Emirial

26. kapitola - Problémy na obzoru

 „Já mám času dost." Dala jsem si nohy do tureckého sedu a zavřela jsem oči. Ruce jsem si položila na kolena a přemýšlela jsem. „Až budeš připravený, tak mi zaťukej na rameno nebo mi prostě řekni. Chci vědět kdo jsi a s kým trávím čas, ale pochopím pokud nechceš, abych věděla jaký jsi je to to nejcennější co každý člověk má." Pak se dlouho nic nedělo, jen jsme v tichosti seděli já zahloubaná do svých myšlenek a Riwen nejspíše přemýšlel jestli mě nepřenést do mého pokoje a pak prostě zmizet.

Zarazilo mě, ale to, že promluvil. „Akaris?" Neotevřela jsem oči jen jsem mu odpověděla. „Ano? Jsem tady." Slyšela jsem, jak si od dechl. „Myslím, že máš pravdu, stojí za to, to zkusit, ale slib mi... že se se mnou pak nepřestaneš bavit, že si o tom semnou promluvíš. Řekneš mi co přesně jsi viděla." Jen jsem v tichosti přikývla, nebyla jsem si jistá jestli to nebyla chyba. „Můžeš otevřít oči jestli jsi připravená." Nadechla jsem se a pomalu otevřela oči. Riwen zatím neměl svůj obličej ve světle, ale těsně před tím než to udělal se mě naposledy zeptal. „ Jsi si tím jistá?" „Ano." A tak se jeho obličej pomalu objevil ve světle. Nejprve jeho černé vlasy potom jeho obličej s pevnými nelítostnými mužskými rysy a potom otevřel oči.

To co jsem v nich viděla, bylo jako se dívat na tu nejděsivější válku na světě. Jenže mezi tím vším mezi těmi mrtvými těly bylo světlo, byla tam síla a odhodlání, viděla jsem tam boj za správnou věc za něco čemu věřil a přesně tak jsem mu to řekla. On chvíli přemýšlel čekal, že se zaleknu a uteču, ale já mu místo toho rozcuchala vlasy. Můj počin úplně nepochopil, ale zasmál se. „Už nikdy přede mnou nic neskrývej, tedy minimálně ne svoje oči, jsou krásně modré." On jen zakroutil hlavou. „Jak je to možné? Jsi tak silná a najdeš i v tom největším padouchovi dobré věci už dávno se necítím jako hrdina, kterým jsem chtěl být."

„Nejde jen o to, jak se cítíš jde i o to, jak tě vidí ostatní. To mi jednou, řekl Ridicus."

Prohlížela jsem si jeho tvář a oči, když bych měla hodnotit, jak vypadá řekla bych, že vůbec nevypadá jako někdo, kdo si prošel tím vším co jsem viděla. Vypadal, jako někdo kdo se teprve hledá jako někdo, kdo se snaží najít vlastní cíl. On se zasmál. „Nespíš to bude velmi moudrý muž rád bych ho někdy poznal." Já se zasmála. „Jsi assasin, nevím jestli to bude tak snadné, ale myslím, že i on by tě rád poznal."

Pak se ozvalo vrznutí dveří a oba jsme se postavili a vytáhli látku na poslední okno. Schovali jsme se spolu za sloup a jen vykukovali ven. Do místnosti vstoupil jeden ze sirů, ale nebylo mu vidět do tváře ani na erb na rouchu. Ovšem v jeho rukách byla ta skleněná koule s mojí magií uvnitř. Položil jí doprostřed místnosti a začal odříkávat nějaké kouzlo. „Sit magia quod cuius finis inveniat suum, dimittet eum invenire unam ex hoc opus plus, aliquem convenire hic et quis proprium munus impleturum." To v překladu znamená přibližně tohle: Magie jež vlastním ať najde svůj cíl, ať najde silnějšího vhodnějšího tohoto úkolu někoho, kdo sem bude patřit a splní svůj úkol.

