c.r.u.s.h.

Epilog

"Ano," odpovídám na otázku, na kterou každá dívka čeká už od svého dětství. Jsem ráda, že jsem ji slyšela, protože jsem se trochu zasnila. Ztratila jsem se v Joshových oříškových očích. Vzpomínala jsem na začátky, kdy jsem ani netušila, že by jsme se někdy mohli potkat. A teď stojím tady, držím ho za ruku a naše rodiny a přátelé za námi čekají na okamžik, kdy si oba řekneme své ano.

"A vy, Joshuo Ryane Hutchersone, berete si Miu Caulfieldovou za svou ženu?" Otočí se oddávající na mého budoucího manžela. Pokud tedy neodpoví ne. Ještě než Josh něco řekne, koukne se na mě a usměje se. Takový úsměv jsem na něm viděla jen jednou.

"Ano," odpověděla jsem na jeho žádost o mou ruku. Vyndal z krabičky prsten z růžového zlata posetý malými blyštivými kamínky. Nastavila jsem ruku a prsten mi na prst sedl přesně. "Miluju tě," zašeptala jsem Joshovi do ucha, když jsem mu skočila okolo krku. "Já tebe taky." Všichni okolo začali tleskat. Otřela jsem si ukaplé slzy. "Můžu...můžu na chvíli za Lau?" zeptala jsem se. Nechtěla jsem ho opouštět, ale musela jsem si něco vyříkat s ní. "Běž, neuteču ti." Ještě jsem ho políbila a pak jsem šla za Lau. "Tys to věděla," řekla jsem. "Jo, bylo těžký ti to neříct!" zajásala. "Já taky věděla, že tě Liam chce požádat, ale asi tak pět vteřin předem," řekla jsem. "Tak jsme si kvit." Lau mě objala. "Jsem za tebe tak šťastná." "A já za tebe." Když mě pustila, omluvila jsem se jí a šla zpátky za svým snoubencem. "Jsem tady," sťouchla jsem ho do ramena. "Už jsem myslel, že jsi utekla," řekl s úsměvem. "No, přemýšlela jsem o tom, ale tebe bych nikdy nedokázala opustit." Zasmála jsem se. A pak nasadil ten úsměv. Jeho ústa se smála, jeho oči se smály. Bylo to tak intenzivní, že se mi z toho až chtělo brečet, protože on byl šťastný a já byla taky, ale namísto pláče jsem ho chytila za ruku a hlavu si položila na jeho rameno.

"Ano," odpoví a při tom stiskne mou ruku ještě pevněji, možná, abych nemohla utéct, ale to bych neudělala. Oddávající nás vyzve k výměně prstýnků, které nám podává Liam, kterého si Josh vybral za svědka. Tak jako ten zásnubní, i tyhle jsou nádherné. Nakonec máme náš slib dokázat polibkem. Když se přitisknu na Joshovy rty, slyším jásat své družičky-Lau, Jen a Steph-a naše rodiny. Kouknu se na mamku, jak je k slzám dojatá. Pak se kouknu i na Michelle. To samý. Připomíná mi to, když jsme jim zhruba před rokem a pár měsíci s Joshem oznámili, že se budeme brát.

"Jsem tak nervózní," přiznal Josh. Pořád chodil tam a zpět po svém bytě, do kterého měly dorazit obě naše rodiny. "V klidu...Sedni si, napij se. Jsi nervóznější než já," řekla jsem mu a podala sklenku vody. "Co když...nám to neschválí?" zeptal se. "Tak se vezmeme potají." Dala jsem mu rychlou pusu na tvář. "To bys udělala?" zeptal se. "Nemusíš o tom přemýšlet, protože nám to nikdo nezakáže. Tak klídek." Usmála jsem se. Bytem se rozezněl zvonek. "Zajdeš tam prosím? Musím tu ještě něco dodělat," poprosila jsem ho. Než se vrátil s jeho rodiči s Connorem a mými rodiči s mým bráchou, dodělala jsem salát. "Ahoj, Mio," pozdravili mě naši. "Mami, tati!" Vrhla jsem se jim do náručí. "Čau ségra," řekl Tedd. "Ahoj," řekla jsem a objala ho. Ochanářsky, tak jak to starší bráchové dělají, si mě k sobě přimáčkl. "Teď, jestli dovolíš, bych se ráda přivítala i s Hutchersonovými." Tedd mě pustil a já šla za nimi. "Rada vás zase vidím." Usmála jsem se na ně. Michelle mě objala, Chris tak trochu, ale Connor mě zmáčkl snad ještě víc než Tedd. "Ugh, chtěla bych taky dýchat!" Zasmála jsem se. "Promiň, promiň," zasmál se i on. "Dobře, dobře, neuduste mi přítelkyni," vložil se do toho Josh. "Jsem v pořádku." Chytla jsem ho za ruku. "Tak se posaďte, dáme si oběd. Udělala jsem hovězí s brusinkami, bramborovou kaši a k tomu salát," řekla jsem.

"Chcete nám oznámit, že jsi těhotná?" zeptala se mamka během jídla. "Bože, mami, nejsem," zasmála jsem se. "A co teda?" zeptala se. "Tak dobře," zašeptala jsem tak, aby to slyšel jen Josh. "Požádal jsem Miu o ruku," řekl. "A já řekla ano," dokončila jsem za něj větu. Na tvářích členů našich rodin se vystřídalo překvapení a radost během okamžiku. Stála jsem tam a čekala, než někdo z nich něco řekne. Nakonec promluvil Connor. "Páni, tak to vám gratuluju!" Pak jsem se koukla na naše mamky. Usmívaly se a oči se jim leskly.