Emirial

30. kapitola - naštvaný Riwen

Kniha

To co se stalo, ale nečekal. Jeho přítel zemřel. Dřív než se hvězda usadila na své místo na obloze, jeho přítel padl k zemi. Zemřel. Destrik to nechápal, nechápal proč musí být ta hvězda tak zlá. Celé roky pátral po tom proč se to stalo a pak, když na to přišel uvědomil si, že to byl on a ne hvězda kdo zabil jeho přítele. Rozhodl se napsat varování, aby nikdo neudělal to co on. Protože kvůli němu kvůli jeho rozhodnutí se hvězda rozhodla, že jeden z hvězdonošů nesplnil svůj úkol a tak ho hvězda zabila. Kdyby Destrik nepomohl hvězdě, jeho přítel by žil. To kouzlo prý dobře ukryl, tak aby ho už nikdo nepoužil. Jenže sir Tripol ho našel a udělal stejnou chybu.

A pak mi to došlo. Až přijde čas, tak jeden z nás bude muset vrátit hvězdu a ten druhý zemře. Zavřela jsem knihu, protože tam už nic víc nebylo. Když uteču budu mít, tak rok života než vrátí hvězdu. Pokud zůstanu, budeme se nejspíš dohadovat o tom, kdo jí tam má vrátit, ale já nedokážu zabít někoho, kdo nemůže za to kým se stal. Tohle, ale nebyla jediná otázka, která mě trápila. Nebyla jsem si jistá jestli to chci říct Riwenovi a ostatním nebo ne. Když mluvím o Riwenovi týden jsem ho neviděla a bylo mi to divné. Prozatím to nechám být. „Ty jim to nechceš říct, že ne?" Vycítila Thermi, věděla co v té knize bylo. „Ne nechci, aby se tomu, jak se rozhodnu snažili zabránit." Ona přikývla. „To je dobrý plán ať se rozhodneš jakkoliv budu stát při tobě."

„Musím vrátit tu knihu Riwenovi, ale nejdřív udělám jednu úpravu." Thermi se na mě trochu nechápavě podívala. Otevřela jsem knihu a vytrhla stránky, které mluvili o smrti druhého hvězdonoše. Ty stránky jsem pak schovala na jediné místo na kterém by nikdo nehledal. Zastrčila jsem srolované stránky do kapsy svého pláště ne do obyčejné kapsy, ale do té skryté ve švu. „Stejně se to dozví." Pronesla Thermi. „Ano, ale to už budeme pryč." Jen kroutila hlavou. „Ublížíš mu." „Koho máš na mysli?" Zeptala jsem se jakože nevím o kom mluví. „Nech toho víš, že mluvím o Riwenovi. I o těch ostatních, ale hlavně o něm. Myslíš, že nevidím jak se na něj díváš? Jak se snažíš prohlédnout jeho masky, jak mu chceš nakouknout dovnitř. Vidím jak se tváříš a vím, že se ti o něm teď posledních několik dní zdálo. Akaris nemůžeš mu tak moc ublížit."

„Já vím s proto mu to řeknu co nejdřív hlavně jako prvnímu." „Tak se mi líbíš."

Následujících pár dní jsem moc neopouštěla pokoj a Riwen se také neukázal. Nycer se stavil a zase mi přinesl Chrizamtény asi mu to nedošlo. Pokaždé jsem jí vyhodila oknem nechtěla jsem cítit její vůni, ani jí vidět. Cítila jsem, tak pocit viny pokaždé, když ta květina byla v mém dosahu. Snažil se semnou bavit, ale já stále přemýšlela nad tím, jak to mám říct Riwenovi.

„Posloucháš mě? Říkal jsem ti o tom, že je sir Tripol velmi zajímavý muž." „Velmi zajímavý." Odkývala jsem mu. „Tak já zase půjdu nevypadá to, že se mnou chceš mluvit." Řekl uraženě Nycer. „Promiň, jen jsem přemýšlela nad něčím důležitým už tě poslouchám." Zasmál se. „To říkáš každý den, pak si ukradnu sotva deset minut tvé pozornosti a zase zmizíš ve svých myšlenkách." Vyčetl mi. „Promiň mi to." Omluvila jsem se, aniž bych o tom přemýšlela. „To je dobré, jen mě už vnímej. Zítra budeme trénovat spolu." Překvapeně jsem zamrkala. „Proč?" On se usmál. „To ti zítra osvětlí sir Tripol." Při zmínění sira jsem protočila očima. „Dobře." Kývla jsem pak. „Mohl by jsi odejít?" Ozval se ode dveří Riwen. „Proč bych to jako měl dělat?" Otočil se k němu s naštvaným výrazem Nycer. „Protože tě o to žádám."