Podívala jsem se na Riwena, který měl připravenou pěst, kolem které se hromadila temnota. Pak koule s mojí magií praskla a magie co v ní byla uprchla ven oknem. Pak z místnosti odešel. S Riwenem jsme vyšli z našeho úkrytu a podívali se na střepy koule. „Víš co to znamená?" Podíval se na mě Riwen, který seděl ve dřepu vedle rozbité koule. „Že ode dneška, jsou dva hvězdonoši." Najednou mě začala bolet neskutečně hlava a viděla jsem znovu ten svůj sen s tím klukem, bylo to teď jako předtucha moc se to nelišilo od toho co se mi zdálo. „Ris?!" Najednou se vedle mě objevil Riwen. „To je dobré o nic nejde..." Zase se mi to ukázalo bylo to, jako by se to dělo právě v ten moment. Stála jsem v té místnosti, kde mě zkoušeli tentokrát, vedle lavice sirů a sledovala, jak ten kluk vchází dovnitř. Sirové nevěřili, že je to skutečný hvězdonoš pak, ale předvedl kouzlo s modrým plamenem ve vzduchu a sirové užasli hlavně jeden. Sir Tripol, upřeně na něj hleděl a smál se pak promluvil. „ Konečně jsi dorazil jaké to překvapení, dva hvězdonoši."

„Ris! No tak vzbuď se!" Viděla jsem jen rozmazaný obrys postavy až po chvíli jsem zjistila, že se nade mnou sklání Riwen. Pomalu jsem se s jeho pomocí posadila. „Co se stalo? Najednou jsi se zastavila a pak jsi omdlela." Já si vzpomněla na chvilku před tím než jsem měla to vidění. „Měla jsem vidění." On se na mě překvapeně podíval. „O čem?" Zavrtěla jsem hlavou a podívala se na něj měl na tváři malou čerstvou ranku. „ Co se ti stalo?" Sáhla jsem mu na tvář. „To nic, jsi v pořádku?" Jen jsem přikývla. „To vidění bylo o nějakém mladíkovi, který sem přijde a bude mít také Hvězdonošskou schopnost. Myslím, že to pro nikoho nebude dobré."

„Taky si myslím, tohle kouzlo už jsem viděl, ve stejné knize, kde jsem našel to o promítání. Tohle kouzlo je strašně těžké na provedení, všimla sis jak mával rukama do určitých úhlů?" Pomalu jsem přikývla. „Ano všimla." „Tak přesně tohle se nenaučíš za pár dní potřebuješ k tomu roky tréninku. Pokud by se to provedlo špatně mělo by to katastrofální následky. Teď pojď vezmu tě do pokoje. Musíš si odpočinout." Jak řekl tak taky udělal. Chtěla jsem se postavit, aby nás mohl normálně přenést, ale on mě vzal do náruče a přenesl nás tam takhle. Pomalu mě položil na postel a usmál se.

„Teď odpočívej zjistím, který ze sirů to byl a dám ti vědět." Zastavila jsem ho. „Já vím kdo to byl." On se na mě překvapeně podíval. „Tedy myslím si, že to vím, ten kdo měl mojí magii jako poslední byl sir Tripol a navíc to k němu sedí." Riwen přikývl. „To je pravda, prověřím to s Magnusem." Naposledy se na mě podíval a pak si nasadil kápi.

No a máme tu další problém. Sir Tripol si zahrává s ohněm. Provádí velmi složitou a nebezpečnou magii. Přivolal také dalšího hvězdonoše za pomoci Akarisiny magie. Nekouká z toho vůbec nic dobrého. Dva hvězdonoši co mají splnit jeden úkol? Jak?  Také jsme tu měli okamžik kdy Akaris konečně nahlédla pod Riwenou kápi.  Co vy si o celé této situaci myslíte? Napište mi jestli jste tohle čekali nebo jestli jste čekali něco jiného? Budu se těšit na vaše komentáře. 

Napřečtenou u další kapitoly!