c.r.u.s.h.

20.

Sestra mě velmi potěšila, když mi po mém dvou a půl týdenním pobytu řekla, že můžu jít domů. Rodiče mě odvezli domů a sami se vrátili. Lau s Liamem jeli k němu do Malibu, takže jsem teď v New Yorku sama. 

Sedím na posteli a dodělávám poslední úpravy knížky o Jen. Ty tři týdny o samotě mi vystačily, abych to dopsala. Stačí jen doopravit stylizaci, vymyslet název a obal. Ty dvě poslední věci jsou nejtěžší. Řekla bych, že si od toho musím dát pauzu, abych vymyslela aspoň něco přijatelného. 

Žebra mě už nebolí, ale pro případ jsem dostala z nemocnice prášky. Ruku budu mít v sádře asi ještě dva týdny. 

Mohla bych se jít projít. Jen doufám, že nikoho nepotkám. Tím myslím moje fanoušky, co mi spamují Twitter. Ano, už to není takový pocit, jako to bylo na začátku. Tehdy jich bylo pár desítek, ale od tý doby, co jsem na Twitteru aktivní, počet se zvýšil. Musím si dát velký pozor, co dělám, protože s fanoušky přichází i hateři.

Vezmu si do ruky šedou mikinu a jdu. Před domem se vydám vlevo a na oči nasadím sluneční brýle. V kapse mi zabzučí mobil. Kouknu se na displej a vidím, že mi píše Jennifer. Vážně nevím, co jsem udělala, že se mi světová celebrita svěřuje!

O bože! Včera jsem to vážně přehnala! Je to všude na netu.

Jak? Co se stalo? Nic jsem neviděla...

Byla jsem s kámoškama v baru. Dlouho jsme se neviděly, popily jsme a... Já jsem se opila>_<

Jennifer! :D ty se taky opíjíš? A co je na těch fotkách?

Já jak dělám kraviny...

Tak to je děláš i normálně. To se nemusíš bát, že by si z toho někdo něco dělal...

Asi jo. Jenže ta ostuda :/

To bude dobrý... ;)

Jak jsem psala tu poslední zprávu, nabourala jsem do někoho. 

,,Omlouvám se," řekla jsem. 

,,To je dobrý," řekla ta osoba. Tak jsem pokračovala v cestě. Došla jsem do Starbucks, kde jsem si koupila Frappé a šla jsem zpátky domů.

Nenapadlo mě, co bych mohla dělat, tak jsem ze šuplíku vytáhla ten dopis a zavolala na připsané číslo.

,,Colin Alvey, prosím?" ozvalo se.

,,Ehm, tady Mia Caulfieldová," představila jsem se. 

,,Oh, slečno Caulfieldová, jsem rád, že voláte. Můžu pro vás něco udělat?" zeptal se.

  Mám mu narovinu říct, že se s ním chci sejít? 

,,Víte, děláte teď něco?" zeptala jsem se. 

,,Ne." 

,,A myslíte, že bychom se mohli sejít?" 

,,Nevidím v tom problém. Kdy a kde?" Nevím, kde bydlí. 

,,Jak daleko to máte k Central parku?" 

,,Kousek. Chcete se snad sejít tam?" 

,,Myslela jsem tu kavárnu. Caffe Gallery, víte?" 

,,Jo... Vím. Tak v jednu tam?" 

,,Dobře. Zatím," rozloučila jsem se. 

,,Zatím," řekl a já jsem z jeho hlasu poznala, že se usmál. Neříkám, že já ne.

》》》

Když jsem přecházela přechod, kde se to všechno stalo, zamrazilo mě na zádech. Ale jsem v pohodě, jsem živá a zdravá, až na tu ruku. 

 Vejdu do kavárny s plno obrazy. Často jsme sem s Lau ve volných dnech chodívaly, ale poslední dobou nemáme moc času. U stolků seděly páry a učící se studenti. Je lehké poznat, za kým jdu. Po tom, co si mě Colin všiml, vstal a otočil se směrem ke mně. 

,,Dobrý den," pozdravil. 

,,Dobrý den. Prosím, nemohli bychom si tykat? Přijde mi to lepší," řekla jsem. 

,,Tak jo. Proč ne," usmál se, ,,já jsem Colin." Podali jsme si ruce. 

,,Já Mia." Posadím se a u číšníka si objednám jen vodu, protože jsem měla už to jedno kafe. 

,,Chtěl jsem se zeptat, jestli jsi v pořádku," řekne Colin a koukne se na moji ruku. 

,,Už jo. Jak ses vůbec dozvěděl, koho jsi srazil?" zeptala jsem se. Chvíli mlčel, než odpověděl. 

,,Všiml jsem si, že tam s tebou byl Hutcherson, tak mi to hned bylo jasný. Píše se o vás všude, tak nebylo tak těžký zjistit to. Nevadí mu, že jsi tu se mnou?" 

Mám mu říct pravdu? Jo. Jako všem. 

,,My spolu nejsme. Novináři to o nás říkají, ale my jsme jen kamarádi," řekla jsem. Jeho výraz vypadal chvíli jako no jasně, ale pak se usmál. 

,,Aha... Tak to jo." 

,,Hele, pokud jsi platil nějakou pokutu, zaplatím to. Řekni kolik," řekla jsem. 

,,Ne, Mio. Byly to jen dvě stovky, to nechci. A měl jsem jet opatrněji," odpověděl. 

,,Coline, já jsem to zavinila, nech mě ti to zaplatit," protestovala jsem. 

,,Ne. Už jsem řekl." Usrkl si ze své kávy. Až teď jsem získala příležitost pořádně si ho prohlédnout. Krátké blond vlasy, světlé oči. Triko mu napínají svaly. I když mě srazil, je to kus. 

,,Mio?" Zamával mi rukou před obličejem. 

,,Uh. Promiň, jsem jen...unavená," řekla jsem. 

,,Tak se můžeme sejít jindy," navrhl. 

,,Dobře." 

,,A chceš doprovodit domů?" zeptal se. Nejdřív jsem si nebyla jistá, ale pak jsem odpověděla, že chci.

Cestou jsme si povídali o tom, jak jsem strávila svůj pobyt v nemocnici. Pak mi Colin řekl něco o sobě. Je realitní makléř, bydlí kousek od Central Parku a je jedináček. Když jsme přišli před dům, kde bydlím, domluvili jsme se na té další schůzce. 

,,Měj se hezky, Mio," rozloučil se. 

,,Ty taky, Coline."