Láska v umění

~13~

V pondělí jsem ještě dopékala skořicové sušenky, vykrojené do tvarů Pana perníčka, jak ho ráda nazývala mamka. Vlastně skořicové sušenky byly její nejoblíbenější, vždy se jich mohla ujíst. „Miluju Vánoce. Cpeš se do prasknutí a nikdo na tebe nemůže nic mít, protože všichni dělají to samé." Smála se jednou. „A tenhle skořicový zázrak, je na tom to nejlepší." Dodala, než Panu perníčkovi ukousnula nožičku.
Na konferenční stolek jsem uložila podélný tác s několika druhy cukroví, ale těsně před tím, než se tu všichni měli sejít. Věděla jsem, že do té doby by to moji chlapi všechno snědli. Krom toho jsem v kuchyni připravila devět hrnků na kakao. Nadšení z dnešního večera se neslo celým mým tělem a příjemně mě zahřívalo u srdce. Krátce po páté hodině se rozezněl zvonek. „Jdu tam!" Zavolal Lucas a já ho nechala. Sundala jsem si zástěru s Homerem Simpsonem a rychle zabruslila do koupelny, abych se poupravila. Předělala jsem si culík, urovnala si na sobě oblečení a mohla jsem jít.
V předsíňce si na věšák věšeli bundy Sebastian s Deanem, oba dva jemně zasněžené čepice.
„Ahoj kluci." Pozdravila jsem je, se vřelým úsměvem, a šla Deana políbit na přivítanou.
Všichni jsme se seskupili v obývacím pokoji, kde se táta postaral o to, aby na zem natáhl karimatku a potáhl ji dekou a několika polštáři, abychom se všichni vešli. Ihned jsme si tam s Deanem a Sebem sedli, já mezi nimi. Gauč si zabral Lucas s Noelem, Jenny a Billym, na tátu a Marka zbyla křesla. Ovšem ještě před tím, než se taťka posadil, stoupl si před televizi. „Tak vás tady po roce zase vítám." Zasmál se. „Deane, jsme moc rádi, že si přišel."
„Je mi potěšením." Ujistil ho a já ho chytla za ruku. „Čím letos začneme? Grinch? Vánoční Koleda? Jack Frost?"
„Vlastně bys tam mohl dát tu Legendární partu!" Křikl Lucas. „Pravda, zapomněl jsem." DVD Legendární parta objevil Mark, když byl nakupovat. Prý mu to nedalo a musel to koupit. „Třeba do naší tradice zavedeme nový film." Krčil rameny.
Během té vtipné animované pohádky mi šli Dean s Jenny pomoc připravit kakaa. „Takže, vy dva-." Jenny se opřela o pult a já nastražila uši. „chystáte společného Silvestra nebo tak něco?"
„Vlastně jsme nad tím ještě nepřemýšleli." Odvětil jí Dean, který vkládal hrnky do mikrovlnné trouby.. „Uvidíme." Přidala jsem k tomu. „Mimo jiné, nezmínil se ti Billy, co pro mě dnes večer chystá? Prý to bude něco mimořádného a já nevím co." Posteskla si.
„Nic mi nezmiňoval." Čemuž jsem se divila. „Tak se nechám překvapit."
„Nic jiného ti asi nezbývá." Zasmál se Dean.
Všechny hrnky s kakai jsme nanosili do obývacího pokoje a rozdali je ostatním. S Deanem jsme se usadili zpět na zem a cpali se cukrovím a různými sušenkami co na nás tak sladce mrkaly a žadonily o to, abychom zhřešily.
„Hřích vždycky chutná nejlíp." Povídá dědeček.
„Stejně je divnej." Prohodil Seb, při zeleném Grinchi. „Proč?" Ptala jsem se. „Jak někdo může nenávidět Vánoce?"
„Ale nakonec je měl rád." Podal Dean. „Navíc, ne každý to miluje." Dodal.
