c.r.u.s.h.

4.

„Lau, máš už sbaleno?" volám do telefonu, který mi leží na posteli a mám zaplý reprák, protože si právě se ve skříni hledám věci, které si s sebou vezmu. 

„Jo. Už od včerejška," řekne. 

„Co ty?" Úplně slyším, jak se směje. Jo, jasně, Lau. 

„No. Cos čekala? "řeknu. 

„Mio, je mi to na 100% jasný,"řekne.

 „No tak mě už neruš," řeknu.

 ,,To musím, protože stojím u tebe před barákem s megakufrem." Uh, sakra. 

„Vážně bych ti měla pořídit klíče,"zasměju se. Vyndám klíče z kapsy a hodím jí je dolů.

„Už jen odbavení zavazadel nás dělí od Jennifer! "vypískne Lau.

 „A těch pár kilometrů jsi zapomněla?" naznačím prsty uvozovky.

„Prosím jednu vodu," objednávám si u letušky pití.

 „Ano. A pro vás?" odvrátí pohled k Lauře. 

„Taky prosím."

 Počkám, než nám to přinese a pak si s Lau zapneme film. Do Louisville trvá sice let jen 4,5 hodiny, ale vyletěli jsme v sedm, tak až přiletíme, půjdeme se s Lau rovnou ubytovat a spát, abychom zítra měly svěží mysl.

Let byl cekem příjemný. Ale musím říct, že když jsem letěla poprvé, bylo to příjemnější. To jsme s Lau letěly navštívit její rodiče do Francie. Každopádně teď se musíme nějak dostat do hotelu. Na plánku města mám, že je to asi dva kilometry od letiště. 

„Stopneme tágo?" zasměje se Lau a nahodí drsný výraz. 

„Asi jo,"řeknu. Stoupnu si na okraj chodníku a zdvihnu palec. Netrvá to dlouho a zastaví nám červené auto s nápisem TAXI. Netrvá to tu tak dlouho jako v New Yorku. 

„Kam to bude?" zeptá se žena za volantem. Žena? Aha. To se mi nikdy nestalo, že bych jela v taxíku s ženou. Kouknu se do plánku a hledám název toho hotelu.

 „Hotel Lavander, prosím," předběhne mě Lau. Taxi se pomalu rozjede a já se snažím neusnout. Jen let mě strašně vyčerpal.

Zaplatily jsme za svezení a došly do našeho pokoje. Svalily jsme se na manželskou postel a usnuly jsme. Zdá se mi o tom, jak se Jenina biografie prodává po kusech a já sedím po boku s Jennifer a podepisujeme fanouškům knížky.