c.r.u.s.h.

14. Josh's POV

Ihned, co si doktoři vzali Miu na operační sál, jsem napsal Liamovi, ať mi pošle číslo na Lauru. Zavolal jsem jí a teď čekám, než přijde. 

Nevím, proč Mia běžela dál. To auto bylo tak blízko. Ale můžu za to já. Kdybych za ní nepřišel, došla by si pro tu zmrzlinu a byla by doma. Že já ji vůbec do toho zatahoval. Už vůbec jsem neměl dávat jí to číslo, aby si to s Claudií vyříkávala. 

Když jsem ji poznal při natáčení Paradise Lost, byla plachá a stydlivá, ale včera, když jsem byl u ní, chovala se strašně. Jako by za hodila všechny zábrany. 

,,Joshi?" ozvalo se za mnou. 

,,Lauro." Otočil jsem se za jejím hlasem. 

,,Co se přesně stalo? Jak na tom je?" Skoro se mnou třásla, aby to ze mě dostala. 

,,Šli jsme běhat a Miu srazilo auto," oddechl jsem si, "snažil jsem se ji probudit, ale omdlela. Teď je na sále a nic o ní nevím. Já...Je to moje chyba." 

,,Ne, Joshi, to určitě není. Ale měli bychom zavolat jejím rodičům," řekla a vytáhla telefon. 

,,Paní Caulfieldová, tady Laura, musíte přijet. Miu srazilo auto a teď je na operačním sále. Mrzí mě, že vám to musím říkat, ale myslela jsem, teda musíte to vědět," řekla. Položila to a po tvářích jí začaly stékat slzy. 

,,Joshi, co když bude mít trvalý následky?" zeptala se mě. 

,,Já nevím. Nejsem doktor, ale řekl bych, že nám zbývá jen čekat." Bylo mi jí líto. A Mii ještě víc. Nemůžu to nijak odčinit, ale mohl bych si konečně přečíst tu její knížku a až bude při vědomí, povím jí, že jsem si to přečetl a jak se mi to líbilo. Nic to neodčiní, ale aspoň si budu připadat, jako by byla vzhůru.

,,Liam tu bude každou chvílí," oznámila mi Laura. 

,,Dobře. Já si asi zajdu pro kafe, protože hádám, že to bude dlouhý den. Kolik chceš cukru?" zeptal jsem se automaticky. 

,,Dva, prosím," odpověděla a sedla si do křesla, které stálo u stolku, z kterého si vzala časopis, aby myslela na něco jiného. Taky bych něco takového potřeboval. Myslím jen na to, že za to, že je Mia tady, můžu jen a jen já.

Došel jsem na konec chodby k automatu a nechal si udělat dvě kafe. Když jsem se otočil, stála přede mnou holčička se sádrou na ruce. 

,,Joshi? Mohl by ses mi podepsat, plosím?" zeptala se. 

,,Tak jo, ale rychle," řekl jsem a vyndal jsem z kapsy fix, který kvůli takovým situacím u sebe nosím. 

,,A co tady vůbec děláš? Vždyť jsi zdlavý," zeptala se. Bylo roztomilé, jak neuměla říct R. 

,,Operují tu mojí kamarádku," odpověděl jsem a dokončil svůj podpis. Ještě trochu omámená odběhla pryč. Přišel jsem k Lauře a dal jí její kafe. 

,,Děkuju," řekla a usrkla si. ,,Um... Mňami kafe z automatu. Ale to nám bude muset stačit. Liam už jede sem." 

,,Dobře," řekl jsem, "je mi to strašně líto. Mohl to být klidný den, kdybych se nerozhodl, že Mia je ta, která mi může pomoct." 

,,Joshi, už po druhý ti říkám, že to není tvoje chyba. Mia měla být opatrnější a ten řidič taky!" skoro křičela. 

,,Možná jo. Kde bydlí Miino rodiče?" zeptal jsem se. 

,,V Philadelphii. Řekla bych, že zítra tu budou," řekla. 

,,Joshi, Lauro?" ozval se z konce chodby můj starý přítel. 

,,Liame," pozdravila ho Laura a políbili se. 

,,Liame, ahoj," pozdravil jsem ho. 

,,Joshi. Co se stalo?" zeptal se. 

,,Miu srazilo auto a omdlela. Pořád ji operují a nic víc o ní nevíme," odpověděla za mě Laura.

>>> >>> >>>

,,Pane Hutchersone?" ozvalo se za námi. 

,,Ano?" Otočil jsem se a tam stála doktorka s deskami v ruce. 

,,Dokončili jsme operaci a slečna Caulfieldová je na pokoji. Můžete za ní, ale je stále v komatu, prodělala vnitřní krvácení. Má zlomená dvě žebra, pravou ruku a měla lehký otřes mozku, který naštěstí díky vaší rychlé reakci nic neznamenal," informovala nás. 

,,Děkujeme. Můžeme za ní jít?" zeptala se Laura. 

,,Nejste sice příbuzní, ale tady pan Hutcherson přijel se slečnou Caulfieldovou, takže můžete. Je to pokoj 274 ve třetím patře." Vyjeli jsme výtahem do třetího patra a našli jsme ten správný pokoj. Vešli jsme dovnitř a konečně jsme ji viděli. Ležela na posteli s bílým povlečením. Z ruky jí vedla kanyla do kapačky u její postele . Tvář měla samý šrám a ruku měla v sádře. 

,,Mio," hlesla Laura a chytla ji za ruku. Vzal jsem Liama a odešli jsme spolu na chodbu, aby tam zůstaly samy. 

,,Nevěděl jsem, že to je tak vážný," řekl, když věděl, že nás nemůže Laura slyšet. 

,,Hm. Ty zůstáváš u ní? U Laury?" zeptal jsem se. 

,,Asi jo. Nemůže být sama, když má nejlepší kamarádku v nemocnici." 

,,Máš pravdu," řekl jsem.

,,Joshi, myslím, že bys jí měl jít taky něco říct. Jednou jsem četla, že lidi v komatu všechno okolo sebe vnímají. Běž za ní," řekla mi Laura, když se od Mii vrátila. 

,,Dobře," řekl jsem a šel dovnitř. 

,,Ahoj, Mio, tak jsem tu taky. Všichni mi to vyvrací, ale já si myslím, že jsi tu kvůli mě. Doufám, že až se vzbudíš, budeš se mnou souhlasit. Moc mě to mrzí. Doktorka říkala, že máš zlomený žebra, ruku a vnitřně si krvácela, ale zvládli to. Už jen všichni čekáme, než se vzbudíš, Mio," přešel jsem k ní a chytil ji za ruku, ve které neměla kanylu. ,,Liam už přijel a dá pozor na Lauru. Vaši už jsou prý taky na cestě, rád se s nimi poznám. Když jsem ten tvůj přítel," usmál jsem se a při slově přítel jsem udělal ironický ton. ,,Víš co? Budu tady pořád s tebou a už jsem se rozhodl, že si konečně přečtu tu knížku. A až se vzbudíš, budu tady. Celou dobu se budu snažit odčinit to, co jsem udělal," řekl jsem. ,,Všechno zruším a budu tady."