Láska v umění

~7~

„Koncert rockové kapely v pátek večer.“ Dean mi do ruky vložil plakátek a já se musela zasmát. „Moonlight, vážně!?“
„Jsou špatní?“ Zahlédla jsem v něm pochyby. „Ne! Vůbec ne! Je to totiž kapela mého bratra.“
„Oh, takže“ podrbal se na zátylku. „asi nejdeme, jinak nepřežiju. A to bys určitě nechtěla.“
„Ne, půjdeme. Noel bude v pohodě a navíc ve svém živlu. A ano, nechtěla.“ Vrátila jsem mu plakát a zavřela mou skříňku. „Super, počítám s tím. Vyzvednu tě v půl osmé.“
„Skvěle.“ Souhlasila jsem a tím byla domluvená další schůzka.  Už jsem se nemohla dočkat.
„Deane, ale ještě něco.“ Vzpomněla jsem si. Věnoval mi své zvědavé oči. „Táta tě chce poznat.“
„Už!?“ Zhrozil se. „Ne, jen se mu prostě představíš, zodpovíš pár otázek. Pochop to, má starost. To zvládneš.“ Povzbudila jsem ho. „To nevím.“ Vzdechl si. „Ani teď?“ Políbila jsem ho na tvář a uvolnil se. „Možná.“ Uznal, načež jsme zašli do učebny biologie.
Sedla jsem si vedle Sebastiana a Dean před nás. Výklad v dnešní hodině byl zdlouhavý a měla jsem pocit, že každou chvíli usnu. Také by to tak bylo, kdyby si kluci celou dobu nešeptali vtipy.
Po škole mě Dean nemohl doprovodit, protože jsem měla půjčené tátovo auto, abych Lucase mohla vyzvednout ze školy a zavést na trénink. Poté už ho měl přivést domů Billy a já tak mohla na chvíli malovat.
K večeři jsem udělala těstoviny se sýrovou omáčkou, při čemž si je dal Noel pouze s kečupem, jelikož ji nesnáší. Následovně jsme se uklidila k Markovi do pokoje. Slíbila jsem mu, že se s ním budu koukat na film, aby si odpočal. Zítra měl zkoušky, na které se takovou dobu učil a potřeboval se alespoň malinko odreagovat.
Brácha zapnul film Tajemné okno s jeho oblíbeným Johnny Deppem.
„Nejspíš dostanu práci.“ Zahlásil. „Vážně!? Kde?“
„Ve zdejším nakladatelství. Tedy nejdříve to bude praxe v rámci školy, potom možná trvalá práce.“
„To jsi přece vždy chtěl! To je skvělé, Marku!“ Objala jsem ho. „Jo, já vím.“ Pohladil mě po vlasech a já se odtáhla. „A co ty? A ten Dan?“
„Dean.“ Opravila jsem ho. „V pátek jdeme zase ven.“ Informovala jsem ho. „Možná bys nás měla nechat si ho pořádně proklepnout.“
„Ne, prosím! Už minule jste ho málem vyděsili k smrti.“ Zakřenil se. „Jen ať ví, že si má dávat pozor.“  Prohlásil nakonec a dál se věnoval filmu.
Možná mě nikdy nenapadlo, že bych také mohla mít kluka. Žila jsem s pocitem, že je to vedlejší, ale teď jsem si nebyla jistá. Mamka mě nestihla o klucích poučit a myslím, že vzhledem k tomu s kým žiji, jsem to ani nepotřebovala. Jenže najednou mi přišlo dobré, kdybych po svém boku měla někoho, jako je Dean. Někoho komu bych mohla dávat i pusu na tvář a věděla, že to pro něho znamená hodně. Mohla bych s ním trávit čas, ale nebylo by to jako se Sebastianem.
Popravdě jsem se za mých skoro 18 let života s nikým nepolíbila, když nepočítám mojí lásku v první třídě a rychlou pusu, u které jsem se šklebila. Ale tohle byl dětský polibek, já toužila po něčem víc, něčem opravdovém, kdy by mi lochtalo v břiše a připadala si jako, kdyby kolem mě střílelo mraky ohňostrojů. Tenhle polibek jsem chtěla zažít.
