c.r.u.s.h.

23. Jennifer's POV

,,Hun?" ozvalo se z chodby. 

,,Pojď dál, Joshi," řekla jsem a pokračovala ve vybalování. ,,Joshi! Ahoj!" vypískla jsem a skočila mu do náruče, když vstoupil dovnitř. 

,,Ahoj, Jenny. Ty tu máš Pippy?" zeptal se, když se koukl na postel, kde ležela. 

,,Jo... Nemá ji kdo hlídat. A nechtěla jsem jet bez ní." 

,,No jo... To jsi přiletěla teď?" zeptal se. 

,,A kdy si myslíš, že bych asi tak měla přiletět?" opáčila jsem. 

,,Včera večer, nemáš někde vychlastávat." Zasmál se. 

,,Hele, já nechlastám, tak ticho!" Šťouchla jsem ho do žeber. 

,,Ty jsi letěla sama?" zajímal se. 

,,Nějak moc se vyptáváš... Přiletěla jsem s Miou." Při zmínce jejího jména mu zajiskřilo v očích. 

,,Joshuo Ryane Hutchersone! Nene!" Zvedl jeden koutek úst. ,,Tak odpověz, Joshi," špitla jsem. 

,,Na nic ses nezeptala," podotkl. 

,,Tady pán je mistr v uhýbání. Tak dobře... Co cítíš k Mie?" 

,,Jaký Mie?" zavtipkoval. 

,,Joshi! Přestaň a řekni mi to. Vždyť víš, že mi to můžeš říct. Všechno mi můžeš říct. Jsme přece nejlepší přátelé." Chytla jsem ho za ruku. 

,,Promiň, Jenn. Jsem rád, že je Mia v pořádku. A je strašně fajn. Začalo mi na ní záležet. Děkuju, že jsi mě s ní seznámila. Ale teď mám jinou překážku. Colina. A ten pocit, že ji nemůžu mít, to ještě zhoršuje." Nevěděla jsem, co na to říct. Nerada vidím Joshe trápit se. 

,,Joshi, to je mi líto. Ale...ale teď se musíme soustředit na Joshifer. Je focení. Uvidíme se za hodinku," řekla jsem a vyprovodila ho ke dveřím. Otočila jsem se k Pippy. 

,,Zlatíčko, budeš chvíli s Johnem... Pak přijdu a půjdeme na procházku." Převlékla jsem se do černých šatů a odevzdala jsem Pippy Johnovi. 

,,Díky, že se o ní postaráš," řekla jsem. 

,,Jennifer, je to moje práce. A teď už běž, abys zase nepřišla pozdě." 

,,Johne, já nikdy nechodím pozdě. To všichni dřív," řekla jsem a zasmála se. 

,,Jo, Jen, tak už běž. Ahoj," rozloučil se. 

,,Ahoj a hezky se o ní starej."

,,Jennifer?" 

,,Liame, tys mi chyběl," řekla jsem. Objali jsme se. 

,,Tak jak bylo doma?" zeptala jsem se, i když jsem předem znala odpověď.

,,Takovej oddych bych bral pokaždý," řekl. 

,,Tak to asi každej." 

,,To jo. S Lau jsme se jen váleli u bazénu a jedli..." 

,,Ticho, Liame, nedělej mi chutě. Taky bych chtěla menší dovolenou. Někdy mě to unavuje," řekla jsem. 

Než jsem stihla pokračovat, přišla Willow. ,,Jenny, ahoj. Konečně tě zase vidím." 

,,A já zase ráda vidím svoji malou sestřičku. Pojď sem." Roztáhla jsem ruce a udělaly jsme medvědí objetí. 

,,Jak se máš?" zeptala se. 

,,Jde to. Co ty? Počkej," vzpomněla jsem si na dárek k narozeninám. 

,,Všechno nejlepší, Willow." Podala jsem jí malou krabičku.