c.r.u.s.h.

13.

Vzbudil mě ruch velkoměsta a vítr vající do mého pokoje. Jak jsme se včera s Lau dohodly, nepůjdeme dnes do práce. Měla bych se nasnídat a pak zavolat mamce, že jsme v pořádku dojely, teda doletěly. Zvedla jsem se z postele a otevřela jsem poloprázdnou ledničku. Nic, na co mám chuť, tu není. Vyndala jsem tedy že skříňky nad sporákem müsli. Po dochroupání mojí snídaně jsem zvedla mobil a vytočila mamku. 

,,Mio! Ty taky voláš jednou za měsíc," vytkla mi hned na začátku. 

,,Promiň, ale víš, že jsem měla spoustu práce." 

,,Jo. S Joshem?" zeptala se s vyčítavým tónem. 

,,Ježíši, mami! Tys četla ten článek?" zeptala jsem se. 

,,Samozřejmě. Vím všechno!" 

,,Ale, mami, to není pravda. Novináři to překroutili," zinformovala jsem ji. 

,,Aha. To je škoda. A jaký bylo setkání s Jennifer?" Mamka smozřejmě ví o mých poblouznění do celebrit.

,,Úžasný," řekla jsem nadšeně, jak nejvíc to šlo. VždyŤ jsem se setkala s Jennifer Lawrence!

,,Tak to je dobře. A jak to jde s knížkou?" 

,,Jde to."

,,Tak já tě nebudu rušit. Měj se hezky a stav se někdy pro ten dárek," rozloučila se se mnou. 

,,Ahoj."

Oblékla jsem si triko s potiskem a kraťasy, protože se do mého bytu dostalo přes okna teplo. Napůl lehla, napůl sedla jsem si a zapla na notebooku můj oblíbený seriál-Once Upon a Time. Po chvíli jsem znovu usnula.

》》》

Když jsem se vzbudila, dostala jsem strašnou chuť na zmrzlinu. Koukla jsem se do mrazáku, kde zbyla asi jen lžíce vanilkové. Sundala jsem z věšáku kabelku a dala jsem si do ní peněženku a telefon. Rozhodnutá o tom, že si půjdu do obchodu koupit kbelík Manhattanu jsem otevřela dveře a málem jsem do něj vrazila. 

,,Jak víš, kde bydlím, Joshi?" zeptala jsem se ho. 

,,Mám přístup k informacím," řekl jakoby nic. 

,,Děje se něco?" zeptala jsem se. 

,,Jo. Neruším tě? Určitě si někam chtěla jít," řekl. 

,,Jen pro zmrzku," zasmála jsem se, "co se teda stalo?" 

,,Víš, šel jsem si to vyříkat s Claudií a měla jsi pravdu. Do očí mi řekla, že mě chtěla jen kvůli popularitě. Doslova řekla, že už slavná je, tak proč by se mnou byla dál." Posadil se na moji postel. ,,Můžu?" zeptal se, až když si sedl. 

,,Jo. Samozřejmě." Pokynula jsem rukou k posteli.

,,Přišel jsem za tebou, protože Liam je ještě v Malibu a Jennifer v Kentucky, tak jsem nevěděl za kým jiným a napadla si mě ty. Kromě mě a Claudie toho asi víš nejvíc o tý hádce," řekl. 

,,Poslyš, při běhání se prý do těla dostávají hormony štěstí. Nechtěl by sis jít zaběhat?" nabídla jsem. 

,,To by šlo. Ty běháš?" zeptal se. 

,,Máte s tím problém, pane Hutchersone?" zeptala jsem se přátelským tónem. 

,,Ne, to vůbec. Jen jsem si tě typoval na kancelářský typ." Usmál se. 

,,To jsi typoval blbě. Jen vezmu pití a můžeme jít. Pokud si s sebou nepřitáhl zástup fotografů, kteří čekají před mými dveřmi, než vyjdeš." 

,,Ne, myslím, že mě nikdo neviděl. V týhle ulici, nic ve zlym, toho moc k vidění není, tak tu asi nečíhají," řekl a zvedl se z postele. 

,,Můžeme," oznámila jsem po nalití vody.

Vyšli jsme na ulici a zatím rychlejším krokem jsme se automaticky vydali k Central Parku. Když jsem už přes ulici viděla Central Park, rozběhla jsem se. Slyšela jsem za sebou Joshovy kroky. Rychle jsme přeběhli přes přechod a pokračovali jsme po cestičce. Když se cesta rozšířila, Josh přidal aby byl vedle mě.

Po třech kolečkách jsem otevřela láhev a napila se. 

,,Mů-můžu se taky napít?" zeptal se Josh mezi nádechy a výdechy. Ode mně? Z jedný láhve? 

,,Pokud ti to nevadí," řekla jsem a podala mu ji. 

,,Proč by mělo?" 

,,To je jedno." Zabočila jsem k jezírku, kde jsem úplně zastavila.

,,Běháš dobře," řekl, když se trochu vydýchal. Spocené triko mu přiléhalo na hruď. Bože! 

,,Díky." Usmála jsem se. 

,,Ty máš trénink z útěků před novináři, co?" zeptala jsem se. 

,,Skoro jo," zasmál se," to mi připomíná, že mě asi moc lidí nepoznalo." 

,,Mě asi taky ne," řekla jsem jako vtip.

,,Tebe?" 

,,Já ti to neřekla. Včera nás s Lau na letišti zastavila holka, že chce podpis, protože s vámi prý chodíme, což si vyvrátit nenechala. Teda jen já a ty." 

Usmál se. ,,Rodí se z tebe celebrita. Ještě počkej, až vydáš tu knížku." 

,,Koukám, že moje teorie o hormonech štěstí funguje." 

,,Asi jo. Cítím se líp."

》》》

,,Joshi? Vezmeme to okolo obchoďáku, chci si ještě koupit tu zmrzku," řekla jsem. Pořád jsem běžela a on běžel vedle mě. Myslela jsem si, že tu ulici stihnu přeběhnout, ale Josh si to asi nemyslel, protože se zastavil, ale já běžela dál. Z boku jsem ucítila silný naráz, který mě odhodil několik metrů do strany. 

,,Mio!" Slyšela jsem Joshův zoufalý křik. Všechno bylo rozmazaný a zpomalený. Josh ke mě přiběhl a třásl se mnou, asi aby mě z toho probudil, ale ono to mělo opačný účinek. Pomalu se všechno změnilo v černotu.