c.r.u.s.h.

28.

Do práce jsem doslova doběhla. Asi za čtvrt hodiny už jsem na internetu začala objevovat články o nás. Nikde se nepsalo nic negativního, ale i tak už byli v našem soukromí. Co jsem zrovna nechtěla, byl hovor od Lau. 

,,Kdy jsi mi to chtěla říct?" vyjela na mě. 

,,Lau...Dneska jsem se chtěla sejít, abych ti to řekla," zalhala jsem. 

,,Vážně? Protože já ti to s Liamem řekla hned, sama víš, ale celej svět to ví o vás dřív než já," řekla. 

,,Lau, je to komplikovaný. Ale tak ti to říkám teď. S Joshem jsme spolu. Od včerejška. Nebo od oslavy Jennifer." 

,,Ty ani nevíš, odkdy spolu jste?" Už se smála, takže jsem se uklidnila. 

,,Ne, Lau, nevím. Ale vím, že už musím pracovat. Tak pa," rozloučila jsem se. 

,,Pa. Napíšu ti odpoledne. Musím vědět všechno," řekla a típla to.

 Zapnula jsem počítač a email. Byl tam jeden od Jen.

Páni, Mio! Myslím, že tu knížku můžete publikovat. Je to super. Abych se přiznala, nečekala jsem to až tak dobrý, nebo aspoň že začátku, když jsme se tak neznaly. Každopádně to hned pošlete do knihkupectví!!!
Měj se :)
Jennifer

Okamžitě jsem odešla za šéfem mu to sdělit. 

,,Tak řekni Rebecce, aby to poslala do našich partnerských knihkupectví. A kde to schválí, tam necháme vytisknout nejdříve padesát výtisků a pak kdyžtak přiděláme. A tebe poprosím, abys dala vědět lidem z tiskárny," nařídil mi. 

,,Dobře. Hned to udělám," řekla jsem už ve dveřích. 

,,A, Mio, dobrá práce," řekl. 

,,Děkuju," řekla jsem a odešla za Rebeccou, která se hned pustila do práce. Já jsem zasedla zpátky k počítači a z pevné linky jsem zavolala do tiskárny. Ta je v pobočce, kde pracuje Lau, takže mi to vzala ona. 

,,Ahoj, Lau, to jsem já. Přepoj mě na tiskárnu," řekla jsem ještě předtím, než stihla uvést jméno firmy. 

,,Dobře," řekla a provedla. 

,,Dobrý den, tiskárna," ozval se jakýsi chlap. 

,,Dobrý den, tady Mia Caulfieldová z druhé pobočky v New Yorku. Budeme po vás chtít něco vytisknout. Předlohu pošlu po kurýrovi a přibližný počet vám dáme vědět do zítřejšího odpoledne," řekla jsem mu náš požadavek. 

,,Dobře, dobře. Děkujeme za info. Hezký den." 

,,Na shledanou." Tak, to by bylo. Jenže to byla má jediná práce pro dnešek. Vlastně dokud nedostaneme nějakou velkou nabídku, nemám v práci nic zásadního. Rozhodla jsem se, že se zeptám šéfa, jestli by mě nepustil. Když jsem vešla do jeho kanceláře, usmíval se na mě. 

,,Potřebuješ něco, Mio?"  zeptal se. 

,,No...Víte, chtěla jsem se zeptat, jestli bych nemohla jít domů. Všechno, co jste řekl, abych udělala, jsem udělala," řekla jsem svůj požadavek. 

,,Nevidím v tom problém. Jen prosím tě vem tohle s sebou a dej to Tině na recepci," řekl a já byla spokojená. 

,,Tak děkuju. Mějte se. Na shledanou zítra," řekla jsem a odešla. Tině, kterou vůbec neznám jsem dala  složku, kterou mi dal šéf, a sedla jsem si tam do křesla. Napsala jsem Joshovi.