c.r.u.s.h.

38.

Nevěřila jsem tomu. Musela bych si na něj sáhnout, abych uvěřila, ale to by bylo nepřípustné. Josh vstal z postele a přešel k nám. "Co tu děláš?" zeptal se. Situace byla velmi trapná. Můj současný přítel, který má na sobě jen trenky, já a můj bývalý skoro-přítel, kterého zároveň ani neznám. "Nejdřív ze všeho se omlouvám, že jsem přišel tak pozdě. A proč jsem tu? Přišel jsem se omluvit a dá se říct, že i varovat vás. Claudie má něco za lubem. Dneska jsem u ní skončil. Když po mně chtěla, abych se vydával za Colina, nebyl to zas tak velký problém. Ale když jsem zjistil, jaká Mia je..." Samozřejmě, že myslel nějakou kladnou věc o mně, takže Josh si stoupl přede mne a vrhl na Alana žárlivý pohled. "Tak to pr," řekl. "Omlouvám se. Ale jak jsem řekl, dejte si pozor. Tak já jdu. Kdyby cokoliv, zavolejte mi," řekl Alan a dal mi vizitku. "Jo, ahoj," řekla jsem jako v tranzu. "Ahoj," prskl Josh a zavřel za ním dveře. "Co to bylo?" zeptala jsem se sama sebe. "Nevím, co říct. Musím, musím si jít zapálit," řekl Josh. Oblékl si kalhoty, přehodil si přes sebe bundu a odešel ven. Ani jsem se nepokoušela ho zastavit, protože za a, taky bych si nejradši zapálila, takže to chápu, za b, vím, jak jsou kuřáci, když nedostanou dávku nikotinu, nervózní. Otevřela jsem okno a čekala, než vyjde před dům a spatřím jeho stín od pouliční lampy a červený bod na konci cigarety. Proč nejít za ním? Rychle jsem přes sebe natáhla domácí tepláky a triko, z věšáku vzala bundu, ze stolku klíče a šla jsem za ním. "Co tu děláš? Nastydneš," řekl ochranářsky. "Neboj, zahřeju se." Usmála jsem se a objala ho. Potáhl si a vyfoukl kouř nastranu, aby se mi nedostal do obličeje. "Co budem dělat..." šeptl. "Nevím. Nebudeme si tím lámat hlavu? Budou Vánoce, období radosti a lásky, nenecháme jí dostat se nám do hlavy, prosím," odpověděla jsem. Jak tak mluvím o Vánocích, hrklo ve mně, protože stále nemám dárek pro Joshe. "Jak chceš. Vážně je to v pohodě? Nebo mám zase v noci čekat nějaký záchvat pláče?" zeptal se opatrně. Neměl to být vtip, ale vážná otázka. "Neboj se. Já to zvládnu. Nechceš už jít nahoru?" zeptala jsem se ho, protože jsem si všimla, že z cigarety mu zbyl jen konec. "Jo, jdeme, nebo nastydneš," řekl a šli jsme nahoru.

"Rozhodně budeš mít u sebe Ricka, ať půjdeš kamkoliv beze mne," přikázal mi. Poslušně jsem přikývla. "Je divný ti takhle nakazovat, ani to nechci dělat, ale chápeš to snad, ne?" zeptal se. "Ne, to je v pořádku. Chápu, že se bojíš. Jen aby bylo všechno za námi..." Celá klepající se zimou jsem si lehla zpátky do postele. "Nechceš čaj?" zeptal se Josh. "Ne. Chodila bych pak celou noc na záchod," zasmála jsem se,"pojď mě radši zahřát ty." Udělal, jak jsem řekla. Lehl si pod peřinu se mnou, ale byl taky promrzlý, takže jsme se vlastně zahřívali navzájem.

Ráno jsem vstávala do práce a Josh se chystal na první schůzku se všemi, co budou pracovat na tom filmu. Jako každé ráno jsme se nejdřív nasnídali společně, ale pak jsme se rozdělili. Josh šel k Central Parku, kde měl s pár lidmi, s kterými pak půjde na tu schůzku, sraz. Já jsem počkala, než přijede Rick, a jeli jsme společně do mé práce. Po cestě jsem mu řekla, co se včera stalo. "Tak to si teď musím dávat pozor ještě víc. Ale neboj se," řekl. Nevím, jestli mě to uklidnilo. "Dobře." Pokračovali jsme mlčky k mé práci. Když jsem vystoupila z auta, Rick neodjel, dokud jsem bezpečně nedošla do budovy. A to jsem udělala. Vyšla jsem do patra, kde mám svůj pracovní koutek a zasedla za stůl. "Mio, pověz mi. Jaký to je být světově známá?" Zasmála se Claire. "No, není to jednoduchý, ale už si na to zvykám," odpověděla jsem. "Páni. To je..." "Zvláštní," doplnila jsem ji. Dál jsem přemýšlela o tom, jaký to pro mě vlastně je, zapla jsem si počítač. Řekla jsem si, že po práci se půjdu kouknout po nějakém dárku pro Joshe. A jediní, kteří mi můžou pomoct, jsou Liam a Jennifer. Jennifer jsem napsala zprávu a Liama jsem se zeptala přes Lau. První mi odpověděla Jennifer.

On je strašně sentimentální, takže prakticky cokoliv, co by připomínalo něco, co má rád, co jstespolu zažili... Určitě něco vymyslíš :)