Láska v umění

~26~

 Jako malá jsem nikdy neměla narozeninovou oslavu s kamarády, netoužila jsem po ní. Stačilo mi mít kolem sebe rodinu, plno zábavy jsem si užila i tak. Jediný, kdo si na tohle potrpěl byl Noel, tomu rodiče zařizovali oslavu s jeho přáteli vždycky.

U Perkinsů se to hemžilo upištěnými dívkami v těch nejsladších šatech, které našly v šatníku, a na okamžik jsem litovala Finna, že tohle vše dostal na starost. Několikrát na mě hodil pohled plný utrpení a já se na něj na oplátku usmála, abych ho povzbudila.

Charlie měla na stole v pergole naskládanou kupu darů, žasla jsem nad tím kolik jich bylo. Samotný Finn ji svůj dárek předal jako první a Charlie neváhala, jako jediný si ho rozbalila.

„Bráško, děkuju!" Jekla. „Je to nádherné!" Bylo úžasné tu radost a sourozeneckou lásku v jejich objetí vidět i u jiných rodin.

Nechala jsem Finna, aby si odpočal, a namísto něho jsem šla dělat dozor, mezitím co Charlie tyčí tloukla do veliké piňáty, v podobě koníka, na stromě.

Jakmile se jí podařilo ho roztrhnout, začínali se na ní sypat bonbóny, načež se všechny její kamarádky po nich vrhly. Zůstala jsem tam jen proto, abych jim mohla dopřát první pomoc, kdyby se náhodou semlela o bonbony bitva. Byli jako lvi drásající se po antilopě.

Dozor jsme drželi až do osmi hodin večer, kdy si pro holky přijely rodiče. „Děkujeme." Usmála se maminka jedné z nich na Finna.

„Nemáte zač." Ujistil ji. „Ale jistě že mám." Zachichotala se a já se musela otočit se zadržovaným smíchem.

Finn se za mnou za chvilku vrátil. Podívala jsem se na něj a začala se smát. „Co je!?" Divil se. „Ale jistě, že mám." Zopakovala jsem jejím koketním tónem.

„Ježíš," zaúpěl „ta ženská je děsná. Minule mi dělala i návrhy."

„Návrhy?" Vyvalila jsem oči. „Jo, něco v tom smyslu, že je dost zkušená a nebudu litovat." Z představy Finna s tou starší ženou, jak jsou spolu v posteli, se mi dělalo zle. Bože byla o tolik starší.

„Radši pojď něco dělat nebo se pozvracím."

„Neboj, řekl jsem jí, že děkuju, ale přítelkyni už mám." Uklidňoval mě. „Och..."

Přesunuli jsme se zpět do pergoly, kde Charlie seděla v křesle, a rozbalovala si dárky. „Něco zajímavého?" Zeptal se jí Finn.

„Samý barbienky." zakroutila očima. „Tahle vypadá jak transvestita." Zasmál se její bratr.

„A tahle jak domina." Zhrozil se. „Co je domina?" Zbystřila Charlie.

„To... to je jedna taková paní, víš?"

„A co dělá?" Finn se na mě podíval, čekal na pomoc, ale v tomhle ať si plave sám. Radši jsem dál sbírala prázdné talíře po dortu.

„Jednou se to dozvíš." Pohladil ji po dlouhých plavých rovných vlasech. „Fajn." Utrousila a rozbalovala dál.

V kuchyni jsme s Finnem začali umývat nádobí, a že ho bylo spousty. „Děkuju, že jsi tu dnes byla, Lorry."

„Nemáš zač, ráda jsem ti pomohla."

„Zbláznil bych se tu." Uchechtla jsem se. „Jo, to jo."  

Najednou mě chytil za boky a ocitla jsem se na kuchyňské lince, díval se mi zpříma do očí.

„Co je!?" Zeptala jsem se nechápavě, když dlouho mlčel. „Pořád nechápu, že jsem si tě v té škole nevšiml už dřív." Kroutil hlavou. „Nejsem výrazný typ. Navíc po mě kluci zrovna dvakrát nepálí."