Jednou mi Jenny vyprávěla, jaké to bylo, když si poprvé dala pusu s Billym. Prý již jen potom věděla, že on je ten pravý. „Připadala jsem si jako znovuzrozená, pro něho.“ Vzpomínala…
Pátek tu byl, než jsem se stačila ohlédnout. Táta se připravoval na seznámení s Deanem a zdálo se mi, že i pan O‘Conner z toho měl trému. Já ale byla připravená ho z toho vytáhnout dřív, než bude pozdě.
Noel nebyl celé odpoledne doma, ale těšil se na to, že ho přijdu podpořit. Při zmínce, že Dean hraje taktéž na kytaru usoudil, že si ho možná i oblíbí.
Po večeři jsem se šla chystat. Dnes jsem Jenny ani se Sebastiana nepotřebovala, navíc to byl rockový koncert, takže mými věcmi jsem nic nekazila. Natáhla jsem si džíny, černé tričko s dlouhými bílými rukávy a vlasy si stáhla do vysokého culíku. „Lorry! Už je tady!“ Pořvával po mě táta. „Řekni mu, ať jde dál!“ Opáčila jsem.
Oblékla jsem si bundu, přes rameno si hodila tašku a naskládala si do ní potřebné věci. Naposledy jsem se prohlédla v zrcadle a se slovy: „Lepší už to nebude.“, jsem opustila pokoj.
Seběhla jsem dolů a zaslechla smích přicházející z obývacího pokoje, kam jsem opatrně nahlédla. Ten božský zvuk patřil mému tátovi, kterému Dean něco vyprávěl, a mně se ulevilo. Byla jsem ráda, že se zatím zblízka seznamoval jen s ním. Mark šel slavit udělané zkoušky s přáteli, Lucas byl u kamaráda a Billy spal, jelikož se necítil dobře.
„Ahoj.“ Mávla jsem na O’Connera a náhle se začal zvedat. „Můžeme!?“ Má otázka tak trochu spíše směřovala k tátovi. „Jistě.“ Ujistil mě. „Dobře. Hned jak to skončí, přijedu.“
„Bavte se.“
„Budeme. Moc rád jsem vás poznal, pane Cohene.“ Dean si s tátou potřásl rukou a odkráčeli jsme.
U chodníku stál zaparkovaný černý džíp. „Ten je tvůj!?“
„Jop.“ Dean mi otevřel dveře. Vlastně jsem ho s autem za těch pár týdnů viděla vůbec prvně. Většinou chodil pěšky, tedy alespoň mě doprovázet.
Nalezla jsem dovnitř, uvelebila se v kožené sedačce a nasála příjemnou vůni.
Dean O’Conner řídil s citem a opatrně, za to jsem byla ráda. Navíc poslouchal stejnou stanici jako já, což mi cestu zvelebovalo ještě víc.
„Tvůj táta je fajn.“ Utrousil. „Takže to bylo v pohodě!?“
„Ano, bál jsem se, že to bude horší.“ Natáhla jsem krk a vtiskla mu zaslouženou pusu na tvář. „Bože, celý den jsem doufal, že to uděláš.“ Zahihňala jsem se.
Odvrátila jsem pohled z okénka. Venku slabě mrholilo. Listopad zanedlouho končil a já se těšila na sněhovou nadílku.
Dean zaparkoval nedaleko klubu. Když jsme se tlačili s davem dovnitř, přimáčkla jsem se k mému doprovodu, abych ho neztratila. Myslím, že když mě pocítil, objevily se mu ve tvářích ďolíčky.
Zaplatil vstup a sešli jsme schody. Hrála hlasitá hudba, ale ještě ne kapela Moonlight. Lidé pili a tancovali a až teď jsem si to uvědomila. Co tu ksakru dělám!? Je to rockový koncert, bude chtít Dean tancovat? Protože já to neuměla. Nikdy jsem se neodvázala ani netancovala. Tohle nebyla opera, kde se celou dobu sedí, až při tleskání vstává. Tady všichni skákali, holky sebou kroutily, natřásaly se před kluky, a já si nedokázala představit, že bych dělala to samé.
„Děje se něco?“ Věnovala jsem mu pohled. „Ne, vůbec nic.“ Klamala jsem.
