Emirial

10. kapitola - návrat

,,Brzy nashledanou Akaris." Pronesl a pak jsem ucítila, jak si za mě stoupnul Ridicus. Magistr luskl prsty a kolem nás se zvedl prach. ,,Pomysli na místo, kam se chceš dostat a chytni mě za rukáv, za chvilku tam budeme." Zavřela jsem oči a uchopila jeho rukáv. Věděla jsem, že by se Ridicusovi nelíbilo, kdybych ho vzala přímo do naší zlodějské pevnosti a tak jsem se rozhodla nechat ho před ní. Když si prach kolem nás sednul magistr se chtivě a zvědavě rozhlédl. Nešlo si nevšimnout jeho překvapení, když zjistil, že stojí někde uprostřed lesa. Podíval se na mě a pak nechápavě zakroutil hlavou.

,,Víte, cizinci nejsou u nás doma vítaní, takže se omlouvám, ale tady vaše cesta končí, jen mám jednu otázku." On se na mě podíval a čekal, zatím nic neřekl. ,,Nechali jsme před magistériem koně rádi bychom je dostali zpět." On přikývl a zmizel. Podívala jsem se na Ridicuse, který jen mykl rameny. Za malou chvilku se vedle nás zvedl prach a když ustal, stál tam magistr s našimi koňmi došli jsme k němu a převzali od něj otěže. ,,Děkujeme." On zase jen nepatrně sklonil hlavu. 

,,Zítra ráno tu na tebe budu čekat, buď prosím připravená." Pohlédla jsem na Ridicuse, který se pokusil o úsměv. ,,Nebojte se, budu." Pak se magistr zase schoval v prachu a zmizel. Byl přenašeč, nebo také cestovatel. To byla velmi speciální vlastnost. Jen tak někdo jí neměl.

,,Jdeme domů." Vzal mě kolem ramen a vydal se o kousek dál, kde za neviditelnou zdí stála naše pevnost. ,,Dospěla jsi příliš rychle." řekl otcovským tónem. ,,To je možné, ale na pořád budu tvoje malá zlodějka. To se nikdy nezmění, ať už se mnou udělají cokoliv." On se tiše zasmál. ,,To já vím." Došli jsme k bráně, která se hned otevřela. Když jsme vešli dovnitř všichni nás vítali jásotem, až do chvíle než si mě pořádně prohlédli. Pak všechen povyk utichl a rozhostil se tichý šepot. Abra a Lišaj k nám došli a oba na mě překvapeně zírali.

 ,,Řekni, že to není pravda." Pronesla Abra a podívala se na Ridicuse, ten jen vydechl a vydal se ke stájím. ,,Je to pravda." Oznámila jsem jí za něj. ,,Nevím jestli se mám radovat nebo si začít dělat starosti." Pronesl Lišaj. ,,Podobně jsem na tom od chvíle co se to stalo." Vytáhla jsem Stritiu a oni jen vyvalili oči. „To si děláš srandu." Jen jsem zakroutila hlavou. Pak jsem se vydala do stájí, abych odstrojila Ikara a trochu se uklidnila.

Vešla jsem do stájí a Ridicus bezmyšlenkovitě hřebelcoval svého černého vraníka. Nechtěla jsem ho rušit a tak jsem došla k Ikarovo stáji a začala jsem mu rozepínat postroj. ,,Věděl jsem to." řekl najednou Ridicus. ,,Cože?" Nechápala jsem a podívala se na něj přes předěl mezi místy na stání. ,,Byl jsem si dost jistý, že to budeš ty, že budeš novým hvězdonošem. Ještě před tím než jsem tě našel, jsem mluvil z jednou jasnovidkou tvrdila mi, že vychovám někoho velmi mocného. Pochopitelně jsem jí nevěřil, ale pak, když jsem tě viděl poprvé držet meč nebo používat magii. Došlo mi, že mluvila o tobě. Byla jsi jiná, tak svá. I když jsi se dobře začlenila mezi ostatní stále jsi nějakým způsobem vyčnívala."

