c.r.u.s.h.

24.

Včera jsme se s Lau vrátily do New Yorku. Jennifer jela do Montrealu a pak jede na nějaký sraz s kamarádkami, Lau zítra odjíždí za Liamem, který dnešek traví kdesi s Joshem. Během posledních dnů se odehrálo tolik fangirl věcí, že nevím, jak uspořádat myšlenky. Pořád myslím na ten trailer z ComicConu a nemůžu se dočkat, než bude na YouTube, abych si ho mohla pouštět pořád dokola. Pak vyšel trailer na film, ve kterém hraje Liam s Kate Winslet. Josh bude hrát s Jenou v nějakém krátkém filmu. Všichni toho mají moc, jenom já mám ještě dva dny volna.

Nebýt moc líná, vymýšlela bych ten název, ale to jsem prostě já. Název musí být chytlavý, protože ten vás často na knížku naláká. A přiznám se, že i obálka je důležitá, i přesto, že se říká ,,Nesuď knihu podle obalu", sama si knížku podle obálky často vybírám.

Ale dost! Už vážně musím něco vymyslet! 

Vzala jsem papír a tužku a začala jsem psát nejdřív jednoslovné názvy, pak víceslovné. Nechci tomu dát nějaký obyčejný název jako například Život Jennifer Lawrence. Otevřela jsem si k tomu ještě notebook a napsala jsem Jen. 

 Já: Ahoj, potřebuju pomoct, Jen...

Místo Jenniny odpovědi mi přišla na Facebooku žádost o přátelství. Colin. Hned po tom co jsem mu to přijala, mi napsal.

Colin: Ahoj, jak ses užila víkend?
Já: Dobře. Bylo fajn. Co ty?

Tohle je poprvé, co od našeho polibku spolu mluvíme. Nevím, jestli s ním mám taky flirtovat, nebo si zachovat odstup.

Colin: Umm... Celkem nic. Nechtěla by si se zase sejít? Zase nemám nic na práci...
Já: Musím přiznat, že zase nic nedělám... 
Colin: Tak naše kavárna? Za čtvrt hoďky?
Já: Naše? OK, budu tam.
Colin: Tak zatím. ;)

Asi jsem si vybrala tu první možnost. A proč ne? Colin je hezký, milý... Jen nevím, jak se teď mám chovat. Mám dělat, že se ten polibek nestal? Nebo jak? Myslela jsem, že tohle řeší jen puberťáci.

Rychle jsem na sebe hodila džínové kraťasy a bílou košili. Na oči jsem nasadila sluneční brýle, vlasy jsem si jen sepla po stranách sponkami, nasadila jsem si žabky a vyšla jsem. Po chvíli jsem byla na domluveném místě, dokonce dříve než Colin. Objednala jsem si ledovou kávu a řekla si, že si pak zajdu na něco malého k obědu. Colin přišel, když z mé ledové kávy byla jen poloviční káva.

,,Ahoj," pozdravil. 

,,Ahoj." 

Než něco stihl říct, pokračovala jsem: ,,Coline, to, co si udělal, jak si mě políbil, to... Sám uznáš, že to bylo moc brzo. Tím nechci říct, že...že...no...že bych o tebe neměla zájem, ale nejdřív by jsme se měli aspoň trochu poznat," vysvětlila jsem. Uf, řekla jsem si v duchu. Chvíli mlčel, ale pak se usmál. 

,,Tak se pojď poznávat," řekl a vstal. 

,,Cože?" zeptala jsem se. 

,,Co chceš jít dělat?" 

,,Nejdřív nám sjet pro jídlo," řekl. "Nevadí ti Subway?" On snad čte myšlenky! 

,,To víš, že ne..." odpověděla jsem. Vyšli jsme před kavárnu a nastoupili jsme do krasné Audi.

,,Na," podal mi Colin můj sendvič. 

,,Děkuju." Usmála jsem se. 

,,Kam pojedeme teď?" zeptala jsem se. 

,,Umm... Nemám tucha. Ale už vím, že ti chutnají sendviče ze Subway," řekl a ukousl si kousek ze svého sendviče. Musela jsem se usmát. 

,,Tobě taky?" zeptala jsem se. 

,,Mně? Když nemám čas, je to to jediný, co jím." Zasmál se. 

,,Takže jsi na Subway závislý," podotkla jsem. 

,,Asi jo. Teď mě něco napadlo," řekl a zaradoval se. 

,,A co?" Mrkla jsem na něj. Tak se přidám do flirtovací hry. 

,,Bojíš se výšek moc, nebo vůbec?" zeptal se. Ach, výšky? 

,,No...Moc je nemusím, ale zvládnu to. Víš, někdy se výšek bojím, ale když už jsem pak někde vysoko, užívám si to. Nejspíš adrenalin," rozpovídala jsem se o svém menším strachu. 

,,Tak to je dobře," usmál se a pokynul mi rukou, ať se posadím do auta.

Jeli jsme asi půl hodiny, než jsme dorazili na místo. Zastavili jsme před velkým mrakodrapem a vyjeli až do nejvyššího patra výtahem. Nejvyšší patro je střecha. Ve výtahu jsem měla menší problém s klaustrofobií, ale lepší, než abych to šla až nahoru po schodech. Před dveřmi mi Colin zakryl oči a provedl mě skrz ty dveře. Myslela jsem si, že půjdeme do nějaké místnosti, ale vítr, který mi rozevlál vlasy, mé odhady vyvrátil. 

Když mi Colin sundal ruce z očí, neubránila jsem se a řekla: ,,Wáu." Na střeše toho mrakodrapu se rozprostírala velká zahrada plná nejrůznějších kytek. Uprostřed byl altánek s lavičkami. 

,,Líbí se ti to?" zeptal se Colin. 

,,To víš, že jo," odpověděla jsem. Pak mě provedl po celé zahradě a u každé kytky mi řekl nějaké informace. Takže tím pádem jsem o něm zjistila to, že je blázen do botaniky. Bylo asi půl třetí, když mi přišla esemeska od Joshe.

Ahoj, zítra dopoledne bych se u tebe stavil...Potřebuju ti něco říct :) -Josh.

Odepsala jsem mu.

Ok. Ale nešlo by to odpoledne? Dopoledne jdu na sundání sádry.

Josh: Tak dobře. Až budu u tebe, prozvoním ti.

Colin mě po našem úžasném dni odvezl domů. A mě do té doby, než jsem usnula, vrtalo hlavou, co mi asi Josh chce.