Láska v umění

~15~

V den Silvestru jsem s tátou musela probrat ještě jednu věc, měla jsem v úmyslu přespat u Deana. Táta mi povolil slavit jinde, než doma, teď mělo přijít to horší. Jelikož jsme se rozhodli jít k Deanovu sousedovi, prostě se mi potom nechtělo plahočit domů. Potřebovala jsem se malinko uvolnit a pocit, že budu mít azyl jen přes ulici, se mi líbil mnohem víc.
„Tati!?“ Ozvala jsem se nervózně, když si v kuchyni krájel jablko. „Ano, beruško!?“ Opáčil.
„Víš…můžu přespat u Deana?“ odložil nůž, otočil se a věnoval mi krapet šokovaný pohled. Mírně ho to vykolejilo a já to chápala.
„Ehm, no… asi ano.“
„Jestli ti to vadí, vrátím se domů. Jen jsem si myslela, že-“
„Ne, proč ne!? Spi u něho.“ Svolil mi.
„Vážně!?“ Nadzvedla jsem obočí. „Jo.“ Šlo to hladce, dokonce líp, než jsem čekala. „Děkuju.“ Byla jsem na odchodu, ale pak přišla ta první vážná chvíle mezi otcem a dcerou.
„Neměl jsem čas si s tebou o klucích promluvit.“ Zarazil mě uprostřed kroku. „Vlastně, maminka se těšila na to, až tě do tohohle světa zasvětí.“ Připustil a já se k němu obrátila čelem, usmíval se. Náhle ale zvážněl, vrásky na jeho čele se prohloubily.
„Ty a Dean, už jste…? Však víš co…“ Věděla jsem, a taky se začervenala. Tohle se mi probírat nechtělo.
„Ne, ještě ne.“ Přiznala jsem mu. Trochu si oddechl a tvář mu povolila. „Dobře. Jsi velká, skoro dospělá… Nikdy jsme o tom nemluvili, ale asi víš, jak se věci mají.“ Odmlčel se. Bože, to bylo tak trapné. Nikdy jsem ani trochu nepřemýšlela o tom, že by se tenhle rozhovor někdy uskutečnil. A teď to tu bylo.
„Jen chci, abyste používali ochranu.“
„Tati!“ Zaúpěla jsem. „Myslím to dobře.“ Ohradil se.
„Já vím, ale s Deanem jsme zodpovědní, neboj.“ Uklidňovala jsem ho.
„Však já vím. Mám ho rád, je to báječný kluk.“ Radost a teplo projelo mým tělem nad těmito slovy. Ani netušil, co to pro mě znamenalo.
Dík jsem mu vyjádřila pouze svým širokým upřímným úsměvem a objetím.

Î

Se Sebastianem jsme byli domluvení, že mě vyzvedne v osm hodin. Do tašky jsem si zabalila pár věcí a šla se obléct.
Nijak jsem to neřešila. Vím, že když se bráchové takovýchto akcí vraceli, pokaždé páchli cigaretami a chlastem.
Natáhla jsem si džíny, tílko a fialovou mikinu. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné, popadla jsem tašku a odešla se bavit.
Doma jsem se rozloučila a naskočila Sebovi do auta.
Z rádia mu vyhrával oblíbený Frank Sinatra. „Sekne ti to.“ Na hlavě nasazený klobouk, na sobě košili, šedé sako a kalhoty.
„Dík.“ Vyjel pryč.
„Jen aby sis to nezničil.“
„Neboj se.“ Odbil mě.
Deanovi rodiče odjeli domů před pár dny, trošku se mi ulevilo. Sice jsem je od toho incidentu neviděla a jejich dárek mi udělal ohromnou radost (knížku už jsem si celou prohlédla), avšak mi nevadilo, že je nepotkám.
Dveře dědečkova domu nám otevřela plavovlasá kudrnatá dívka s kroužkem v nosu. Zapískala, když si mě prohlédla. Takže tohle musela být Rebecca, došlo mi.