,,Byl jsi si jistý, že to budu zrovna já? Stejně tak, jako si vychoval mě si vychoval i Abru a Lišaje také. Mohl to být, kdokoli z nás." On vyšel z místa u svého koně a došel ke mně. ,,Zasmál se. Abra to být nemohla, protože ve své schopnosti nevěří tolik jako ty, a Lišaj je příliš zbrklý a výbušný." Zasmála jsem se, popsal je přesně. ,,Dobře asi máš pravdu, ale i já mám tyhle vlastnosti." On přikývl. ,,To ano, ale mimo to máš v sobě ještě něco nevěděl jsem co, ale teď už to vím byla to jiskra."

Po tomhle prapodivném rozhovoru, jsem se snažila vyhnout nádvoří a dostat se do svého pokoje vnitřkem pevnosti. Nechtěla jsem se už s nikým dnes bavit, ale potkala jsem na schodišti někoho komu jsem se ještě potřebovala omluvit. Pozdravila jsem ho. ,,Ahoj." Grimm kolem mě jen prošel. ,,Grimme,... mrzí mě to." Zastavil se a konečně ke mně zvedl zrak. V jeho tváři bylo znatelné překvapení i když se ho snažil skrýt. ,,Vypadáš jinak." Pronesl trochu zaraženě. ,,Omluvu příjmám." Pronesl a chtěl se zase otočit a odejít. ,,Děkuji. Cítila jsem se hrozně, potom co jsi odešel." On jen mávl rukou a lehce se usmál. ,,To je dobré, byl jsem jen trochu špatně naladěný." Zdálo se, jako by se mě bál, jeho oči jakoby pohasly to co v nich předtím plálo, bylo pryč, nahradil to strach? Proč se mě bál, byla jsem stále stejná. Nebo ne? Pak už zmizel a já se zavřela v pokoji.

Vytáhla jsem svůj kožený vak a začala do něj dávat své věci, kterých moc nebylo. Sotva polovina vaku byla plná, když jsem skončila s balením. Pak jsem se posadila na postel a hladila Thermii po šupinaté hlavě. ,,Jsi nějaká zamlklá od doby co jsme se vrátili, co tě trápí? Normálně to zjistím skrz pouto, ale teď je to, jako by jsi mi bránila." Shlédla jsem na ní. ,,Pokud to dělám, tak to není vědomé, moc se omlouvám, v mém těle je příliš magie, kterou nechápu. Všechnu jí cítím, ale neumím jí ještě správně využít." Thermia se posadila. ,,Já to chápu víc než kdokoli jiný, jsem tvůj strážce Akaris a přesně vím o čem mluvíš." Usmála jsem se na ní a pohladila jí po roztaženém křídle a ona spokojeně zavřela oči.

Najednou někdo otevřel dveře a já k němu zvedla hlavu. Stála mezi nimi Abra. ,,Proč se tu schováváš? Není to škoda, když jsi tak zkrásněla? Už jsi se viděla v zrcadle?" Ukázala směrem k velkému zrcadlu nedaleko stolu. ,,Ještě jsem neměla čas." Ona se na mě nedočkavě dívala. ,,No tak šup." povzbudila mě, ale já se ani nehnula jen jsem na ní koukala s nakloněnou hlavou. ,,No tak dělej." Zasmála se a došla ke mně. Chytla mě za ruce a táhla k zrcadlu. Pak ustoupila a já se prohlédla v zrcadle. Černé vlasy s modrými odlesky světlá pleť a tmavě modré oči. Na holých pažích tetování a za pasem hůlka a dýka. Vypadala jsem jinak, ale přesto jsem to byla stále já. ,,Přinesla jsem ti růži, ale zlomila se mi." Ukázala mi růži. ,,To není problém ukaž." Sevřela jsem zlomenou část v dlani a použila kouzlo. Když jsem dala ruku pryč tak růže byla celá. Jednoduchý trik, který mě naučil Ridicus, kdybych náhodou pošlapala květinovou zahradu kuchařek.

Tak jo moc se vám omlouvám, ale teď mám maturitu na krku a musím se učit tak na vydávání  nemám čas.   I přes to vám sem však jednou za čas něco hodím. Je to pro mě takové rozptýlení od stresu. 

Teď přímo k příběhu. Přišla část, kdy se do toho Akaris začne ponořovat postupně začíná odhalovat. Jak na ní okolí reaguje a neví jestli má být šťastná nebo vyděšená.  Napište své komentáře ať vím jak jste na tom. :D

Napřečtenou!