c.r.u.s.h.

22.

Colinovo překvapivé jednání způsobilo to, že jsem byla o tom schopna přemýšlet až do rána, ale kvůli odjezdu na ComicCon jsem šla spát brzo. Ještě večer jsem si sbalila pár věcí, o kterých vím, že je určitě budu potřebovat.

V 6:19 jsem vyběhla ven, kam zrovna přijíždělo auto. Nastoupila jsem dozadu. 

,,Ahoj, Mio," pozdravil John. Jennifer se spící Pippy na klíně na vedlejší sedačce vypadala, že taky spí. 

,,Jen?" jemně jsem s ní zatřásla. 

,,Uhm?" 

,,Jenny?" zasmála jsem se. 

,,Á, Mio!" Konečně se vzbudila a Pippy s ní. 

,,Ahoj," pozdravila jsem ji. 

,,Ahoj, promiň, po tom filmu jsem ještě zašla na mojito. To vedro je nezvladatelný," řekla. 

,,V poho..." 

,,Tak co? Jaký to bylo s Colinem?" zeptala se. 

Před Jen nemusím nic skrývat. ,,Políbil mě," přiznala jsem. 

,,Bože! Už?" Jak už? To se nemělo vůbec stát. Nebo? 

,,Tak řekni něco," promluvila po chvíli Jen. 

,,Já nevím co."

Auto zastavilo a my jsme vystoupili. John nám vzal naše tašky a vydali jsme se na nástupiště. Jennifer nesla přepravku s Pippy.

Venku stálo bílé, středně velké letadlo. Nastoupili jsme do něj. Po stranách mělo vždy dvě křesla naproti sobě a mezi nimi stolek. Jennifer se posadila vpravo, tak jsem si sedla naproti ní. Pippy nechala v přepravce. John odešel za pilotem, ale po vzlítnutí si sedl do křesla nalevo. 

,,Dáš si něco?" zeptala se Jen. 

,,Prosím vodu..." 

,,Johne? Co tobě?" zeptala se a vytáhla mou vodu z minibaru. John odpověděl, že si nic nedá, a zapl notebook a dělal si své věci. 

,,No, Mio, co mi teda povíš?" nadhodila Jennifer a zakmitala obočím. 

,,Nevím, Jen, vážně nevím, co bych ti řekla. Sama ani nevím, co si o tom mám myslet," odpověděla jsem. 

,,Líbila se ti aspoň ta pusa?" Cítila jsem, že se červenám. ,,Je mi to jasný," řekla Jen, ,,pokud ti to nebude vadit, dám si sluchátka a ponasnažím se dohnat ten spánek." 

,,V pohodě," řekla jsem a sama jsem si položila hlavu na opěrátko. Asi po deseti minutách přemýšlení o Colinovi jsem usnula taky.

Když jsem se vzbudila, zjistila jsem, že jsem spala jen dvacet minut. Jen ještě dřímala, tak jsem si zapla na telefonu nějaká videa na YouTube. Zapla jsem si 'Try to not laugh challenge', ale moje zlomyslnost mi zaručila prohru hned po druhém videu. Samozřejmě, že mi je líto lidí, kteří spadnou nebo se jim něco stane, ale vždycky se tomu zasměju.

,,Mio, můžu se tě na něco zeptat?" zeptal se John. 

,,Hm?" broukla jsem.

,,Už máš tu knížku?" Musela jsem se zasmát. 

,,Co je?" podivil se. 

,,Nic... Jen jsem teď ve strašný situaci... Nevím, jak ji pojmenovat a jakou udělat obálku..." 

,,Aha... Ale časem přijde nápad, kterej bude fakt dobrej..." Usmál se.,,"Co ruka?" dodal. 

Pozvedla jsem počmáranou sádru. ,,Už dobrý... Příští týden bych měla jít na sundání."