„Já tě, ale nemusím poslouchat, tohle není tvůj pokoj a ty nerozhoduješ o tom, kdo tu může být a kdo ne." Pak se postavil a došel až k Riwenovi. „Co máš za problém? To se tak stydíš za svůj obličej, že furt nosíš tu kápi?" Tak to neměl dělat, dotkl se jeho kápě a chtěl mu jí stáhnout, ale Riwen ho chytil za ruku. „Ještě jednou se mě dotkni a přijdeš o ruku." Došla jsem k nim a na oba se podívala. „Nechte toho. Nycere mohl by jsi odejít?" Podíval se na mě, jako bych ho právě urazila, ale odešel. Zavřeli se za ním dveře a já se podívala na Riwena čekala jsem jestli si sundá kápi, ale neudělal to.

„Proč si to nesundáš?" Mykla jsem k němu hlavou. „Ještě ty s tím začínej." s nadzvednutým obočím jsem na něj koukala. „Tak promiň, že jsem tě chtěla vidět po takové době." „Však mě vidíš, stojím před tebou." Choval se zvláštně působil naštvaně. „Omlouvám se, jestli chceš být nepříjemný můžeš zase jít." „ Dobře." řekl uraženě a zmizel. „Arrr." Zabručela jsem, taky naštvaně. „Chová se jako pitomec co jsem mu sakra udělala?" Thermi na mě jen koukala a neřekla jediné slovo. „Jdu se vykoupat. Potřebuji si pročistit hlavu." Zatřásla jsem hlavou. „Jak chceš." Mykla rameny Thermi.

Další den ráno jsem šla na trénink s Nycerem. Tvářil se až přemrštěně nadšeně a mě to trochu děsilo. Zavřeli za námi dveře té místnosti a naproti nám se objevil sir Tripol. „Dobré ráno. Dnes se naučíme stopovací kouzlo. Díky němu najdete svojí hvězdu. Zjistil jsem, že je možné najít hvězdu dvěma způsoby. Jeden je díky tomuto kouzlu a druhý je spíš o náhodě. My půjdeme, ale na jisto." Začal nám ukazovat pohyby a odříkával kouzlo a my to po něm opakovali. Po desátém zopakování se Nycerovi povedlo vytvořit něco jako modrou bublinu, která se okamžitě vydala ven. To mě to nešlo. Sir tripol se na mě opět mračil. Nedokázala jsem využít svojí magii, když byl poblíž.

„Stoupni si naproti mně a nemysli na to, že tu je on." řekl Nycer a já udělal co chtěl. Dělala jsem stejné pohyby, jako on a snažila se soustředit jenže ani to nebylo úplně jednoduché cítila jsem, jak svojí magii prostě nedokážu ovládat. Nycerovi se to povedlo zase a sir Tripol mu zatleskal pak se podíval na mě a řekl velmi nepříjemně. „Opravdu jsi k ničemu ještě, že se tu objevil lord Nycer." řekl to jako by si odplivl. Nycer to nejspíš neslyšel a to taky bylo v plánu. „Máte pravdu bylo by asi lepší kdybych odešla nemyslíte? Měl by jste pak možnost se plně věnovat jemu."

„Tak jednoduché to bohužel není, kdyby ano už tu nejste." Usmála jsem se. „V tom případě se aspoň vrátím do svého pokoje." Rozrazila jsem dveře a zamířila přímo do pokoje. Jen co jsem za sebou zavřela dveře přinesl mi sir Browen jídlo. Vůbec jsem neměla hlad a tak jsem si s ním jen dlouho hrála vidličkou. Pak se tu objevil Riwen ani jsem se nemusela otočit, abych věděla, že tu je, šla z něj silná kovová vůně. „Co ty tady, myslela jsem, že se se mnou nebavíš." Zaslechla jsem zašustění látky a to mě přimělo se otočit, měl hlavu ke mně bokem, ale zacítila jsem železo. „Ty krvácíš?" Postavila jsem se a vydala se k němu. úplně zazdil mojí otázku a mluvil o něčem jiném. „Přišel jsem se ti omluvit neměl jsem svůj den, takže promiň."

„Sám velký Riwen se mi přišel omluvit? Překvapuješ mě." Zastavila jsem se před ním, ale on se na mě zpříma nepodíval. Vzala jsem ho za tvář a otočila ho k sobě bokem. Pod okem měl tržnou ránu ve které se třpytili nějaké kovové úlomky. „Co se ti stalo?" Vytrhl se mi. „To ti může být jedno už se to hojí." „Zase si velmi dobře naladěný, můžeš mi aspoň říct, čím jsem si zasloužila tohle tvé chování?" Naše pohledy se střetli a nastalo mezi námi velmi dlouhé ticho. „Máš krásnou barvu očí, vypadá to jako by se v nich odrážela polární záře." Zamrkala jsem. „Ty jsi jí někdy viděl?" Přikývl.

Tak jo je tu další kapitola. Ris je malinko mimo a zase se dostala do sporu se sirem Tripolem. Také se začal Riwen chovat poněkud podivně doufejme, že se to brzy vysvětlí. Každopádně si myslím, že tohle je další celkem zajímavá kapitola. Hoďte mi sem komentář ať vím jaké máte nové připomínky, poznatky a nápady.

Napřečtenou!