Láska v umění

~24~

 

~ O 4 měsíce později ~

„Co myslíš?" Ptala se mě Jenny. Nacházely jsme se ve svatebním salónu, zřejmě třetím v tenhle den. Svatba jí a mého bratra se měla konat za pár týdnů, takže mít šaty byl zřejmě dobrý nápad. Sama jsem měla jít za družičku, těšila jsem se.

Jenny vypadala úchvatně v každých šatech, které si zkusila, jenže přesvědčit jí o tom nebylo zrovna jednoduché.

Právě na sobě ale měla hladké, saténové s rozšířenou sukní, skládané na prsou a zdobené štrasovou portou. Působily tak decentně a jednoduše. „Páni." Vydechla jsem.

„Jenny, jestli mi řekneš, že si v nich připadáš tlustá nebo ošklivá, už tě vážně nakopu. Tyhle jsou dokonalé." Jenny se obrátila tvář k zrcadlu a začala se prohlížet. „Myslíš!?"

„Slečna má pravdu. Vypadáte výtečně." Vložila se do toho prodavačka. „Dobře, kolik stojí?" Tohle byl signál proto, neposlouchat. Naštěstí mě z toho zachránila SMS.

Jak se nakupuje, krasko?

Usmála jsem se. Finn, se kterým jsem se seznámila tehdy v muzeu u obrazu: Cvrlikající stroj, mi hodně pomohl. Vlastně jsem se díky němu z toho rozchodu vyhrabala a smutek se změnil jen v nahněvanost, kterou jsem v sobě zakopala pěkně hluboko a smířila se s tím, že kapitola Dean O'Conner je dopsána.

Finn mě jeden den potkal na chodbě ve škole, což mu vyplodilo úsměv a využil toho. „Ahoj, Lorry." Oslovil mě a fascinoval mě tím, že si pamatoval mé jméno.

„Ahoj." Opětovala jsem mu. „Pamatuješ si mě? Tehdy v muzeu jsme si povídali u toho obrazu od Paula Klee."

„Jistě, že ano." Opřel se ramenem o skříňku vedle té mé, tak jak to dělával Dean. Zavrtěla jsem hlavou se snahou zahnat myšlenky. „Nechtěla bys zajít na kafe?" Musela jsem se nějak pohnout dál. „Jasně, kdy?"

„Zítra?"

„Dobře, zítra ve tři v ZuZu?"

„To bude bezva." Takhle byla naplánovaná první schůzka. Po ní další a další a já začala zapomínat, začínala jsem opět pořádně dýchat a žít.

S Finnem to bylo jiné. Umění měl rád, miloval kresbu, hlavně Pop art. Hrál americký fotbal, tomu odpovídala jeho mohutná postava. Seznámil mě s tím, že má mladší sestru, takže nebyl jedináček. V čem jsme se lišili byla hudba, zbožňoval rap, ale proti mé nic nenamítal, dokonce se mu i některé kapely zalíbily.

Asi si konecne vybrala, uz me to zacina unavovat:D

Jenny se díky bohu pro ty šaty nakonec rozhodla, takže je koupila a jely jsme k nám domů. S Billym si již pořídili byt, dvacet minut autem od nás, ale první zvyk a pravidlo, které Billy nastavil, bylo, že každý pátek večer jezdil k nám dívat se na sport.

K tomu teď o prázdninách, kdy platily i pro něho, tu nebyly jen páteční večery. A za další, jeho odstěhování byla výhra pro Noela, měl konečně vlastní pokoj.

„Jsme tady!" Ozvala jsem se z předsíňky. „Běž zaměstnat mého snoubence, ať to nevidí. Schovám je k tobě, jo?"

„Jasně, upaluj." Pobídla jsem ji. Zula jsem si boty a kráčela do obývacího pokoje, kde se všichni váleli. Byl červenec, nádherný den a oni čučeli na televizi. Pobaveně jsem nad nimi zakroutila očima.

„Sehnala?" Zareagoval Billy. „Jo, sehnala."

„Hezký?"

„Nádherný." Ujistila jsem ho. „Máte se na co těšit." Hupsla jsem vedle Marka.

Finn se za chvilku znovu ozval.

:D co si zítra vyrazit k jezeru? Ma byt krasne:)

Léta tu nebývají příliš horká, takže jsem nepočítala s tím, že bych do jezera skočila hned, jako Finn, ale dobrý nápad to byl.

Dobre, vyzvedni me ve dve:)

Finn: Tesim se:)

„Co se zas do toho mobilu culíš!?" Přepadl mě Mark. „S Finnem pojedeme zítra k jezeru." Oznámila jsem a mobil odložila.

„Ještě tě neomrzel!?" ušklíbl se a já se zamračila. Štval mě s tím. Dean se nezamlouval Billymu, Finn Markovi. Co jsem mohla dělat, kromě ignorace.

„Pozvi ho příští týden k nám, bude ta grilovačka." Navrhnul mi táta. Vlastně to nebyl špatný nápad, k tomu měli přijet i prarodiče, Sebastian i Audrey, s kterou Noel pořád chodí.

„Zeptám se ho na to." Souhlasila jsem.

„Klidně řekni Sebastianovi, aby vzal i svého přítele." Ještě přidal taťka. Sebastian se k Matiasovi téměř nastěhoval, jelikož vzhledem k jeho práci na sebe skoro neměli čas, Seb se rozhodl, že si tenhle vztah nenechá zničit, a tak radši podstoupí riziko a večery bude trávit u něj. Jenže z večerů se stávaly noci a celé dny.

Sebova maminka porodila v druhé půlce června zdravou čtyř kilovou holčičku, Serenu, takže doma měli o zábavu postaráno víc než dost, čímž se to Sebastianovi ulehčilo.

Když jsem malou Serenu prvně uviděla, nemohla jsem se přestat culit. Byla kouzelná, mrkala na mě obříma McLoudovskýma šedivýma očima a křenila se. „Je to učiněný anděl, ani Sebastian nebyl takhle klidný." Rozplývala se Juliette. „Reena bude jeho opak, ale milujeme je stejně." Usmíval se Sebův táta, když ji velkým prstem hladil po drobounké tvářičce.

Jenny se po chvíli vrátila do obývacího pokoje a uvelebila se Billymu na klíně. „Ukážeš mi je!?" Vyzvídal. Jenny tvrdě zatřásla hlavou. „Ne, až na svatbě." Políbila ho.