Emirial

34. kapitola - důležitá informace

Pak přistoupil až ke mně a položil mi ruku na tvář. „Můžu tě aspoň ošetřit? Jsi zraněná." „Dobře, ale musíš mi slíbit, že se mě nepokusíš dostat pryč." Podezíravě jsem se na něj podívala. „Přísahám." Položil si ruku na srdce aby mě ujistil. „Dobře, ale půjdeme jinam." Vzala jsem ho za ruku a táhla ho do svého dočasného pokoje. „Tak jo sundej si košili." Pronesl, když jsem za námi zamkla. „Takže, takhle na to jdeš jo?" Založila jsem si ruce na prsou. „No tak, krvácíš." Hájil se. „Není to poprvé." Mykla jsem rameny. Sundala jsem si plášť a pak bandalír a kazajku, pak jsem chtěla přetáhnout košili přes hlavu, ale zvednutí poraněné ruky dost bolelo při tom pohybu jsem zjistila, že mám poraněný i bok, nevšimla jsem si, že by mě zasáhl i tam. „Můžu?" Ukázal na košili a chytil jí za dolní lem. „Prosím." Opatrně mi sundal košili a položil jí přes židli. Ze stolu jsem mu podala krabičku kde byl alkohol a látka.

Posadila jsem se na postel a pozorovala Riwena, jak si kleká vedle mě, jak opatrně máčí kus látky v alkoholu a přikládá to na moje rány. Snažil se být tak opatrný a jemný, zdálo se, že se bojí aby mi ještě víc neublížil. „Co na mě tak koukáš?" Zeptal se, když zachytil můj pohled. Stáhla jsem mu kápi, abych mu viděla do očí. „Ráda se na tebe koukám, zapomněl jsi?" On se zasmál. „Nezapomněl jsem ani na jediné tvoje slovo." Teď jsem se usmála já. „To je milé, ale čekala jsem to, protože ani já nezapomněla na nic co jsi mi řekl." Zavřel krabičku a přejel mi palcem po tváři. „Moc mi chybíš Ris. Víš, že máš ještě šanci. Můžeš ještě hvězdu získat a vrátit jí na nebe. Zvaž tu možnost, kvůli mně prosím. Vím, že to je sobecké, ale nikdy jsem k nikomu nic takového necítil." V jeho očích byla obrovská prosba. „Dobře zvážím to." Pak se postavil a položil krabičku zpět na stůl přišel ke mně Stissar a zašeptal. „Neodpovídej jen mě poslouchej. Stále platí naše dohoda, že přijdeš?" Přikývla jsem.

Riwen se otočil a Stissar se vedle mě jen posadil. Pohladila jsem ho po hlavě a Riwen se usmál. „Zdá se, že jste dobří přátelé. Stissar se jen tak s někým nespřátelí." „No asi si umím najít přátele." Usmála jsem se. „Teď by jsi měl jít." Překvapeně se na mě podíval. „Nevím proč mě od sebe odstrkuješ, ale máš pravdu. Už půjdu. Jen jedna věc." Došel ke mně položil mi ruce na tváře a políbil mě. Já mu projela rukama vlasy a polibky mu oplácela. Pak se odtáhl a řekl. „Vrátím se." Já se usmála. „Já vím." Pak zmizel i se Stissarem. „Thermi. Balíme." Oblékla jsem si zpět oblečení a zabalila si věci musíme zmizet. No a tak jsem se přesunuli jinam a já zapracovala na ochraně před narušitelem vzpomínek...

Teď jsem tady a nechávám si svou šanci na život odejít. Je mi líto, že ho zklamu, ale je to tak lepší. „Tak je to oficiální?" Zeptala se Thermi. „Zemřeme?" „To je ve hvězdách Thermi." „Hezká slovní hříčka." pochválila mě. „Myslí, že by jsme měli jít zbývá nám měsíc. Třeba ještě něco zjistíme." Thermi přikývla a vydala se zamnou. Pak se, ale ještě zasekla. ,,Nechtěla jsi se vrátit za Riwenem? Nebylo by to lepší? Už tak jsi promrhala spoustu času a skoro nic jsi nezjistila." Zamyslela jsem se nad jejími slovy, ale pak jsem se zakývla hlavou. ,,Musíme zjistit něco o tátovi." 

Jak jsem řekla. Ještě jsme něco zjistili. Setkali jsme se na hranici měsíčního království se starým mužem, který si říkal Hirtek nebo také kobra. Čekala jsem na smluveném místě na molu. Přišel. Působil trochu nedůvěřivě měl dlouhý kabát ruce v kapsách a přimhouřený pohled. Já se skrývala pod kápí naraženou hluboko do čela. Ty jsi ta dračí holka co nakopává zadky těm z černýho jazyka?" Zajímal se. „To budu já. Chtěla bych informace prý mi je můžete poskytnout." Prohlédla jsem si ho. „To můžu, ale zadarmo to nebude."

