Pán přijíždí.Jako každý rok.Vybere si jednu nebožačku od věku 17-18 let.Nevíme ,co s nimi v tom jeho paláci dělá,ale celkem jasnou představu máme.Mně je šestnáct.Příští rok mě to čeká.Většinou si, ale Pán vybírá jen doopravdy krásné dívky. Né, že bych byla ošklivá, ale zase....Každý, mi ale říká, že se mu líbí moje odvaha ,která je prý vidět v mých očích.Jsou prý plné vzdoru.Jsou modré a když se doopravdy naštvu jsou jako led.Další věc, co se mi na mě líbí jsou moje vlasy.Jsou dlouhé až po pás a blond. Všichni byli vyhnáni na menší plac ve měste.Musí tu být naprosto všichni.Děti, důchodci i dospělí.Plac je celý od bláta,protože je to prakticky jen hlína a včera pršelo.Kolem sebe vidím jen zubožené tváře. Všichni by tu nejraději nebyli. Dívky hlavně, ale i ti které už nemůžou vybrat. Tohle všechno je okrádá o čas,který by mohli strávit prací. Platy jsou to většinou mizerné, ale přece něco. A každá minuta se počítá. Právě zlaťáky,co promarní stáním tady byohly rozhodovat o tom jestli bude mít rodina,co jíst. Vedle mě stojí můj nejlepší kamarád Tyler.Můžu mu věřit, protože se spolu kamarádíme už roky.Vlastně od narození. Ale on už přijíždí.Pán.Sakra.Všichni se mu musíme poklonit.Vadí mi to.Nechci se nikomu klanět a dělat, že je něco víc než já.Vidím, že Tylerovi se taky moc nechce.Taky je to rebel.Hlavu mám skloněnou a koukám do země.Najednou se ozve ledový hlas
,,Stát !" Sakra.To není dobrý!Zastavili přímo před námi.Slyším jak vystupuje.Prosím,prosím né k nám.Zastaví se před námi.Ach sakra.
,,Podívej se na mě!" Všechno to říká takovým panovačným hlasem.Bože já bych ho tak ráda poslala někam.Zvednu k němu oči, které jsou směsicí odporu a taky trochu zvědavosti, protože zblízka sem ho nikdy neviděla.Nemám v očích strach.Setkám se s temným pohledem.Och je vážně nádherný.Slyšela sem, že je mu devatenáct.Jeho husté obočí se zkrabatilo.
,,Jak se jmenuješ?! "Boha to je idiot.V mých očích převládne odpor,znechucení a vzdor.
,,No?! "Bože aby ses nepodělal kvůli minutě.
,,Katherine"Syknu.Nadzvedne obočí, jako by na něco čekal.
,,Pane "Dodám a z mého hlasu odpor přímo odkapává-dívá se na mě lehce překvapeně,pobaveně a chtivě.
,,Kolik ti je ?! "Och máš smůlu chlapče.
,,Šestnáct pane"Výsměšně se usměju.A on se zamračí.
Pak ale řekne něco nečekaného.
,,Potom se mám příští rok na, co těšit"