Její krása oslňovala a bylo mi líto kluků, kteří se pokoušeli dobít její srdce a poté zjistili krutou pravdu.
„Hej, posero!“ Zavřískala do domu. „Seš si naprosto jistej, že je na kluky? Protože já bych si dala říct!“ Vrátila mi pohled a skousla si ret. „Rebecca, že?“
„Ano.“ Kývla mi. „Odpluj od ní, Stewartová!“ Opáčil Dean a přivalil se k nám. Na hlavě čelenku HAPPY NEW YEAR.
Vypadal sladce. „Ahoj zlato, Sebe.“ Pokynul k němu hlavou a mě vlepil pusu. „Ty seš ten gay! Alespoň nějakýho parťáka dnes večer budu mít!“Ušklíbla se Rebecca. „Si piš.“ Mrknul na ni můj nejlepší kamarád.
„Bůh ví, kam se tihle dva vypaří.“ Drkla loktem Deana do žeber. Uchechtl se, ale věděla jsem, že ani jednomu to vtipné nepřijde. Vlastně jsme o tom, co se oného večera stalo, už nemluvili.
„Pokud si tu chcete něco nechat, můžete.“ Nabídl nám Dean. „Jo, to je dobrý nápad.“ Přistoupila jsem na to a do chodby si hodila tašku. Sundala jsem si i bundu a pověsila ji na věšák. Usmyslela jsem si, že tu chvíli, než přejdu ulici, bez ní strpím.
Ještě než jsme odešli, Dean věnoval každému čelenku se stejným nápisem, jako měl on. Rebecca vzala lahev Jacka Danielse a mohli jsme se vydat pryč.
Dean mě držel za ruku a Rebecca se Sebem si rozuměli. Oba byli sví, hlavně působili jako své kopie, v povaze.
„Zlato, chci, abys tam na sebe dávala pozor.“ Pošeptal mi do ucha. „Bude tam hodně kluků a vím, že co tě spustím z dohledu, hodně jich za tebou bude pálit.“
„Když tak si zahraju na přítelkyni tady Rebecci.“ Napadlo mě. „To je dobrý nápad.“ Zasmál se a políbil mě na tvář. „Za co mi děkuješ?“
„Za to, že dnes si se mnou.“
„Tak to by spíš měla patřit mému tátovi.“ Uchechtla jsem se. „To by se mu zřejmě moc nelíbilo a mně taky ne.“ Zatvářil se kysele…
Před velikým bílým domem našeho hostitele šla již slyšet muzika a pohybovalo se zde pár mladých lidí. Všichni v ruce drželi buďto cigaretu nebo tu horší variantu. Přitiskla jsem se k Deanovu a držela se ho.
Uvnitř to vypadalo jako v opičárně. Všichni se po sobě plazili, pili z červených kelímků  a muzika postupně sílila, techno rvoucí mi uši bylo nekonečné. Věděla jsem, že tady se mi líbit nebude. Chtěla jsem se bavit, jako tenkrát na koncertě, ale teď jsem se tu bála odvázat.
Dean nám obstaral pití a šli jsme najít toho, co to tu pořádal.
Will Norman byl vysoký kluk s bílým úsměvem Hollywoodského krasavce, kterému se holky vrhaly kolem krku nejen kvůli obřím bicepsům.  Působil celkem mile a zdálo se, že si s Deanem rozumějí. Vlastně s Deanem si seděli všichni.
Zatímco Rebecca se Sebem se celý večer bavili a Dean si všímal ostatních, já šla najít pokoj, kde se neodehrávaly orgie, abych se ukryla. Schovala jsem se v hezké ložnici s chladnými zdmi a manželskou postelí s nebesy.
