukázal na to, že tam někdo je, že sire Browene a vy dva také můžete vylézt. Bylo mi jasné, že mi nikdo ze sirů věřit nebude. Až s námi zase budeš chtít mluvit tak to zkus o samotě ano? Konelle?" Objevil se vedle mě. „Chceš doprovodit do pokoje?" Přikývla jsem.

Jen co jsme zašli za roh Konell se zastavil. „Jak jsi to všechno věděla?" Usmála jsem se. „Pozorování a roky tréninku. Víš kolik střežených míst jsem musela projít? Než se zeptáš, bylo jich přesně sto tři." Jen pokýval hlavou. „Jistě, máš to spočítané." Usmála jsem se. „Jsi fakt dobrá." „Děkuji." došli jsme do pokoje a Riwen se objevil ze stínu, jak měl ve zvyku. „Souhlasím byla jsi opravdu dobrá." Uznale kývl. „Snažila jsem se ho trochu zastrašit. Není zas takový pitomec, jak jsem si myslela, vypadá to, jako by měl něco za lubem." Riwen se uchechtl. „Ano má, a já už vím co." Pronesl tajemně a opřel se o zeď. „Chce se s tebou dát dohromady, abys nedělala problémy a byli jste za jedno." Jen jsem na něj vyvalila oči. „Tak to se nestane, musím se odtud dostat."

Riwen se na mě překvapeně podíval. „Nemůžeš se odtud jen tak dostat. Je to tady chráněné kouzlem, které jen tak někdo neprolomí. Bez povolení nějakého sira se pryč nedostaneš." Pronesl vážně. „Nebudu jim tady dělat cvičenou opici." Riwen přikývl. „Zatím se chovej jakoby nic, zkusím to vyřešit." Jen jsem se na něj podívala. „Konelle, pojď pomůžeš mi."

Další týden

Trávila jsem s Nycerem stále více času a zdálo se, že není až tak zlý. Vzal mě do knihovny a ukázal mi krásné obrazy, které tam mají, na jednom byl Destrik, když byl mladý. Byl opravdu pohledný. Měl zelené oči a tmavě hnědé vlasy milý úsměv a něco zvláštního v oku. „Posloucháš mě? Chtěl jsem ti ukázat tohle, ne obraz Destrika." Otočila jsem se k němu. Stál u okna. Došla jsem k němu a vyhlédla ven. Pode mnou se rozprostírala krásná krajina skrz kterou se táhla, jako had široká řeka. Obklopovali jí hory a rozlehlé louky. „Páni. Od doby co jsem, tady jsem neviděla přírodu." Vydechla jsem a položila ruku na okno, jako bych se přírody mohla dotknout. „Nečekal jsem, že budeš až tak překvapená." Pousmála jsem se. „Chybí mi příroda, vůně lesů a květin a bublající řeka." Stoupl si vedle mě a opřel se ramenem o okno. „Strávila jsi v přírodě asi hodně času co?"

Zamyslela jsem se. „Ano, se sourozenci jsme v lesích trénovali, hráli jsme hry, abychom si procvičili naší techniku boje." On mě poslouchal, jako by ho to opravdu zajímalo. „Takže jsi vycvičená jako zbraň?" Zasmála jsem se. „Ne, tak jsou vycvičení assasini já jsem vycvičená, jako stín." Zašeptala jsem a nespouštěla oči z přírody pod sebou. „Jako stín, to zní tajemně." Otočila jsem k němu hlavu. „Tak je to taky správně. Když už jsme tady, nejsou tu nějaké knihy co by stáli za přečtení?" On se postavil a došel do středu místnosti. Chytil se za bradu a rozhlédl se. „No nabídl bych ti nějakou knihu, ale čtení moc nedám, tak se budeš muset zeptat někoho jiného." Mykl rameny. „Tak to jsem zklamaná lord a nerad čte? Tak to mě opravdu překvapuješ."

