Emirial

14. kapitola - troufalost

Proč špatný pocit? To je jednoduché. Jak se vám mluví s člověkem, kterému nevidíte zpříma do očí? Špatně co? Z očí se dá vyčíst podle mě nejvíc. Jak pocity, tak i to nad čím přemýšlí nebo jestli se mu daná věc líbí nebo ne. Takže mít špatný pocit z někoho komu nevidíte do tváře je oprávněné.

Až teď jsem mu viděla do tváře. Z pod kápě podobně jako Magnusovi i jemu jiskřili temné oči jeho, ale byli tmavomodré . Na tváři měl pobavený úsměv. A do obličeje mu padalo několik černých neposlušných vlasů. „Chcete mě zabít?" Zeptala jsem se a oba se naráz rozesmáli. „ Proč bychom to dělali?" Jeho hlas zněl drsně a tajemně, ale zároveň svůdně. Něco mě na něm přitahovalo. Všimli si, že stojím jako solný sloup a čekám co se bude dít. Ten hlas jsem už znala už jsem ho slyšela a ty oči. „Pokud se nepletu ty jsi Akaris nová hvězdonoška, ale podle toho co jsem před chvílí viděl nejsi jen to. Tvá matka podle dopisu byla jezdkyní a otec mág." Jen jsem stála čekajíc na další jeho slova. Najednou promluvil Magnus, kapitáne hlídal jsem jí, jak jste si přál nespustil jsem z ní oči." Přeskakovala jsem pohledem z jednoho na druhého. „Kapitán" V tak mladém věku? „Zdá se, že vy dva o mě víte všechno, ale já nemám tušení kdo jste. Tedy minimálně kdo jste vy."

Kapitán si všiml mého nedůvěřivého pohledu a tak udělal krok ke mně. Já instinktivně couvla. On se zastavil a pod kápí mu naskočil pobavený úsměv. Ten úsměv jsem už poznala byl to Riwen. Nedala jsem mu ovšem najevo, že vím kdo je.„ Nejsi moc mladý na to být kapitánem?" Zeptala jsem se s výsměchem v hlase. „Kdo určuje jak starý má být kapitán Assasinů? Jsi to snad ty." trochu přiostřil tón, ale já se nezalekla. „To sice ne, ale vždy jsem si kapitána představovala jinak." Začala jsem ho obcházet a jeho to trochu zaskočilo. „Jak sis ho představovala?" Byl zvědavý, zajímalo ho, jak jsem si ho představovala. „No starší, prošedivělý muž s vousy a už neschopný bojovat jen vydávat rozkazy a také plný zkušeností a mouder." Udělala jsem si z něj srandu, ale on se neusmál jen si mě prohlížel jeho temné oči jen jiskřily vztekem, že jsem tak troufalá a nemám z něj strach, jaký nejspíš čekal. V jeho očích byl chlad, sebejistota a odhodlání. Jsem cvičená v několika technikách boje nemám z něj strach i když je obecně známo, že assasini jsou nejlépe cvičenými vojáky soudě podle jeho pláště byl jeden z mála temnotvůrců, takže bych se nejspíš bát měla, ale strach nějak nepřicházel.

Riwen

Neočekával jsem, že dívka, na kterou mám dávat pozor bude právě ona. Ta, kterou tak dlouho znám a zajímala mě už jako malá. Magnus z ní nespustil oči. Překvapovalo mě, že se nebojí. V klidu si mě obešla a pak se zastavila přede mnou zasmála se tomu, že jsem mladý na to být kapitánem a dál mě pozorovala. Její oči prozrazovali, že je zvědavá, moc chtěla prohlédnout mou kápi a podívat se na mě, ale to jsem jí nemohl dopřát, každá dívka, která se na mě podívá neodolá mému šarmu a ona se do mě nesmí zamilovat a padnout mi kolem krku, i když ona už mě bez kápě viděla. Nebylo by pak možné jí hlídat. Rozkaz zněl jasně. Hlídat hvězdonošku. Nedovolit, aby se jí cokoli stalo nebo, aby se dostala do problémů, úkol zněl jasně a jednoduše jenže s touhle dívkou to nebude, tak jednoduché, její krása byla jiná, oči měla plné magie a její pohled byl úsečný a zvídavý byla jiná než dívky, které jsem doposud poznal, ale nesmím její kráse podlehnout. Nejde ovšem jen o její krásu, ale i o její vystupování. Její nebojácnost a smysl pro vnímání okolí mě nenechává chladným.