„Dobře lidičky, jsem pro chvilkovou pauzu, aby si oči odpočaly." Billy stopnul film a zvednul se z gauče. „A během toho, bych chtěl něco udělat. Jenny, můžeš sem!?" Vyzval ji. Jenny napjatě vstala a předstoupila před něho. Všem nám věnovala zvědavé oči, ale nikdo jsme nic netušili. Ale pak, když si Billy poklekl a vyjmul z kapsy malou černou krabičku, všechno mi došlo. Proto byl poslední dny tak nevrlý a nervózní, ne jen z Deana. Minule jsem ho dokonce i viděla listovat v katalogu plném šperků, on vybíral prsten. Pořád jsem tomu nemohla uvěřit a při těch slovech: „Když jsem tě prvně potkal, nevěřil jsem tomu, že k tomuhle dni někdy dojde. Nevěřil jsem tomu, že my dva se dáme dohromady, ale stalo se a já za to děkuju bohu. Děkuju mu za to, že mi seslal do života někoho, jako jsi ty. A já chci, abych s tebou mohl trávit každou další minutu mého života, proto se tě ptám. Jennifer Kate Dobsonová, prokážeš mi tu čest a vezmeš si mě za muže?"
se mi zatajil dech. Nikdy jsem si neuvědomila ani nepřemýšlela nad tím, že by se tohle mohlo stát. Přitom to bylo tak samozřejmé, chodili spolu už tak dlouhou dobu a oba dva měli skvělý věk na založení rodiny. Museli se postavit na vlastní nohy a tímhle ta chvíle nastala.
Všichni jsme mlčeli, hleděli na Jenny a čekali, co odpoví. Ohromeně se držela za ústa a spatřila jsem kulatou slzu kutálející se po její tváři. Věděla jsem, že je to dobré znamení a dokonce mi to o vteřinu později i potvrdila.
„Ano Billy, vezmu si tě!" Bratr jí navlékl prstýnek a pak následovalo dlouhé zamilované objetí s tím nejkrásnějším políbením. „No, tohle bude chtít panáka." Prohlásil táta a vyhoupl se na nohy. „Dáte si všichni taky, ne?" Rozhlédl se po nás. „Jasně!" Zahlásil Lucas, což polevilo vážnou atmosféru a začali jsme se smát. „Počkej si ještě tak dva roky." Taťka mu zabořil ruku do vlasů, rozcuchal je, nad čím se Lucas zamračil a zavrčel, a následovně šel do kuchyně.
„Alespoň ukaž prstýnek!" Pobídl ji Seb. „Jasně!" Hrkla a klekla si před něho. Roztáhla prsty a já viděla stříbrný snubní prsten do tvaru srdíčka se zabudovaným, zřejmě drahým, kamenem. Byl originální, Billy nezklamal.
Ruce se mi třásly, můj bráška se bude ženit. „Páni..." Vydechl Dean. „Asi jsme na řadě." Zavtipkoval a ušklíbl se na mě. „Hale, hale... brzdi." Uzemnil ho Billy, ale poprvé v tom hlase byla znát hravost, ne hořkost. To mi vyvodilo úsměv na tváři. I Dean to poznal. „Dobře..." Zasmál se.
Taťka se vrátil s lahví whiskey a na stůl postavil skleněné panáky. „Já nebudu, pane Cohene. Řídím." Omluvil se Dean. „Můžeš u nás přespat, na gauči bude volno."
„Ne, ale děkuji." Odmítnul a trošku mě to zamrzelo, ale chápala jsem ho. Přijeli mu rodiče, po takové době. „A co ty, Sebe!?" Nadzdvihl na něho tázavě obočí. „Já nezklamu, lijte to tam." Taťka se zasmál a dal se do toho.
Všichni jsme do ruky čapli panáky, jen Dean s Lucasem sklenici džusu. „Takže si připijeme, vztyk." Zavelel táta a učinili jsme tak. Sestavili jsme se do menšího kruhu. „Na Billyho a Jenny, ať jim to ještě dlouho vydrží a štěstí jim přeje." Pronesl a následně ztišil a o něco zvážnil tón svého hlasu. „Maminka by na tebe byla pyšná."
„Já vím, tati, já vím."
„Tak do toho, na vás dva!" Křikl Noel a přiťukli jsme si. Vypila jsem panáka do dna a oklepala se. Slyšela jsem Deanův škodolibý smích a zamračila se na něho.
