Láska v umění

~18~

Na svatého Valentýna pro mě měl Dean něco přichystaného. Jeho dědečka již propustili z nemocnice, což znamenalo, že s Deanem jsme na sebe moc času neměli. Stav pana Rogera se vážně zhoršil, když ho nehlídal Dean, vystřídala ho opatrovatelka, kterou O’Connerovi najali.
V sobotu jsem tedy jela k němu domů. Otevřel mi dveře, celý rozzářený, a odvedl si mě do svého pokoje. Na posteli položená kytara, doufala jsem, že bude hrát.
Koneckonců jsem pro něho také něco měla. „Hezký Valentýn.“ Popřála jsem mu, políbila ho a předala mu plastovou krabičku. Otevřel ji. „To jsi nemusela.“ Koupila jsem mu korále na krk, před pár dny na ně koukal v jedné výloze malého obchůdku nedaleko školy.
„Nemáš zač.“ Usmála jsem se a on si je nandal na krk. „Když už si ty dárky dáváme teď.“ Vzal ze stolu dárkovou taštičku a předal mi ji. Uvnitř byl plyšový pejsek s flekem na zádech do tvaru srdíčka, pospolu s ním bonboniéra. „Děkuju.“ Vydechla jsem nadšeně. Bylo to tak drobné a roztomilé. Udělal mi radost.
„Něco jsem pro nás přichystal.“ Odebral ke svému pracovnímu stolu. „Říká ti něco Henna?“
„Jo, myslím, že se s ní dělá tetování, ale jen to… jak to říct, časově omezené.“
„Přesně tak.“ Otočil se, v ruce držel tubu. „A dneska si ji vyzkouším na tobě.“ Ušklíbl se.
„Budeš mě tetovat?“ Nakrčila jsem obočí. „Pochybuješ snad o mých uměleckých schopnostech?“ Zakroutila jsem hlavou.
„Ještě, aby jo.“ Zazubil se. „Tak vidíš. Jen minutku vydrž.“ Tubu položil na postel a odkráčel z pokoje. Já si ji mezitím prohlédla a přečetla si složení.
Když se o několik minut později Dean vrátil, přes rameno měl přehozený ručník, v jedné ruce držel misku s vodou, v druhé mýdlo. Pomocí nohy kopnul do dveří a zabouchl je.
„Jdeme na to.“ Věci položil na noční stolek. „Lehni si.“ Nakázal mi a prstem poukázal na postel, kytaru dal stranou. Sundala jsem si mikinu a poslechla ho. Položila jsem se na záda.
„Chci, aby sis sundala tričko.“ Sundat si tričko, však to nic nebylo. „Dobře.“
„Neboj se, nic na tebe zkoušet nebudu, ano!?“ Ujišťoval mě. Usmála jsem se, chytla lem trička a přetáhla si ho přes hlavu.
Znovu jsem si lehla.
Prstem mi něžně přejel po kůži a já cítila, jak se mi pod jeho dotykem postavil každý chloupek. Zavřela jsem oči a nechala ho dělat, co si umanul.
Dean mi opatrně sundal levé ramínko podprsenky, nechala jsem ho. Pocítila jsem na sobě něco mazlavého, vzpomněla jsem si, že donesl mýdlo. Náhle ho setřel pomocí namočeného ručníku, jehož látku o mně chvilku otíral. Místo zase osušil a pak se pustil do práce.
Mírně mě to lechtalo, ale snažila jsem se necukat, abych mu to nezkazila. Těšila jsem se na to, až uvidím, co mi tam vznikne. Jeho tahy jsem nemohla rozpoznat.
Pomalu jsem otevřela oči, alespoň na chvilku jsem zase chtěla vidět ten jeho plně soustředivý pohled. Vnitřní strana tváře vztažená mezi zuby, oři přimhouřené a pevná ruka kreslící jakési tvary. Mohla bych na něho koukat pořád.
Jeho oči se střetly s mými. „Ještě chvíli.“ Poučil mě.
„Jen se na tebe ráda dívám.“
„Rozptyluje mě to.“
„Dobře, už nekoukám.“ Zavřela jsem oči, ale stejně jsem alespoň jedno zase otevřela. „Lorry.“ Zavrčel. Ihned jsem toho radši nechala.
„Hotovo.“ Oznámil mi po chvíli. „Jen teď lež, musí to zaschnout, snad se ti to bude líbit.“
„Podáš mi zrcátko?“
„Ne, vydržíš to až dokonce.“ Vyplázl jazyk, zašrouboval tubu a odložil ji. „Navíc ještě… něco jsem složil.“
„Tak na co čekáš? Začni.“ Pobídla jsem ho. „Možná to… dobře.“ Nevěděla jsem, co chtěl říct, ale nechala jsem to být. Vzal svou kytaru, byl ke mně otočený zády a začal vybrnkávat příjemné tóny.
Poslouchala jsem jeho sametový hlas, při těch slovech:

Všechno co chci, není nic víc,
než vědět, že jsi v bezpečí.
Protože kdyby se ti něco stalo,
zemřel bych v bolesti.

Když jsem se chtěl projít noční ulicí,
slyšel jsem tvůj hlas vycházející z temnoty.
Běžel jsem za ním,
zachránit tě před démony.