c.r.u.s.h.

2.

Otevřu oči. Kde to jsem? Aha, v Lauřině bytu. Naštěstí si všechno pamatuju. Kolik je hodin? 9:38! Sakra, přijdu pozdě do práce. Rychle vstanu a jdu se obléct. Bolí mě hlava, ale s tím jsem počítala. Na stole leží papírek.

  Do práce nespěchej, volala jsem tam. -L 

Ona je prostě nejlepší. Všude po zemi se válí konfety, vyfouklý balónky, prázdný flašky. No jo, dvacet jedna mi je jen jednou.

,,Ahoj, Mio," pozdraví mě má kolegyně z práce. "Všechno nejlepší, " zasměje se. 

,,Díky, " usměju se.  

,,Tak si to teda pořádně oslavila, co?"

,,To jo." Sednu si k počítači a otevřu e-maily. Jeden od tety (přání k narozeninám) a jeden z neznámé adresy shrader66@gmail.com

Vážená slečno Caulfieldová,
už se velice těším na Vaši návštěvu. Jak určitě víte, o publicistiku nerada stojím. Ale ve Vašem případě jsem se rozhodla udělat výjimku. Ráda pomůžu začínající spisovatele s její kariérou. Pro rychlejší seznámení s Vámi jsem si koupila výtisk Vaší první knihy. Jsem už na sedmdesáté stránce a musím říct, že je to velmi zajímavý příběh. Jsem ráda, že svůj život vložím zrovna do Vašich rukou, doslova. Ještě Vás poprosím o jednu věc, nikomu nedávejte tento e-mail. Je totiž můj osobní.

S pozdravem Jennifer S. Lawrence

No ne! Ona mi napsala. Z její osobní adresy. Já se asi rozbrečím. Přepošlu to Lau. Musím nějak sepsat odpověď.

Milá Jennifer. Ne. Dráha Jennifer. Ne. No prostě půjdu na to normálně.

Milá slečno Lawrence,
jsem velice poctěna, že jste mi napsala. Taky jsem ráda, že se Vám líbí moje první kniha a ujišťuji Vás, že se vynasnažím Váš život sepsat jak nejlépe půjde. Nemusíte se bát, že Váš osobní e-mail někomu prozradím. S Laurou (mým doprovodem) se velice těšíme, až se s Vámi setkáme.
Zdraví Mia Caulfieldová.

Pomalu se mi plní můj sen. Na tohle čekám celej svůj život. Dnes je středa, to znamená jediné. Do naší schůzky v AE zbývají dva dny! A pak jen dostaneme instrukce a můžeme se setkat s naším idolem- tedy s naší idolkou.

,,Lau, za jak dlouho tu budeš?" řeknu do telefonu.

 „Už jsem před domem," řekne. 

Típnu ten hovor a vezmu klíče ze stolku a přejdu k oknu. 

„Lau, chytej." 

Vykloním se z něj. Hodím jí dolů klíčky. Nic se nestane, jelikož bydlím jen v druhém patře.Jdu zpátky k lince a dokrájím rajčata do salátu. 

„Ahoj, Mio," ozve se ode dveří.

 „Čauky, Lau. Pojď dál," řeknu jí.

 „V kolik si se vzbudila?"zeptá se Lau.

 „V půl desátý. Díky, žes to celý takhle zařídila. Byla to nejlepší oslava, co jsem kdy měla, "řeknu a obejmu ji.

 „Co bych pro tebe neudělala,"usměje se. Taky se usměju. 

„Četla sis ten email?"zeptám se.

 „Ne. Jaký? Dnes jsem měla v práci celkem fofr," řekne. 

Převyprávím jí celý obsah toho emailu.

 „Wow! To není možný! Ona ti dala svůj osobní email? " Kouká s vykulenýma očima. 

„Jo. Skvělý, co?" řeknu. 

„No to jo! To sakra jo! " Zasmějeme se.

 „Nikdy bych netušila, že se nám to vyplní."