EVERYTHING HAS CHANGED | H.S.

02

,,Jsem tady! Jsem tady." rozrazila jsem dveře do kavárny a vběhla dovnitř. Ještě mezi dveřmi jsem se předklonila, ruce opřela o kolena a snažila se popadnout dech. Kabát jsem měla rozepnutý, šálu povolenou, vlasy díky větru rozcuchané. Díky předklonu mi batoh sjel z ramene k loktu, který jsem si hned po narovnání se přehodila zpět přes rameno.

Hned jsem se setkala se Stevovo zamračeným pohledem. V tu chvíli mi proběhlo hlavou, jestli se ten člověk taky někdy usmívá. Pohled přesunul na hodiny, které visí na stěně u baru a hned se podíval zpět na mě.

,,Na minutu přesně. Máš štěstí." pověděl s rukami v bok a dodal
,,No nekoukej a pusť se do práce. Čekají tě špinavý stoly!" otočil se na patě a zmizel v kuchyni.

Povzdechla jsem si a rozešla se za bar, kde jsem si odložila batoh, vyslékla kabát, který jsem hned zavěsila i s šálou na věšák, zavázala si zástěru a sepnula vlasy do culíku.

Jakmile jsem uklidnila co bylo třeba, vyšla jsem ven před kavárnu, abych přebrala právě dovezené zboží. Vše jsem zkontrolovala, doklady podepsala a chystala se zboží odnosit k baru, když jsem si všimla jedné, dost podstatné věci.

,,Ta lahev se rozbitá!"ukázala jsem prstem do jedné z beden na lahev drahého koňaku v promočené krabici.

,,Na to vám řeknu jen jedno slečinko. Zboží je převzatý, papíry podepsaný. Teď už je to jen na vaše triko." řekl s rakami překříženými na hrudi a na tváři mu pohrával úsměv.

,,To nemůžete myslet vážně!" rozhodila jsem rukama a nevěřícně na něj zírala.

,,Pěknej den." téměř zazpíval, prstem si klepnul zespoda kšiltu od modré kšiltovky, kterou měl na hlavě a spokojeně si začal zpívat, načež nasednul za volant dodávky a jakoby se absolutně nic nestalo, odjel.

,,Kruci."

Odnosila jsem krabice k baru, kde už stál Steve a jakmile si všimnul mokré krabice s alkoholem, zamračil se a zavrčel. ,,Michelle - doufám, že víš o tom, že ta flaška je za 70 liber."

Poraženecky jsem kývla hlavou a tiše pípla s pohledem upřeným do země ,,Vím, strhni mi to z platu."

Steve si jen odfrknul ,,To si piš, že ti to strhnu! Jestli bude někdo chtít koňak, buď tak laskavá a vysvětli jim, jak neschopná si a flašku rozbila, rozumíš?" kývla jsem hlavou s pohledem stále upřeným do země.

,,Ukliď to tu, já budu vzadu." zavrčel a zmizel za dveřmi od kuchyně.

Povzdechla jsem si a hodila hadrem o pult. Oběma rukama jsem se o něj opřela a se zavřenýma očima zhluboka dýchala.

Když se daří, tak se daří.

Co já budu dělat?

Díky pozdnímu příchodu a za dnešní stržení za lahev, mi plat sotva vystačí na zaplacení nájmu.

No co, půjdu se pást.

Hned jsem si uvědomila, že je třeba se postarat o našeho stálého zákazníka a tak jsem se rozešla k jeho stolu.

,,Všechno v pořádku?" zeptala jsem se a vzala ze stolu prázdný hrnek a talířek od croissantu.

,,Absolutně. U vás? Všechno v pořádku?" upřeně se mi díval do očí a starostlivě si mě prohlížel.
Překvapeně jsem se na něj podívala a než jsem stihla cokoli říct, pokračoval.

,,Omlouvám se, zaslechl jsem co se venku stalo." vysvětlil, načež jsem lehce vyvalila oči a vykřikla.
,,Ano! Ano. Všechno je fajn. Všechno je v pořádku. Omlouvám se, jestli jsme vás nějak vyrušili." sklopila jsem pohled k nádobí ve svých rukách.

,,Neomlouvejte se. Kdyby mi vadil hluk, tak nechodím pracovat do kavárny. Spíš mi jde o to, jak se zachoval ten závozník." vysvětlil a dodal ,,Bylo to od něj sprosté! Být vaším nadřízeným, tak ho vynesu v zubech." procedil skrz zuby a zavrtěl hlavou.

,,To je od vás milé, ale o nic nejde. Všechno je v pořádku...vážně. Je to moje chyba, měla jsem si to zboží líp zkontrolovat." snažila jsem se být nad věcí, ale on se nedal.

,,Vždycky se to dá nějak "uhrát". Kdyby byl slušný, tak vám tu láhev nedá." mírně jsem se na něj usmála a když jsem mu na to nic neřekla pokračoval ,,Šéf vám to strhne z platu..." mračil se.

,,Ano, tak to bohužel chodí." kývla jsem hlavou a pokrčila rameny.

,,Ale vy jste tu lahev nerozbila." nedal se.

,,To je moje slovo proti jeho." vysvětlila jsem a opět pokrčila rameny.

Nespouštěl ze mě svůj pohled a zamračil se ještě víc. Chvíli na to si povzdechl a pohled sklopil zpět ke svým papírům.

,,Myslíte si, že byste mi mohla uvařit ten Váš výborný mátový čaj?" zeptal se tiše a znovu ke mě zvednu svůj pohled. Zamračení bylo ta tam.

,,Jistě! Samozřejmě." s lehkým úsměvem jsem se na patě otočila směrem k baru.