c.r.u.s.h.

40. Liam's POV

  Ráno jsem se vzbudil v Lauřině bytu, ale Lau nikde... Zkoušel jsem jí volat, ale nebrala mi to. "To je divný, o ničem mi neřikala." Možná se šla pochlubit Mie s naší novinkou. Zůstali jsem u mě až do desátého ledna a pak jsme doletěli do New Yorku.

 Rychle jsem si udělal něco k snídani, a pustil si televizi. Dávali tam nějaký drby, taky řikali něco o Miley. Nechápu, jak se mohla takhle změnit, vždycky to byla super holka. No, ale o tý teď přemýšlet nechci. Přepnul jsem to na zprávy. Vzpomněl jsem si na Lauřiny rodiče, mohl bych jim zavolat, jestli něco nepotřebují nebo tak.. "Dobrý den, paní Blanchardová, tady Liam." Zvedla mi to Laury mamka. "Ahoj Liame, stalo se něco?""Ne, jen volám, jak se máte, jestli něco nepotřebujete nebo tak..""Ty jsi ták hodný. Máme se v rámci možností dobře. A jsem ráda, že voláš. Nechtěl bys přijít na návštěvu? Máme pro tebe s Samuelem nějaký menší dárek.""Dárek, za co?""Máš narozeniny? Nebo ne? Nespletla jsem to, že ne?" Já mám vlastně narozeniny, včera jsem na to myslel, ale úplně mi to vypadlo. "Ne, vlastně ano...Mám narozeniny, úplně jsem to vypustil. Ale ano, přijdu rád. A chci se ještě zeptat, jestli u vás není Lau?" Sice nenávidím dostávání dárků, ale jestli jim to udělá radost. Nikdy nevím, jak se mám tvářit, já radši dárky dávám, což mi připomíná, že jsem chtěl Lau nějak překvapit, asi zajdu  do Pandory, tam mají krásný šperky, myslím si, nebo teda aspoň mě se líbí."Ne není, zlato. Ona není doma?""Ne a ani mi nic neřekla..""To bude v pořádku, určitě šla jenom něco pokoupit nebo tak. Zkusím jí zavolat.""Dobře, děkuju. Tak tedy za hodinu u vás v bytě?""Jo, moc se těšíme. Ahoj.""Nashledanou."

 Rovnou jsem se oblíkl a vyběhl ven, abych všechno stihnul. Zašel jsem do Pandory. Byla tam moc milá starší paní, která mi pomohla vybrat naušnice ve tvaru mašliček, doufám, že se Lau budou líbit. Rovnou jsem jí k tomu vzal prstýnek, teď když už znám její velikost. Předtím to bylo strašné dilema, moc jsem se bál, jestli jí bude zásnubák sedět. Nakonec se to docela povedlo. Pak jsem zaběhl do květinářství, kde jsem vzal paní Blanchardové květinu a panu Blanchardovi jsem z domova vzal víno, které mám moc rád. Nějak nerad chodím s prázdnou.  "Dobrý den""Ahoj, nechceš mi tykat.. Už mě to štve, připadám si, jak stará ženská.""Dobře, tak tedy ahoj Christine," dal jsem Christine kytku a šel jsem dovnitř a pozdravil Lauřina otce. "Mám tu pro vás moc dobrý víno, snad vám bude chutnat. Já ho mám rád.""Děkuju Liame... Ale já tu nejsem dnes ten, kdo má narozeniny. Christ, přines ten dárek!""Už běžím." Strašně se mi líbil jejich znatelný francouzský přízvuk, který Lau pomalu v New Yorku ztratila. Ale pořád je to trochu znát.

Když jsem to uviděl, měl jsem velkou radost."Teda, to jsem vážně nečekal."A je to tu. Zas ten hloupej pocit, kdy nevim, co říct... Nevim, jak slovy vyjádřit, že z toho mám opravdu radost. Jsem v tomhle trochu uzavřenej."Líbí se ti to?" Bylo to pyžamo. Kraťasy se psama a k tomu šedý triko."Jo, je to skvělý. Lau se to bude líbit. A mně se to taky moc líbí. Vážně moc děkuju.""Tak to jsem ráda.""A ještě něco malého na zub ode mě.""Wow, whiskey...Tak to si rád dám. Děkuju.""A volala jsem Lau.. Za chvilku přijde, byla někde s kamarádkou.""Dobře." 

 S Lau jsme právě odešli od jejích rodičů. Jsou vážně skvělí, myslím, že mě mají rádi. Byla docela sranda."Kdes byla? Ani si mi nic neřekla.""Šla jsem si s Miou něco zařídit.""Příště mi to, prosím, řekni. Trochu jsem se o tebe bál.""Dobře lásko," řekla mi Lau a dala mi pusu. Chytil jsem jí za ramena a odtáhl od sebe. "Něco pro tebe mám," vytáhl jsem taštičku a podal jí ji."Liame, to ne! Co mi to děláš? Už jsem ti říkala, že nic nechci.""Jenom maličkost pro potěšení. A to mi připomíná, že si budem muset vybrat snubní prstýnky...""No tak moc děkuju." Podívala se dovnitř a oči se jí zaleskly. "Liame, to je nádherný... Strašně moc, moc ti děkuju." Hned si šperky vyzkoušela. Pak mě začala líbat. Po chvíli jsme se na sebe podívali, chytli se za ruce a šli k nám do bytu. Cestou jsme probírali jaké prstýnky bychom chtěli a kde je vybrat nebo nechat vyrobit.Pak jsme si objednali pizzu. 

