Emirial

20. kapitola - špatný trénink

Jen jsem pomalu přikývla jakože tomu rozumím i když mi vrtalo hlavou, jak mě mohl slyšet. Pak jsem si prohlédla Magnusův oděv. Opravdu na sobě měl jen košili a nějaké volné kalhoty. Všiml si, že si ho prohlížím a zopakoval. „Jak jsem řekl, spal jsem." Mykl rameny a usmál se. „Promiň, že jsem tě vytáhla z postele, zdál se mi jen nějaký zlý sen." Omluvila jsem se mu a on se na mě s Thermií podíval. Jeho černý kocour mňoukl a vyskočil na kraj mojí postele, kde se pohodlně usadil. „ O čem se ti zdálo?" Já jen mávla rukou. „To nestojí za řeč jsem na to zvyklá často se mi zdají zlé sny." On se podíval na Eistise, nejspíš s ním mluvil skrz jejich pouto. „Dobře, ale kdyby sis o tom potřebovala promluvit jsem tu. Jsem snovač můžu ti pomoct."

Snovač: Patří do řádu temnotvůrců, umí ovládat myšlenky a drží se ve stínech, je tichý a nenápadný. Na jednom místě zmizí a objeví se na opačném. Je často používaný jako špeh.

„Děkuji." Pak se otočil a chtěl odejít, ale zastavil se v polovině kroku a ještě se na mě otočil. ,,Omlouvám se za Riwena. Občas je trochu... výbušný." Sevřela jsem zraněnou ruku. „Toho jsem si všimla." řekla jsem s malým uchechnutím. „Věř mi, že je to skvělý bratr jen má prostě svoje mouchy." Chtěla jsem se ho zeptat, jak přesně to myslí jenže než jsem cokoliv stihla, zmizel ve stínech. Pak jsme se znovu uložila do postele, ale už jsem neusnula. A Thermie také ne, celou noc jsme byli vzhůru až skoro k ránu se nám povedlo na chvilku usnout.

Vzbudili jsme se téměř najednou. Pomalu jsem se začala oblékat. „ Co ta tvá ruka?" Zeptala se Thermi, když jsem si rozvazovala obvaz, abych se na to podívala. „Vždyť víš, jak na tom jsem, cítíš to samé jako já." Ona se na mě podívala přes rameno. „To ano, ale chtěla jsem s tebou navázat konverzaci." Zamračila se na mě. „Promiň. Nevím co mě dnes čeká a jsem z toho nervózní. Ta ruka je celkem v pořádku." řekla jsem s pohledem upřeným na svojí ruku. Stále tam byl šrám a trocha zaschlé krve.

Vzala jsem čistou látku a znovu to zavázala. Chvíli jsem si povídala s Thermií a pak se ozvalo zaklepání. Vstala jsem a došla otevřít, za dveřmi stál sir Browen. „Dobré ráno." Pozdravili jsme se a on mi naznačil, abych ho následovala. Rozešla jsem se tedy za ním a nekladla odpor či nějaké otázky. Došli jsme jen k nějakým dveřím a on řekl. „Čeká tam na vás sir Tripol." Nechápavě jsem na něj pohlédla. „Sir Tripol?" Pak se otevřeli dveře a já pochopila, byl to mág z našeho království. No tak pojď, neplýtvej zbytečně časem. Došla jsem tedy doprostřed místnosti, přímo před něj a čekala co po mě bude chtít. Měl ruce pojené za zády a prohlížel si mě.

„Zkusíme nějaká hvězdonošská kouzla, začneme něčím jednoduchým například zkusíš rozzářit tuhle kouli." Položil mi do dlaně skleněnou kouli a já na ní chvíli jen zírala. „Dobře a jaké je na to kouzlo?" On se na mě podíval. „Tohle kouzlo ti umožní někomu část své neomezené magie předat například, když ho budeš chtít zachránit nebo, když mu budeš chtít pomoc nebo cokoliv jiného. Teď zkus tu sílu nasměrovat do téhle koule, když se ti to povede modře se rozzáří. Tak do toho."

Pobídl mě a posadil se do židle kousek ode mě. Vytáhla jsem hůlku a namířila jí na kouli ve své druhé ruce. Teď opakuj. Nunc ad id transeo ad auxilium magica aliis meis. Zopakovala jsem to. A soustředila se na tu kouli, ale nic a tak Tripol křikl. ,,Znovu!" Přikývla jsem a zopakovala to, a zase nic a pak zase křikl. ,,Znovu!" A opakoval to pokaždé, když se mi to nepovedlo. Několik hodin tam na mě křičel pořád dokola. ,,Znovu! Znovu! Znovu!" Ke konci jsem byla už hladová a unavená, taky mě boleli ruce. ,,Já už nemůžu Sire. " On se zprudka postavil. ,, Řekl jsem znovu! Jsi hvězdonoška máš vydržet víc než ostatní. Takže dělej!" znovu jsem tedy zopakovala magickou formuli, ale zase nic a pak moje ruka svírající kouli povolila a koule dopadla na zem a se zařinčením se rozletěla na stovky malých kousků.