Emirial

24. kapitola - zachraň Thermi

Pak jsem se dala na odchod. Jenže jsem v té věži byla ztracená. Naštěstí jsem ucítila povědomou vůni. „Magnusi potřebuji pomoc." Vynořil se vedle mě i se svým černým kocourem. „Co potřebuješ?" Ukázala jsem mu Thermi ve své náruči. „ Nebývala větší? Co se s ní stalo?" Podívala jsem se na spícího dráčka. „Nesprávně a nuceně jsme použili magii." On se na mě vyděšeně podíval. „Také jsem párkrát nuceně a špatně použil magii, ale Eistisovi se nic takového nikdy nestalo." Podívala jsem se na černého kocoura elegantně sedícího vedle Magnuse. „To teď nemůžu řešit možná je to díky něčemu z dětství, ale teď musím sehnat nějaké dobré jídlo nebo, alespoň nějaké co se dá normálně jíst." On se pousmál. „To je snadné vrať se do pokoje vím, kde najít nejlepšího kuchaře co tu je."

Vrátila jsem se do pokoje, jak řekl a čekalo mě překvapení na stole bylo všechno možné jídlo palačinky, ovoce, maso se zeleninou a další. Postavila jsem Thermi na stůl a ta se do toho hned pustila. Pak se jí začali zavírat oči a tak jsem jí položila na postel. Ona se schoulila do klubíčka a hned usnula. Ani její záda nezářila modře jako předtím. „Mrzí mě to Thermi, vůbec jsme se sem neměli dostat. Myslím, že tohle místo nás zničí." Zaslechla jsem za sebou šramot a připravila si dýku dělal jsem to už automaticky. Otočila jsem se a stál tam, jen Riwen opřený o stůl na, kterém bylo jídlo se založenýma rukama a pozoroval mě. „Co tady děláš? Nemám teď čas na tvoje narážky a rádoby sváděcí hlášky, musím se o ní postarat."

„Teď bude chvíli spát můžeš zatím ochutnat tyhle moje skvělé sušenky." s jedním nadzvednutým obočím jsem na něj koukala. „Jak tvoje?" Ukousl si ze sušenky a pak řekl. „To já jsem ti ho sem dopravil. Myslíš, že by v místní kuchyni uvařili něco tak skvělého?" „Přestaň se vytahovat... Jo a děkuji za pomoc s tou koulí." Pousmál se. „To byla maličkost. Mám pro tebe jednu dobrou zprávu." Dychtivě jsem napjala uši. „ Zítra by jsi měla trénovat se sirem Aberstofem. Bude tě prý učit zase něco jiného, každý sir tě má naučit nějaké kouzlo, abys pak uspěla v cestě za modrou hvězdou."

„Nemyslím si, že jiskra vybrala správně, nedokážu ovládat magii, tak jak bych měla a teď to ještě odnesla Thermie. Takhle to být nemělo, nechci být hvězdonoška nejsem toho hodna. Jsem zvědavá co budu trénovat zítra a jestli na mě zase bude křičet. Nikdo na mě nikdy nekřičel ani matka, ani velitel vojáků a dokonce ani Ridicus, když jsem se už po padesáté vloupala do jeho pracovny, abych si mohla dočíst knihu s pohádkami co pro mě napsal, ani když jsem uhodila Lišaje za to, že mi sebral jablko. Vím, že ti to možná bude připadat, jako že jsem rozmazlená, ale právě naopak."

On se zasmál. Naštvaně jsem se na něj otočila a udělala k němu několik naštvaných kroků. V tu chvíli, se ale zpoza něj vynořil jeho černý vlk s jedním okem modrým a druhým žlutým. Zavrčel na mě a postavil se do bojové pozice. Couvla jsem a napnula záda, zacítila jsem, jako na povel jizvy které tam mám od drápů po vlkovi co na mě zaútočil, když jsem byla malá. „Stissare, ne! Nevidíš, že jí děsíš?" Já mávla rukou a trochu strnule se zasmála. „Děsit mě? Ne..."

S nadzvednutím obočí se si mě prohlédl. „To nic, nechci se o tom bavit ... prosím." Pak jsem se šla posadit na postel vedle Thermi a pohladila jsem jí po křídlech. Stále byla menší než normálně, ale spala klidně. „Nebudu se ptát, jen ti chci říct, že to chápu." Zasmál jsem se, protože jsme měli oba úplně odlišnou výchovu a přesto jsme si dost podobní. Ovšem nechápu úplně všechno co jsi mi řekla. Jiskra se nemýlí vybírá si vždy podle svého nejlepšího uvážení. Ty nemůžeš být špatná, jen jsi ještě nenašla tu správnou část tebe."

Podívala jsem se na něj. „Ty si myslíš, že to zvládnu?" On jen mykl rameny. „Jistě. Už půjdu. Uvidíme se zítra. Dobrou noc." Usmála jsem se. ,,I tobě dobrou noc."