„Jsem plný překvapení a myslím, že nejsem sám, víš už dlouho mě zajímá, jak jsi věděla o Browenovi a mých strážných?" Jen jsem se na něj podívala. „To ti zůstane záhadou." Pousmála jsem se. „No tak, bylo to opravdu zvláštní." jen jsem si ho prohlédla. „Jak můžeš přežít, v tomhle světe, mezi tou snobskou společností?" Změnila jsem téma. Urovnal si oblečení a otočil se ke mně. „Nejprve jsem si musel získat jméno, poté jsem se tam musel udržet a teď, tam jen proplouvám. Není to složité, jednou za čas musíš ukázat, že máš peníze a pak tě zase nechají být na nějakou dobu. Je to stále do kola. Docela nudné, ale jiný život neznám, jen tenhle. Vyrostl jsem mezi lordy a šlechtou." Chápavě jsem přikývla.

„Něco pro tebe mám." Překvapeně jsem se na něj podívala. „Pro mě? Proč?" On mykl rameny a podal mi květinu, měla růžové listy a říkalo se jí Chryzantéma. „Děje se něco?" Nevzala jsem si jí od něj a tak se trochu zarazil. „Jen, že jsem tuhle květinu dlouho neviděla. Když jsem žila v měsíčním království byli tam všude a matka je milovala, zaplétala si je do vlasů, vypadala pak jako víla. To já jsem se oblékala do klučičích kalhot a šermovala."

On se zasmál. „Tak to nene." Přikývla jsem. „Ale ano, byla a jsem stále rebelka." On si mě prohlédl. „ Umím si tě představit v nádherných šatech nespíš ve zlaté nebo tmavě modré barvě a s rozpuštěnými vlasy." Zasmála jsem se. „Já šaty nenosím a velmi nerada chodím mezi lidi, pokud nejsem skrytá pod kápí, jako assasini." On se zasmál. „Assasini, to je kapitola sama pro sebe. Nemám je moc rád." Upřela jsem na něj zrak. „ Toho jsem si všimla, urazil jsi moje přátele." „Ne neurazil, jen jsem je nazval pravým jménem. Ty nemáš tušení co dělají šlechtě. Jsou tam slušní lidé a ..." Zasmála jsem se. „O kolika lidech můžeš s čistým svědomím říct, že nikdy neudělali nic protizákonného." Sklopil hlavu a přejel si po zátylku. „Tak vidíš. Zas takový dobráci to nejsou. Když mě omluvíš už půjdu. Thermi jdeme." Ona se mi posadila na rameno a já pomalu odešla. Za dveřmi na mě čekal Magnus. „Už jste si promluvili?" Přikývla jsem. „A dostala jsem květinu, která ve mně vyvolává dost nepříjemné vzpomínky mohl by jsi jí prosím dát někam pryč?" Podíval se na mě, ale na nic se neptal jen si jí ode mě vzal.

„Děkuji." Došli jsme do pokoje a Thermi se na mě podívala tím svým zkoumavým pohledem a já jen protočila očima. „Říkáš mu moc Akaris." Pokárala mě. „ Já vím, ale s ním je to tak jednoduché jednou řekne něco on a jednou já." „Tak s tím přestaň." Naštvala se. „Dobře neřeknu už ani slovo." Ona kývla a otočila se k oknu. „Ještě jsem nedočetla tu knihu co mi přinesl Riw myslím, že bych to měla dočíst a vrátit mu jí, aby jí dal na její místo než jí bude někdo hledat." Vzala jsem si zase tu knihu a začala číst dál.

Tak jo, jasně vidímě, že se jí Nycer pomalu snaží dostat pod kůži. Ptá se na spoustu otázek. I přes to, že ho Ris trochu viděsila tak se s ní dál baví. Nejspíš je to součástí plánu sira idiota. No uvidíme v téhle kapitole se toho moc nedělo. 

Napřečtenou!