Posadila jsem se na zem do rohu a popíjela pomalu pivo, které jsem cucala snad už dvě hodiny. Ne, že bych se dole nesnažila s někým seznámit, jenže řešit tam s každou holkou jaký kluk má nejvíc sexy zadek či s kým se dnes vyspí, se mi opravdu nechtělo. Na tohle jsem prostě nebyla. Představa, že půlnoc bude ještě za dlouho, mě ničila. Nudila jsem se, ale nechtěla to tu Deanovi kazit, věděla jsem, že jemu se tu líbí. Když jsem ho dole pozorovala a sledovala dívky, co se chichotaly jeho vtipům a vystavovaly na odiv své bujné poprsí v hlubokém výstřihu, žárlila jsem, ale také byla smutná. Zklamaná z toho, že tohle Deanovi nikdy nebudu nikdy moc dát. Zábavu a odvázání, když nepočítám ten minulý tanec. Jenže já myslím odvázat se bez toho, abych myslela na následky. Kdybych tu třeba vypila všechno to, co mi nabízeli, vzala si ty pilulky, co mi podstrkovali a jointy s cigaretami, které mi neustále nutili. Tohle jsem prostě nemohla. Měla jsem v hlavě bariéru s obřím nápisem NESMÍŠ, a já ji poslouchala. Nešla zbortit a vcelku mi to nevadilo, právě naopak. Zodpovědnost je jedna z mých povah, vždy mě k ní vedli.
Nechtěla jsem se měnit, pouze jsem se bála, že Deana tímhle způsobem prostě nějak omrzím. Občas jsem se ptala sama sebe, proč zrovna já? Co je na mě tak originální, že jsem si ho získala, možná i jeho srdce. Mohl mít na každou, co si ukázal, ale vybral si mě. Zvláštní na tom všem je, že jsem si nedokázala představit, kdyby mě opustil. Nemohla bych bez něho být, jako bych za těch pár měsíců s ním k němu jaksi přirostla, stala se na něm závislá.
„Tady jsi!“ Slyšela jsem ode dveří. Zvedla jsem pohled a viděla mírně opitého Deana. Trošku se motal, než si sedl vedle mě. Nohy natažené před sebou. Rozhlížel se kolem, obhlížel terén.
Chytila jsem ho za ruku, palcem přejížděla po hrubší kůži. „Nebaví tě to tu, že?“ Myslím, že odpověď si dokázala vyvodit sám.
„Možná si měla zůstat doma.“ Zaskočil mě, ale asi měl pravdu. Povzdechla jsem si. „Jo, nejspíš ano.“ Připustila jsem.
Dean si mlaskl, podebral mě a přesunul si mě na jeho klín. „Víš, já vím, že ty na tyhle věci moc nejsi a mám to na tobě rád, ale já se takových akcí v Detroitu účastnil téměř pořád a občas mi to chybí.“ Cítila jsem z jeho dechu dost různých stop po alkoholu.
„Tak na ně choď i tady.“ Zasmál se. „Nevím, zda by se ti to líbilo.“
„Ale já myslím beze mě.“ Překvapeně zamrkal. „Já tě v tomhle ohledu nechci omezovat.“ Pohrávala jsem si s jeho kudrlinami. „Máš si užívat. Chci, aby sis dělal, co chceš, tedy do určité míry, samozřejmě.“ Mluvila jsem naprosto otevřeně. „Oba jsme v tomhle jiní a to nás doplňuje. Lásko, bav se. Já ti věřím.“
„Já tě žeru, Cohenová.“ Zasmála jsem se a nechala se dlouze políbit. „Ještě se ti nechce dolů!?“
„Ne.“ Ruce jsem si omotala kolem jeho krku. „Protože ty holky se kolem tebe můžou natřásat, až tu nebudu.“
„Žárlivče.“ Ušklíbl se. „Jsem a na tebe žárlím extra.“
„Nemusíš.“ Ujišťoval mě. Při pohledu na jeho rty jsem nevydržela v klidu dlouho a zase se na ně přisála. Nohy jsem dala obkročmo.
Rukama mi zajel pod tričko a mačkal mi boky. Líbal mě čím dál naléhavěji, až jsem to pro jistotu utnula. Tiše zasténal.
„Co, kdybychom těm holkám ukázali, že nejsem k mání?“ Vzchopila jsem se, tu hodinu do půlnoci jsem tam už vydržet mohla.