Hodinku potom se Dean zvedl a rozloučil se s ostatními, šla jsem ho doprovodit ke dveřím. „Lorry, vím, že jsme si řekli, že si nic dávat nebudeme..." Hrábl do kapsy od své bundy. „Ale musel jsem." Otočil se na mě i s krabičkou, obvázanou fialovou mašlí, v ruce. „Deane..." Nebudu lhát, že jsem nebyla zvědavá na to, co v ní je, a také, že jsem měla radost z toho, že mi nějakou maličkost dává, ale vážně to mohl oželet. „Děkuju." Rozhodla jsem se říct a na to ho políbit na tvář, jak nám bylo zvykem. „Vlastně pro tebe taky něco mám."
„Vážně?"
„Jo, chceš to přinést?" Pokrčil rameny. „To je na tobě."
„Tak vydrž." Svůj dárek jsem položila na botník a rychle zaběhla do mého pokoje, kde jsem vzala zabalený obraz pana Harrise a několik pytlíčků gumových medvídků v malé tašce. Vrátila jsem se zpět dolů.
„Lorry, to je velký dárek." Vypadal trošku naštvaně. „Vlastně, není." Narážela jsem na fakt, že jsem platila jen ty gumové medvídky a celý obraz jsem dostala zdarma, takže teoreticky to byl malý dar.
„Vezmi si to." Dean si povzdechl, ale dárek si převzal. „Děkuju." Usmál se. „Ale otevřít až pod stromečkem." Povídala jsem vážně.
„Neboj se, snad to vydržím."
„Budeš muset."
„Já vím, kvůli tobě všechno." Výherně jsem se usmála. „Mám tě rád Lorraine, moc rád." Ty slova se ve mně rozlila a přivodila mi husí kůži. Vlastně jsem doufala v to, že řekne jen tyhle a ne ty další, co by náš vztah posunuly na nejvyšší úroveň, tedy skoro.
Po tváři se mi rozlil úsměv, stejně jako jemu, když jsem opáčila: „Já tebe taky Deane, moc."
Dokráčela jsem s ním až k jeho džípu, kde jsme se políbili a já mu přislíbila, že se budu snažit k jeho dědečkovi během prázdnin dostavit, abych se stihla seznámit s jeho rodiči.
Když jsem se vrátila do domu, začala jsem sklízet nádobí z obývacího pokoje a nosit ho do kuchyně, kde jsem ho následovně začala skládat do myčky. „Chceš pomoc?" Zeptal se mě Billy.
„To je v pohodě."
„Možná jsem se v Deanovi zmýlil." Opřel se dlaněmi o kuchyňskou linku. „Vážně!?"
„Jo... dnes byl fajn."
„Říkala jsem ti, ať mu zkusíš dát šanci."
„Já vím, pokouším se." Uznal. Zapnula jsem myčku, zavřela ji a napřímila se. Podívala jsem se na Billyho, jeho oči přímo zářily blahem. „Billy, jsem za tebe tak šťastná." Vtáhla jsem ho do silného sourozeneckého objetí. „Možná jsem vám o tom měl říct dřív."
„Ne, bylo to příjemné překvapení." Odtáhla jsem se od něho. „Jo... asi jo." Podrbal se na zátylku. „Jen teď to bude... víš chtěl bych s Jenny začít bydlet, koupit si někde byt." Usmála jsem se. „Máš na to právo."
„Ano, jenže nechat vás tady, tátu na holičkách. To je to, co mi v tom brání."
„Ne." Zakroutila jsem hlavou. „Tohle ne, Billy. Je to tvůj život, ty tu nemůžeš tvrdnout napořád. Máš právo se postavit na vlastní nohy i s Jenny. My to tu zvládneme, navíc budeš pořád tady."
„Probereme to jindy." Navrhnul. „Dobře, stejně už jsem unavená a ještě musím Sebastianovi povléct."
„Dobře." Billy mě pohladil po vlasech a odešel zpět do obýváku. Já šla nahoru povléct Sebastianovi peřiny a odnést mu je. Rozloučila jsem se s ostatními a šla si lehnout.