„Vážně?“ Nadzvedl obočí. „No, možná trochu.“ Asi bylo lepší vyjít s pravdou na povrch dříve, než-li později. „Copak?“ Hleděl mi do očí a já v těch jeho, téměř černých, měla jistotu, že to bude v pořádku. „Nevím, co tu dělám. Neumím tancovat jako oni.“ Rozhodila jsem ruce. „Lorraine, oni to také neumí. Podívej se na ně pořádně.“ Poukázal na pár jednotlivců a měl pravdu. Vypadali jako houpající se opice. „Tady nikdo nebude koukat na to, jak tančíš. Jde o to se bavit.“
„Já vím, možná přeháním.“
„Nepřeháníš. Pamatuješ, jak jsem žertoval o tajné identitě, že se večer měníš v někoho jiného!?“ Zapátrala jsem v hlavě a vybavila si to, proto jsem přitakala. „Tak to tak dnes uděláme. Teď jsi Joan. Nespoutaná, divoká lamačka klučicích srdcí a já jsem tvůj věčný parťák Angus.“
„Vážně působivé, použít jména dvou hudebních géniů. Joan Jett a Angus Young?“ Zasmála jsem se. „Bože, vezmeš si mě!?“ Zažertoval. „To se uvidí.“
Na jevišti se objevila mladá žena s dlouhými rovnými rezavými vlasy, v krátkých kožených šatech a snad těch nejvyšších podpatcích, které jsem kdy viděla. „Tohle byli Coyote, vážení! Ale teď je čas pro někoho jedinečného. Tihle kluci mají našlápnuto na dobrou cestu, hrají tu již po několikáté a vy všichni je milujete! Přivítejte kapelu Moonlight!“ Lidé začali ječet, pískat, tleskat a skandovat jméno bratrovo kapely a já cítila hrdost. Kluci vyběhli na jeviště. „Tak jdeme na to lidi!“ Zakřičel Tony, hlavní zpěvák a na to se začaly ozývat divoké tóny. Pozorovat Noela, jak si to užívá, bylo něco úžasného. Kytara jako by byla část jeho těla, splynul s ní a dával do toho celou svoji duši.
„Tak Cohenová, jde se tančit!?“
„Zkusím to, ale nebudeš se smát.“ Přimhouřila jsem oči. „Slibuji. Ale víš, co? Vydrž tady, ani se nehni!“ Dean se začal vzdalovat, až se mi ztratil z dohledu. Kam jen asi šel? Modlila jsem se, aby si pospíšil, protože se kolem mě začalo motat nějak hodně moc kluků a já dostávala strach.
„Odpal od ní.“ Zavrčel Dean, když se konečně vrátil s dvěma panáky v ruce. „Ta je zadaná.“
„Tak to pradón!“ Slizoun odešel a já si oddechla. „Děkuju.“
„Jestli tě tu ještě někdo bude takhle otravovat, nebojím se použít moje bojové schopnosti.“ Zasmála jsem se. „Já vím, že bys jim to nandal.“
„To bych řek. Tady máš.“
„Kazíš mě.“ Panáka jsem si od něho vzala. „Joan už zkažená je, tak do toho.“ Pobídl mě. Ťukla jsem si s ním, sebrala odvahu a vše do sebe kopla. Oklepala jsem se nad horkostí, které mi projela krkem.
„Vidíš, těžký to nebylo.“ Skleničku mi vzal a i s tou svou ji položil na stůl. „Jdem se bavit!?“ Nadzvedl obočí a nabídl mi ruku. „Ten alkohol nepůsobí tak rychle.“ Zaúpěla jsem, ale za ruku ho chytla. „Nikdo tě tu nezná a mě v potaz brát nemusíš.“ Věnoval mi úšklebek.
Nadechla jsem se. „Joan, jsem Joan.“ Opakovala jsem si v hlavě. „Divoká a nespoutaná.“ Otevřela jsem oči, připravená na to, že v tuhle chvíli vidím svět jinak, než je.
„Jdeme.“ Odhodlala jsem se a Deana ‚Anguse‘ zatáhla na parket mezi lidi. Nejdříve jsem nevěděla, co dělat. Snažila jsem se naslouchat textu, hudbě a hýbat se pouze do rytmu. Náhle jsem pocítila Deanovy ruce na mých bocích. „Poddej se tomu.“ Pošeptal mi do ucha a já se neznala.
