c.r.u.s.h.

37.

Řekla bych, že New Yorská premiéra byla klidnější. Nejspíš to bylo tím, že jsem byla klidnější já. Se všemi herci jsem se poznala, v hlavě jsem si připravila všemožné odpovědi na možné otázky novinářů a Josh si to se mnou i nacvičil. Na něco se mě zeptal a já mu odpověděla tak, aby má odpověď byla dostačující a zároveň toho neřekla příliš. Ale taky mi řekl, že o nás můžu být na stoo procent upřímná, protože, cituji: "Tě miluju a říkám to po sté, ale chci, aby celý svět věděl, jak úžasná, krásná, cyhtrá a hodná jsi." Tentokrát jsem na sobě měla růžové šaty a růžové boty na podpadku, na kterých jsem to naštěstí ustála (máte to v médiích, ale samozřejmě, že si tak Miu nepředstavuju :D Ale nechtělo se mi dodělávat jiný obličej :D), a na afterparty jsem se převlékla do krátkých šedých šatů a k tomu baleríny. Díky tomu, že byla premiéra v New Yorku, spali jsme u Joshe v bytě. Nemůžu neříct, že jsem si to neužila i podruhé. Film ve mně probudil stejné pocity jako minule a celý večer jsem si užívala přitomnost mých přátel-Lau, Jennifer, Liama a Joshe. Myslím si, že všechny dívky záviděly Jen šaty. Nádherné černé s krajkou a průhledným vrškem. (Však vy víte) Celkově bylo zase všechno nádherné a dokonalé.

Začaly se o mně na intertnetu objevovat různé články a fotky se mnou a s Joshem na premiéře. Nevadilo mi to, ba naopak jsem si to někdy i užívala. Chvílema to vypadalo, že Josh je z toho víc nadšený než já. Strávili jsme spolu hodně času, ostatně jako každý den posledních několik měsíců. Taky jsme spolu odjeli k jeho rodině do Union. Byl to oddechový týden plný srandy.

