c.r.u.s.h.

3.

Čtvrtek uběhl jako voda. V práci jsem si připravila nějaké otázky na Jennifer. Ani jsem se nezmínila, co dělám. Jsem jedna z autorek nakladatelství Tomorow people. Lau dělá sekretářku ředitele druhé pobočky na druhé straně New Yorku. 

Seznámily jsme se na té střední. Představte si, ona se sem přestěhovala až z Francie! Prý to byl vždy její sen. To nás taky spojuje. Chtěla jsem být spisovatelkou od jakživa, když nepočítám princeznovské a vílí období. 

Z kapsy se mi ozve písnička od Coldplay. Tu mám nastavenou, když mi volá Lau. 

,,Ano?" vezmu to. 

,,Ahoj, Mio. V kolik si dáme sraz?" zeptá se Lau. 

,,Ve tři čtvrtě na tři u mě před domem," řeknu. 

,,Blázníš? To je za pět minut," vyjekne. Cože? To už je tolik? 

,,Sakra! Nemůžeme přijít pozdě." 

,,Tak honem, nasedni na tramvaj a já na tebe počkám před tou firmou, nebo co to je," řekne. 

,,Ok,tak asi za čtvrt hoďky jsem tam," řeknu a už zamykám dveře od bytu. 

,,Okay. Zatím," rozloučí se se mnou Laura.

 Musím přidat. V kolik jede tramvaj? 

,,Haló, paní, můžu se zeptat, za jak dlouho jede tramvaj na dvaatřicátou ulici?" zeptám se nějaké paní, co stojí na zastávce. 

,,To bohužel nevím," řekne. 

,,Umm. Stejně děkuju," řeknu. Přeběhnu k tabuli s jízdnímy řády. 15:07! To je moc pozdě. Musím jít teda pěšky na metro. To je cca dvě stě metrů odsud. Musím přidat, pokud nechci přijít pozdě.

,,Kde jsi?" volá na mě z dálky Lau. 

,,Promiň, ujela mi tramvaj, tak jsem musela na metro," řeknu. 

,,No hlavně, že jsi už tady. Tak jdeme?" 

,,Jdeme."

,,Dobrý den, mohu vám pomoci?" zeptá se žena za recepčním pultem. 

,,Dobrý den, jsem Mia Caulfieldová a jsem tu ohledně návštěvy Jennifer Lawrence," vysvětlím. 

,,Oh, samozřejmě. Jeďte do druhého patra a jsou to druhé dveře vlevo," nasměruje nás. 

,,Ano, děkujeme," řekneme s Lau najednou. Nastoupíme do výtahu. Kupodivu jedeme samy. V druhém patře vystoupíme a vejdeme do těch dveří, kam nás ta paní nasměrovala. 

,,Dobrý den. Vy jste určitě Mia Caulfieldová," uvítá nás mu ve starším věku. 

,,Ano. A tohle je Laura Blanchard, můj doprovod," představím nás. 

,,Ano, samozřejmě. Posaďte se," pokyne rukou ke dvoum židlím naproti jeho stolu. Co tu mají všichni s tím samozřejmě?

Vrátily jsme se domů až asi po dvou hodinách. Ten chlap mi přišel až moc vlezlý, ale asi je to v jeho popisu práce. Ptal se, proč chceme navštívit Jennifer, i když jsem to psala do toho formuláře, v kterém jsem požádala o tu návštěvu. Každopádně v pondělí odlétáme do Louisville, protože Jennifer prý chce soukromí na naše psaní. Super! Letenky nám proplatí firma, v které pracujem, jelikož je to něco jako služební cesta. Nemůžu tomu uvěřit! Já poletím do Kentucky, abych se seznámila s mým vzorem! Splnil se mi-ne, nám- náš sen.