Nebála jsem se, že se před Deanem ztrapním, a i kdyby, on by z toho nic nedělal. Prostě jsem nechala mé tělo kroutit se, jak se mu zlíbilo. Všechno jsem hodila za hlavu a cítila se tak prázdná, uvolnění, absolutně nic mě netížilo. Od té chvíle bylo těžké mě odtamtud dostat, ale když si Moonlight vyžádali pěti minutovou pauzu, kvůli technickým důvodům, Dean zavelel: „Pojď si na chvilku odpočinout.“ Propletl si se mnou prsty a odvedl mě na prázdnou rohovou sedačku.
„Chceš pití?“Žízní jsem přímo umírala. „Ano.“
„Hned jsem zpět.“ Mou ruku pustil. Tohle bylo tak vzrušující, nikdy jsem se tolik nebavila.
Dean byl za pár minut zpět. „Prosím.“ Podal mi skleničku coly s ledem. „Děkuju.“ Vydechla jsem a ihned se napila, potřebovala jsem doplnit cukr.
Přisedl si ke mně. „Jak se cítíš?“
„Bezvadně.“ Usmála jsem se. „Hmm, a dostanu něco!?“ Věděla jsem, k čemu směřuje. Zasloužil si to více než dost. Políbila jsem ho na tvář. „Juhů!“ Zavřískal. Pobaveně jsem zakroutila očima.
Moonlight se vrátili na scénu a spustili jednu píseň z vlastní tvorby. „Chceš pokračovat?“
„Ne, myslím, že takhle mi je dobře.“ Zavrněla jsem a opřela si hlavu o jeho rameno. „To jsme dva.“ Krátce jsem cítila jeho nos zabořený v mých vlasech a následovně spojil naše ruce.
Pozorovala jsem vše kolem nás, ale hlavně Noela na pódiu. „Hrají skvěle.“ Vylezlo z O’Connera. „A teď ještě líp.“ Prohlásil, když zazněla skladba od Fall Out Boy.
„Chceš ještě tancovat?“ Zeptal se raději znovu. „Joan je pro dnešek hotová.“ Zasmál se. „Jo, Anguse utahala, že bude spát jako mimino.“ Zachichotala jsem se.
O chvíli později jsem spatřila mého bratra s rukou kolem ramen Audrey Westové a uculila jsem se nad tím. „Ahoj ségra.“  Objal mě a uvelebil se naproti, Audrey vedle něho. „Deane.“ Pokynul hlavou. „Hráli jste skvěle.“ Pochválil ho. „Děkujeme.“
Audrey si z tašky vytáhla krabičku cigaret. „Nebude vám vadit, když si zakouřím?“
„V pohodě.“ Odpověděla jsem za nás všechny. „Díky bohu.“ Oddechla si a zapálila svou cigaretu.
„Jak dlouho hraješ?“ Optal se Dean a pustil mě, lokty si opřel o stůl. „Nevím, nějakých pět let!?“ Tázavě se na mě podíval. „Jo, nějak tak.“ Potvrdila jsem. „Lorry se zmínila, že ty taky.“
„Ano, ale jen pro sebe. Nic extra.“ Kluci nalezli společné téma, když se k nám přidal zbytek kapely.
Povídali jsme si nějakou dobu, ale už jsem chtěla jet domů. „Noeli, přespíš u někoho nebo víš v kolik přijedeš, aby táta neměl strach?“
„Budu u Tonyho.“
„Dobře, pojedeme?“ S prosbou v očích jsem se koukla na O’Connera. „Jistě.“
„Mějte se lidi.“ Rozloučili jsme se a s Deanem se chytili za ruce. Líbilo se mi to.
Odvezl mě až k nám. „Zítra ti zavolám.“ Pověděl.
„Až někdy večer, ano!?“ Poprosila jsem ho, měla jsem nabitý den.
„Žádný problém.“ Ujistil mě. „Děkuju ti za dnešek, užila jsem si to, jen díky tobě.“ Pohladil mě po tváři a ruku tam nechal. Palcem mi přejížděl po lícní kosti. „Nápodobně.“ Dlouze mě políbil na čelo a jen z toho mě zalochtalo v podbříšku. „Dobrou noc.“ Popřál mi do toho. „Dobrou noc.“ Opětovala jsem mu a vystoupila z auta.