„Jdeme na to.“ Zvedla jsem se a nabídla Deanovi ruku. Poté co mě za ni chytil, pomohla jsem mu na nohy.
Se spletenými prsty jsme se vrátili zpět do přízemí.
„Tady si kámo, na!“ Will Deanovi do ruky vrazil další plastový kelímek, raději jsem nechtěla vědět kolikátý v pořadí. Ani se nezajímal, co za pití to je, a loknul si. Jeho obličej se zkroutil. „To je hnus!“ Oklepal se. „Jo, taky mi to nechutná.“ Zařehtal se Will. „Kam ty ses vypařila!?“
„Bolela mě hlava. Jen jsem si potřebovala orazit.“ Lhala jsem. „Víš, co to spraví? Pořádnej panák!“
„Ne, děkuju.“ Odmítla jsem. Jeho obočí vystřelilo až na vršek čela. „Kámo, holka co odmítla chlast!“
„Jop, já vím.“ Dean si mě k sobě přivinul. „Wille!“ Mířil k nám kousavý holčičí hlas. „Pohroma se blíží.“ Zamumlal, oči dal v sloup, ale otočil se s andělským úsměvem. „Sandy!“ Roztáhl ruce, ale v tom mu přistála ostrá facka.
„Co si do háje myslíš! Vys-“ začala vyšilovat, jenže to už jsme s Deanem neposlouchali, táhnul mě pryč se zadržovaným smíchem…
Pár minut před Novým rokem jsme se všichni sešli venku. „Lidi, všecky sračky z letošního roku za hlavu!“ Zakřičela Rebecca, následovně chytla Deana kolem ramen. „A s nejlepšíma kámošema kupředu!“ Políbila ho na tvář. „Fuj!“ Odplivla si a hřbetem ruky si otřela pusu. Zavalili jsme to vlnou smíchu, když náhle: „10, 9,…3, 2, 1! Šťastný Nový rok!“ Ječel každý kolem nás. Ani jsem se nestihla vzpamatovat, protože mi Dean vlepil můj první novoroční zamilovaný polibek.
Můj, již proběhnutý, starší sen nyní nebyl jen v mé hlavě. Přesunul se na noční oblohu v podobě pestrobarevných velkolepých ohňostrojů.
Dean se odtáhnul, já ihned zaklonila hlavu. Sledovala jsem tu nádheru, zatímco mi Dean třel dlaně o ramena, lepil na mě své tělo, ve snaze zahřát mě…
Přiměla jsem se, že si alespoň jednou zatancuji, ale potom jsem se zase uklidila pryč. Po třetí hodině ráno, kdy jsem sotva držela víčka vzhůru, jsem se rozhodla najít mého přítele s tím, že mu navrhnu, aby zůstal, pokud bude chtít, zatímco já si půjdu lehnout k nim domů.
Udělala jsem dobře. Jakmile jsem se ocitla dole, viděla jsem ho, jak se válí na zemi, snažil se vstát. Přispěchala jsem k němu.
„Jsi v pořádku!?“ Sehnula jsem se pro něj. Všichni kolem se hlasitě posmívali, ignorovala jsem je.
„Jásně!“
„Tak vstávej.“ Podepřela jsem ho a s námahou ho vytáhla na nohy. „Jdeme domů, ano?“
„Kotě, nech ho ještě tady!“ Pořvával nějaký z kluků.
„Má dost.“ Rozhlédla jsem se po jejich tvářích, oči jako lentilky. „A vy taky.“ Přidala jsem.
Potřebovala jsem sehnat Beccu se Sebem, proto jsem Deana odvedla ke křeslu a usadila ho tam. „Zůstaň tady, hned se vrátím.“ Nakázala jsem mu.
„Rozkaz!“ Pobaveně jsem zakroutila očima a vydala se je hledat. Prohledala jsem všechny místnosti, dokonce i zahradu, bohužel ale marně. Nikde jsem je neviděla, vzdala jsem to.