„S tím počítám." Hodila jsem mu měšec zlatých. „Stačí?" Přikývl. „Co chceš vědět?" Jestli náhodou neznáš někoho s iniciály B.K údajně by se měl vyskytovat někde tady." „Jsi na špatné adrese. Tenhle B.K se přesunul do vnitrozemí teď bys ho našla velmi blízko měsíčního dvora. Jmenuje se celým jménem Burenth Kinlowen. Víc o něm nevím. „A nevíš něco o něm a Kitness Hallenwile." Zbystřil. „Odkud jí znáš?" „To není tvá starost. Jen mi řekni jaká je mezi nimi spojitost?" „Ona je, nebo byla jezdkyně a on jí magii propůjčoval. Byla členkou řádu chryzantém ten se snažil zabránit tomu, aby se vlády ujal kruh. Jejich řád byl tajný a složený hlavně z jezdců, ale byli tam i mágové co jim půjčovali svojí magii."

„Proč nechtěli, aby se kruh ujal moci a jak mohli vědět, že se chce kruh ujmout moci?" „To nevím zjistil jsem toho dost málo. Teď už je řád rozpuštěný zbyl jen Burenth ostatní jsou mrtví." „Děkuji za informace." „Pokud budeš ještě něco potřebovat ozvy se." Pronesl velmi vstřícně. „Co najednou taková vstřícnost." „Připomínáš mi Kitness byla to přítelkyně." „Taky to byla skvělá matka." Už byl na odchodu, ale po těhle slovech se zarazil. Myslela jsem, že jsem je řekla dost potichu, ale zřejmě ne. „Ty znáš její dceru?" Nepatrně jsem přikývla. „Proč?" Zajímala jsem se. „Hledá jí její otec." Zadrhl se mi dech. „On žije?" Zaskočeně jsem na něj koukala. „Jistě." Pronesl jako by nic. „Jak se jmenuje?" Chtěla jsem vědět. „Nemá jméno jen přezdívku. Říká si ..." Nedořekl to, protože mu pošel šíp hrdlem. Rozhlédla jsem se a zahlédla nějakou postavu v lese mezi stromy. „Thermi schovej se." Sundala jsem si ze zad luk a napnula tětivu.

Jenže ten někdo šel nejspíš jen po Hirtekovi. „Čistý vzduch nešel po nás."

Vrátili jsme se do našeho domku a já si zapsala další údaje. Teď jsem se musela dostat do měsíčního království cesta do Nalormu potrvá několik dní. „Musíme vyrazit hned nemáme času na zbyt." „Vzhledem k tomu že je za dva týdny slavnost měsíce je to dost pravdivý." „No tak jdeme." První den cesty byl klidný měli jsme sice stále oči na stopkách, ale nikdo na nás nezaútočil. I černý jazyk a ty ostatní se stáhli. Byl až podivný klid.

Druhý den to bylo už o poznání horší. Musela jsem se vypořádat s dvěma chlapy z jazyku. Večer jsme se ubytovali v hostinci u cesty a byla to jedna z těch blbostí co prostě uděláte, když jste unavený a opilý. Málem nás okradli, zbili a ještě jsem málem přišla o ruku. Hned brzo ráno jsme vypadli. Procházeli jsme městem a najednou jsem něco zaslechla. „Taky jsi slyšela o těch třech assasinech co se toulají po městě a hledají tu holku s drakem?" Zastavila jsem se a zacouvala do uličky. „Tak jo musíme změnit strategii." Thermi se na mě překvapeně podívala. „O co jde." „ Musíme se vyhýbat městům Riwen nás hledá." „Dobře můžeme se městům vyhýbat až do Nalormu, ale Nalorm je město a musíme tam."

„To vyřešíme až tam budeme." Thermi poznala, že nemám plán jen se snažím utéct. „Chápu chceš od něj být co nejdál. Mohl by nás dostat do Nalormu rychleji. Nechceš mu ublížit, ale co když mu ubližuješ právě tímhle." Na to jsem ještě nepomyslela. „Pojď musíme nejprve do Nalormu." Thermi neprotestovala věděla, že jsem až moc tvrdohlavá.

Za tři dny jsme se dostali do Nalormu. Mezi lidmi jsem se dokázala ztratit. Začala jsem se vyptávat a mělo to dobrý výsledek jen jsem tím vyptáváním jsem ztratila pět dní a s Burenthem jsem stejně nemluvila. Den před měsíční slavností jsem se vydala do obchodu, kterému jsem se vyhýbala celý svůj život obloukem. Byl to obchod s šaty. Poprvé a nejspíš i naposled v životě jsem jedny potřebovala. Chystala jsem se jít na ples, který byl u dvora. Věděla jsem, že tam bude Riwen, protože tam musel chodit nejen jako stráž krále, ale proto aby se trochu pobavil. Zkusila jsem si několikatery šaty, ale žádné nebyli ty správné. „Myslím, že tyhle jsou poslední, které jste ještě nezkusila."

Ahoj

Tak to vidíte Akaris se konečně dostala k podstatné informaci, ale je jí to k ničemu, protože Burenth není k nalezení. Nenašla ani svého otce. Jak tohle, ale dopadne? Má poslední den. Zemře bez toho, aby se dozvěděla víc? Nebo nezemře vůbec? Co když kniha skončí její smrtí? Jak moc by jste mě za to neměli rádi? :D Napište mi nějaký komentářík ráda si ho přečtu.

Napřečtenou!