 "Abych nezapomněla, večer tě zvu do restaurace. Dostaneš dáreček," řekla Lau s plnou pusou."Lau, já myslel, že to oslavíme doma.""No tak to ses spletl...""A nemůžeš změnit plány? Myslel jsem, že bychom si něco dobrýho uvařili a pak bychom si udělali hezký večer.""Ne, prosím, už mám rezervaci.""Ok. A v kolik tam máme být?""Kolem osmé.""Tak to máme ještě spoustu času, viď?" Podíval jsem se na hodiny, bylo teprve něco kolem třetí."No to asi jo.."Vzal jsem jí pizzu a ona se na mě podívala jako jsetli jsem se nezbláznil. Vzal jsem jí za ruku. "Lau, moc tě miluju. A jsem ten nejšťastnější chlap na světě. Už se strašně těším na svatbu. Ale teď chci, abys se mnou šla do postele.""Tak dobře, ale pizzu jsi mi kvůli tomu brát nemusel. Zasmál jsem se a za ruku odvedl Lau do ložnice. Tam jsem jí pomalu svlékl a prolíbal si cestičku od jejího čela přes čelist až na krk a pokračoval dál. 

 "Kolik je?" zeptala se Lau, podíval jsem se na mobil. Bylo pět hodin."Času dost." Začal jsem jí lechtat a ona chytla záchvat smíchu. Pak jsem se nad ní obkročmo vyhoupl a pomalu jí políbil. Velmi pomalu jsem se zvedal a Lau mě následovala. Šli jsme spolu do koupelny, kde jsem napustil vanu a společně jsme se vykoupali. Pak jsem Lauře pomohl vybrat oblečení a oblékl jí. Ona se šla nalíčit a já si rychle oblékl. Šel jsem za Lau."Nalíčíš mě taky?""No to teda ne," zasmála se,"možná trochu řasenky a tvářenky," dělala jako že mě líčí, pak se podívala"mnohem lepší myslim... Zkus to na svatbu." "Tak to zas ne." Dal jsem jí pusu na tvář a odešel nám nalít trochu vína.Vrátil jsem se ke stolku a podal jí skleničku. "Na, tumáš.""Děkuju, snoubenče." Přiťukli jsme si a já ještě zapnul televizi. 

 Už jsme si sedali do taxíku, Laura oznámila řidiči, kam jedem. "Těšíš se?" zeptala se mě."Samozřejmě, lásko. I když, radši bych byl s tebou doma.""Neboj, dočkáš se po večeři." Políbili jsme se. Když jsme vystoupili uviděl jsem restauraci a v ní bylo spousta mých přátel a kolegů. "To ne, Lau...""Copak? Překvapení!" Chytla si mě za ruku a odtáhla mě ke vchodu."VŠECHNO NEJLEPŠÍ!!""Děkuju moc všem..."

 Večer byl zdlouhavý a než mi všichni popřáli, bylo nejmíň deset hodin. A nakonec se ukázalo, že party byl nápad Joshe a Laura jenom pomáhala. Neměl jsem na to sice náladu, ale usmíval jsem se a snažil se bavit. Dal jsem si s každým panáka, takže ke konci jsem byl poměrně slušně opilej. Josh s Miou do mě dostali dokonce tři, každej. Domů jsme odjížděli okolo druhé. Když jsme dorazili domů, Laura doběhla do pokoje a přinesla taštičku. V ní byl rámeček s fotkami nás dvou, na první byl vyfocený okamžik těsně před tím, než jsem ji požádal o ruku a vedle ní další fotka z toho večera, kdy Laura ukazovala svůj prstýnek a já jí dával pusu na tvář."Lau, to je nádherný.""Miluju tě, Liame," políbila mě a odvedla mě do ložnice.

Ahoj! Je tu toho spoustu,co vám chci ohledně c.r.u.s.h. říct :D

1) Tohle je po dlouhé době kapitola napsaná Julčou

2) V médiích máte můj (tentokrát fakt shitózní) photoshop slavné selfie (víte, za jaký kapitoly to je, ne? Pokud ne, je to z mý nejoblíbenější kapitoly-premiéra Mockingjay)

3) Napadlo mě, že bych vydala něco jako c.r.u.s.h. BTS a deleted scenes :D nevím, jak to nazvat... Každý z vás, kdo píše, určitě ví, že si třeba naplánuje příběh tak a tak, ale nakonec to dá jinak... Tak mě napadlo, že bych vám takovýhle věci a podobně do toho psala... Něco jako bonus, kam bych mohla dát třeba vaše oblíbené kapitoly z pohledu někoho jinýho, než kapitola v originálně je ;)

4) simakapo mi udělá video edit o Lau a Liamovi ;) Až ho bude mít, dám ho sem :)

5) To už je asi všechno :D Prosím, na všechno mi odpovězteeeee :D

-barunkajano