Samozřejmě, že Dean nebyl tam, kde jsem ho nechala. Vrátil se za zbytkem. Pomalu jsem šla za nimi, když mě cosi donutilo zastavit se. Will ze zadní kapsy jeho kalhot vytahoval malý silikonový pytlíček s obsahem několika malých tabletek. Poznala jsem je, nabízel mi je tu každý. Jednu vyjmul a podával ji Deanovi. Zalapala jsem po dechu, on ji chtěl přijmout!
„Co mu to dáváš!“ Jekla jsem a jeho ruku odstrčila. Advil to určitě nebude, protože tak by nevyváděl. „Ty krávo! Cos to udělala!“
„To co bys měl udělat ty!“ Chytla jsem Deana kolem pasu a snažila se ho co nejrychleji odvést pryč. Nemohla jsem uvěřit tomu, že tu pilulku chtěl přijmout. Možná, že ho do toho nutila opilost, doufala jsem v to. Teď mě čekalo něco náročnějšího, takže přemýšlení jsem dala stranou. Dostat Deana domů nebylo snadné, pořád sebou kymácel a já byla moc slabá na to, ho udržet. Netušila jsem, že se tak dokáže opít.
Konečně jsme se dostali k baráku a já Deana opřela o zeď. Rychle jsem pod rohožkou vylovila klíče a odemkla. Znovu jsem podebrala mého kluka a zavedla ho dovnitř. Nohou jsem za námi zabouchla.
Vedla jsem ho do schodů až do jeho pokoje, kde jsem ho konečně shodila na postel. Neustále si něco mumlal a pořád se tomu smál, ale já té řeči nerozuměla.
Rozvázala jsem mu boty a sundala je. „Donesu ti vodu.“ Informovala jsem ho, ale pochybovala o tom, že mi rozumí. Máchla jsem nad ním rukou a běžela do kuchyně.
Do sklenice jsem napustila ledovou vodu, načež jsem se vrátila zpět. „Vypij to.“  Tomu naštěstí rozuměl. Vzchopil se, sedl si a sklenici si převzal. Vše vypil do dna, byla jsem ráda, že jsem ho k tomu nemusela nutit. Podal mi ji nazpátek, odložila jsem ji na noční stolek.
Nejdříve jsem zpacifikovala Deana. Musela jsem ho donutit, aby si lehnul. Choval se jak malé dítě.
Za pár minut jsem se k němu přidala i já. Rukou jsem ho hladila po paži, doufajíc, že usne.
Vzpomínala jsem, jak se tenkrát takhle zřídil Billy. Slavil přijetí na vysokou, ovšem jakmile se vrátil domů, dělal takový randál, že zbudil celý barák. Slyšela jsem malého Lucase, který se rozplakal a nadávajícího tátu, že ho zase musí utěšovat.
Nazula jsem si bačkůrky a přemístila se na chodbu ke schodům, kde už okouněli Noel s Markem, který se nepřetržitě smál. Mamka dole, ve svém saténovém županu, se snažila Billyho přesvědčit, aby si šel lehnout, jenže vzdoroval a nechtěl se ani utišit. Pořád něco pořvával a myslel si, jak je vtipný. „Marku, pojď mi pomoc!“ Zažadonila. Mark, snaže se přerušit svůj smích, jí přispěchal na pomoc.
Ráno Billy vypadal jako oživlá mrtvola. V kuchyni jsme se všichni usilovně snažili zadržet posměšky a sledovali ho. Šlo znát, že ho třeští hlava a toho táta využil. Schválně třískl vidličkou o dlaždičky. „Tati!“ Zavřískal Billy, načež se chytil za hlavu.
„Co ty pařmene? Snad tě nebolí hlava…“ uchechtl se. „Půjdeme dát ještě jedno kolo, ne?“ Chytil ho okolo ramen. „Ani za milion let.“ Pravil Billy…
Dean měl již zavřené oči a rukama objímal polštář, který si vyndal z pod hlavy. „Miluju tě.“ Vypustil z úst náhle a zadrhl se mi dech. Jediná pozitivní věc byla, že byl opilý, protože jinak bych nevěděla, co mu na to odpovědět…