„Já jsem si tě také nepředstavoval takhle." Řekl jsem do nastalého ticha. Měla jsi být rozmazelná slečinka z bohaté rodiny a ne vycvičená bojovnice s dvojí krví a pohledem zloděje." Ona se jen pousmála. „ Děkuji za kompliment." Zahrávala si s ohněm. Nebrala v potaz to, že proti ní stojí velitel assasinů s dokonalým výcvikem a temnotvůrce. „Dost si troufáš." tón jsem záměrně změnil na ten velitelský, abych si vybudoval respekt i u ní, ale jí to bylo jedno dělala, že nevnímá tón jakým mluvím. Dráždila mě tím a temnota se začínala drát ven skrze mojí černou koženou rukavici se symbolem měsíce a meče což byl znak assasinů. Štvalo mě, že hvězdonoškou je právě ona. Když jí znám nebude lehké plnit úkol.

Akaris

„Tak proč jste tady? Vešli jste oba bez pozvání do mého pokoje a zatím neznám důvod." Konečně můj hlas zněl dost sebejistě, ale na velitelský tón Riwena jsem neměla. „Chtěli jsme si s tebou promluvit a představit se, aby ses nevyděsila, až se za tebou budeme plížit ve stínech." Jeho hlas měl mírně tajemný podtón zřejmě se ve mně snažil vyvolat nejistotu, ale to se mu nepovedlo. „Myslíte si, že to zvládáte tak dobře?" Riwen se ďábelsky usmál. „ Vzhledem k tomu, že jsi sis mě nevšimla od chvíle co jsi se sem dostala si myslím, že mi to jde dost dobře." Trochu jsem stuhla protože mi došlo, že mohl vidět a slyšet cokoliv. „Copak je? Snad ses nezačala bát?"

Napřímila jsem se a nenuceně se usmála. „Kdybych se měla bát všech bláznu co se skrývají ve stínu nemohla bych normálně žít."

Nebála se nazvat kapitána bláznem čímž si vysloužila jeho obdiv. Nikdy nepotkal nikoho kdo by ho urazil a ještě se tomu zasmál.

„Překvapuješ mě." Pronesl najednou a já překvapeně ucukla. Snažil se snad o flirtování? O co mu šlo, používal nějaké kouzlo nebo manipulaci? „Opravdu? Proč jen v tom cítím pachuť kouzla nebo manipulace?" Koutky úst mu vyskočili do nepatrného úsměvu. „ Už jsem se s tebou seznámil, tak zase můžu zmizet do stínů. Zatím Akaris." Udělal nepatrnou poklonku a zmizel i s Magnusem dveřmi.

Hmmm... máme tu zase pohled Riwena. Zdá se, že Akaris je jeho slabinou. Zná jí nejspíš opravdu dlouhou, ale Akaris si ho vůbec nepamatuje. No uvidíme jak se to vyvine. Také tu máme tichého Magnuse, který je až překvapivě otevřený v komunikaci s Akaris což je zajímavá změna. Tak doufám, že zase najdu nějaké zajímavé komentáře. Omlouvám se, že na ně teĎ tolik neodpovídám, ale mám sotva čas si je přečíst a vydat vám další kapitolu. Tak mi to prosím omluvte. Přeji vám příjemný večer.

Napřečtenou!