c.r.u.s.h.

25.

,,Vypadá to v pořádku," řekl doktor poté, co mi sundal sádru s rukou trochu zahýbal. ,,Bolí vás tohle?" zeptal se a ruku mi trochu zmáčkl. 

,,Ne," odpověděla jsem. 

,,Tak dobře. A co žebra?" zeptal se. 

,,Ty mě už moc nebolí," řekla jsem. 

,,Stejně uděláme rentgen. Tak si sundejte triko a stoupněte si tamhle," ukázal na vyznačený bod. Udělala jsem, jak řekl, a on mi to zrentgenoval. ,,Zdají se být taky v pořádku. Ale napíšu vám recept na trochu vápníku, bude se hodit," řekl. 

,,Dobře, děkuju. Mám zase někdy přijít na kontrolu?" zeptala jsem se potom, co mi dal ten recept. 

,,Přijďte za tři týdny. Na shledanou," rozloučil se. 

,,Děkuju, na shledanou."

Lékárna je při cestě domů, takže jsem si tam hned skočila. Když jsem pokračovala dál, všimla jsem si kadeřnictví a vzpomněla si na Joshe. Wau, sluší to to. Někdy by sis měla vlasy nabarvit na modro, řekl tehdy při ComicConu. Taky si pamatuju, co jsem mu na to řekla. Nejsem blázen, abych chodila s modrou hlavou.

 Vešla jsem dovnitř, kde se hned slečna za pultem zeptala, co budu chtít. 

,,Prosila bych jeden pramínek nabarvit na modro," řekla jsem jí svoje přání. 

,,Barva, takže to běžte za Margaret úplně vpravo." Tak jsem došla za Margaret. Vypadala, že jí je podobně jako mně. 

,,Dobrý den, já bych chtěla modrý pramínek," řekla jsem jí, když jsem si dosedla do pohodlného křesla. 

,,Dobrý-Já vás znám!" No super... ,,Mia. Ta co chodí s Joshem..." pokračovala. 

,,No, to jsem já, ale můžeme dělat, že to já nejsem?" poprosila jsem ji. 

,,Samozřejmě, tak já si jen zajdu pro barvu," oznámila a pak se celá rozzářená  pustila do práce. Ukázala jsem jí, jaký pramínek chci nabarvit-jeden vlevo zespodu. Po dokončení svojí práce mi Margaret chtěla dát slevu, ale já jsem protestovala a zaplatila plnou cenu.

Ještě jsem si po cestě koupila k obědu čínu a už se nikde nezdržovala. Domů jsem dorazila chvíli po dvanácté. Převlékla jsem se do trika s donuty a volných kraťasů. Strčila jsem čínu do mikrovlnky a stepovala před ní minutu a půl, než se to ohřálo. Konečně jsem se dočkala, tak jsem si sedla a pustila se do toho. Jako na zavolanou mi prozvonil Josh. Super.

Vykoukla jsem z okna. Stál tam v tílku, kraťasech a měl sluneční brýle. Slušelo mu to. 

,,Ahoj," pozdravil. 

,,Ahoj, jen počkej a hodim ti klíče," řekla jsem. Ze stolku jsem sebrala klíče a hodila mu je. Za chvíli byl nahoře. 

,,Ahoj, Joshi," pozdravila jsem znovu. 

,,Oh, Mio, tvoje vlasy. Já ti říkal, že ti modrá sluší." 

,,Děkuju." 

,,Asi jsem přišel brzo, co?" zeptal se při pohledu na můj nedotknutý oběd. 

,,To je jedno," řekla jsem. 

,,Tak si to dojez, mě to nevadí," řekl. 

,,Ale mě vadí, když se na mě někdo kouká, když jím a on sám nejí. A taky ti nemám co nabídnout," vysvětlila jsem. 

,,Se mnou si nedělej starost. Tak já se budu koukat z okna," zavtipkoval. 

,,Ne, já to nějak přežiju," řekla jsem a znovu se pustila do jídla. Vždycky, když se na mě Josh koukl, zavřela jsem oči, abych ho neviděla, a on se tomu vždycky zasmál.