"Joshuo! Pusť mě!" křičela jsem na něj, když mě přehozenou přes rameno nesl k jejich dveřím. Naše tašky nesl v druhý ruce. Před dveřmi je pustil a vyndal z kapsy klíče, kterými odemkl. "Rodino, jsme tu!" zvolal. Nejdřív se z obýváku ozvala Michelle. "Hned jsem u vás." "Mio, rád tě vidím," řekl právě přicházející Connor a objal mě. Na Joshově oslavě a plánování jí jsme si vybudovali dobrý vztah. Prý jsem jako jeho starší sestra, protože, jak potvrdili i Joshovi rodiče, se zajímí o Joshe a o lidi okolo něj a ne jen o sebe, jako to dělala Claudie... Bylo mi Joshe líto, když jsem zjistila, že on byl jediný, kdo jí na to skočil. Jenže láska zaslepuje a je nevypočítavá. Láska je strašná, když ji člověk neopětuje, ale je úžasná, když je na obou stranách.Což náš případ je."Ahoj, Connore. Řekla bych, že bys měl jít pořádně pozdravit i Joshe, aby nežárlil," poslední větu jsem zašeptala. Udělal tak, jak jsem řekla a tím dal Michelle příležitost se se mnou přivítat. "Ahoj, Mio." Objala mě. "Dobrý den, Michelle, ráda vás zase vidím." "Běžte si nahoru vybalit a pak přijďte dolů. Oběd bude tak za hodinu," řekla. "Kde je taťka?" zeptal se Josh. "Jel na basket," řekl Connor. "Ale neboj, koupil jsem nám lístky na pozejtří. Budeš chtít jít taky, Mio?" "Nevím, ještě uvidím, ale díky." Vzala jsem si svojí tašku a vydala se za Joshem do jeho pokoje. Spala jsem tu už, když jsme slavili ty jeho narozeniny. "Páni, někdo nám už připravil spaní," řekl Josh. tím myslel dvě matrace na zemi, protože Josh nemá postel pro dva. Minule teda donesl matraci z pokoje pro hosty a i stou svojí jí dal na zem vedle sebe. "Nám by stačila jen jedna matrace," řekla jsem ze srandy. Josh se na mě podíval a řekl: "Jo, někdy spíš skoro celým tělem na mně." "Cože? Promiň. Proč mě nevzbudíš?" Přišel ke mně a objal mě. "Já jsem ale neřekl, že mi to vadí. Však ty víš," řekl. "Jo, vím," zašeptala jsem. "Tak pojď." Stiskl mi ramena. "A vybalit věci?" podivila jsem se. "Pak." Kývl hlavou. Šli jsme zpátky dolů. "Jste nějak rychlí." zasmála se Michelle. "Je jedno, kdy si vybalíme, no ne?" řekl Josh. "Jak chcete. Jak jsem řekla, oběd bude do hodiny. Máme kuře s rýží." Josh si sedl na gauč, tak jsem mu sedla na klín. "Mio, pověz mi, jak se ti líbilo na premiérách?" zeptala se Michelle, přisedavši si na křeslo naproti gauči. Ze slušnosti jsem slezla z Joshe a sedla si vedle něj. "Bylo to...úžasný. Nevím, jestli bych to dokázala snášet v takovym množství, jako to musí zvládat Josh, ale takhle se mi to líbilo," odpověděla jsem. "Pravda. A moc ti to slušelo." "Děkuju." Usmála jsem se. "Rodinná sešlost v obýváku a vy mi ani nedáte vědět?" Zasmál se Connor ve dveřích. "Akorát jsem chtěl jít za tebou do pokoje..." zalhal Josh. "To je jedno, stejně jdu koupit něco na večer. Mějte se!" řekl a odešel. "Kam jde večer?" zeotal se Josh jeho mamky. "Nikam. Chce vám jen udělat radost a užít si s váma večer," odpověděla. "Páni, to je milý, ale myslím si, že dneyka moc dlouho vzhůru nebudeme. Kvůli časovýmu posunu a tak..." řekla jsem. "To jsem si myslela. On to pochopí," přikývla Michelle. "Zítra ho vezmeme někam do baru, můžeme?" zeptal se Josh. "Když dohlídneš na to, že se moc neopije, tak klidně." "Budem na něj dohlížet spolu," odsouhlasila jsem a chytla Joshe za ruku. "Jen jdu zkontrolovat to kuře," řekla Michelle a odebrala se do kuchyně. "Nevadí ti, že půjdeme?" zeptal se Josh. "Ne. S tebou budu dělat cokoli. Kromě další návštěvy strašidelnýho domu." Zasmála jsem se. "To se ještě uvidí. Třeba si to do příštího roku rozmyslíš," řekl. "No, to si teda nemyslím." "Počkej," přesušil mě a vyndal zvonící mobil. "Josh Hutcherson, prosím?" "Fakt? Chci říct, to je dobré." "Ano, do tří dnů vám dám vědět. Dobře, děkuji. Nashledanou." "Kdo to byl?" zeptala jsem se, jakmile to típl. "Nabídli mi roli ve filmu. S Davem a Jamesem Franco. Bude to příběh o The Room, což je jeden z nejhorších filmů vůbec. Mám se rozhodnout." Trvalo mi trochu dýl, než jsem to pochopila. "Vem to! Vem to!" zajásala jsem nakonec. "Co se děje?" Michelle přišla z kuchyně. "Nabídli mi novou roli," vysvětlil Josh. "A?" Nadzvedla obočí. Je neskutečné, jak si jsou s Joshem podobní. "Kdybych to vzal," otočil se na mě," budu muset na natáčení a to znamená, že na sebe nebudeme mít tolik času. Nechci tě zanedbávat kvůli svý kariéře." "A já ti nechci nic odpírat. Vím, jak tě to baví, takže ty to vezmeš a pak spolu půjdeme na premiéru," řekla jsem a stiskla jeho ruce. "Jseš si...jistá?" "Jsem." "Tak to by jsme měli oslavit," řekla Michelle a pro něco šla. "Zítra jim dám vědět," řekl. "Dobře." Políbila jsem ho a pak objala. "Ale můžeš si to rozmyslet." "Pšt! Já ti do toho nemám co mluvit," řekla jsem přísně. Nemůže mě nechat za něj rozhodovat, to prostě ne. "A taky si musíš vydělat nějaký peníze, abych tě měla o co okrást," řekla jsem ironicky a on se tomu zasmál. "Nerada vás ruším, ale na to si musíme připít," ozvala se Michelle. Pustila jsem Joshe a vstala. "Co to je?" zeptala jsem se. "Josh dobře ví." Zasmála se. Koukla jsem se na něj. "No, je to zvláštní druh vodky. Narozdíl od normální vodky je dobrá." Dál už nepokračoval, ale naštěstí to Michelle vysvětlila. "A Josh jí jednou vzal, opil se snad nejvíc za celej život a... Taky za to zaplatil." Musela jsem se začít smát. Pak jsem se trochu uklidnila. "Takže na Joshe," řekla Michelle. Přiťukli jsme si a já do sebe vyklopila tu neznámou tekutinu. Josh měl pravdu a ani se mu nedivím, že se tím opil. Je to silý, ale strašně dobrý. "Zítra si dáme něco lepšího," zašeptal mi Josh do ucha, aby to jeho mamka neslyšela.