EVERYTHING HAS CHANGED | H.S.

35

Hleděli jsme jeden na druhého, při čemž nás obklopovalo nepříjemné ticho. Harry si promačkával své prsty, stejně tak, jakoby si je chtěl prokřupat, ale ovšem bez následovaného jakéhokoli křupnutí.

Já jsem si nenápadně otřela své vlhké dlaně o látku gauče, přes který jsem následně několikrát přejela a užila si tak jeho příjemnou hebkost.

Přerývavě jsem se nadechla a podívala se před sebe, kdy jsem v odraze obří skleněné zdi, vedoucí na terasu, měla možnost spatřit odraz nás dvou. Mě a Harryho. A mě tak znovu padlo na mysl, jaký velký rozdíl mezi námi je. Nejen na první pohled věkový rozdíl, ale i společenské postavení, které bylo též patrné hned na první pohled.

Sklopila jsem pohled do klína, když v tom jsem na sobě ucítila ten Harryho. Pohlédla jsem mu do tváře a všimla si jeho upřeného pohledu, po kterém se mi na těle stavěly drobné chloupky. Pozvedla jsem své obočí a tiše čekala, či konečně začne mluvit. Mé gesto zřejmě okamžitě pochopil, jelikož kývl hlavou na souhlas, s těží polknul a pověděl ,,Dobře."

Nahnul se lehce do strany a dlaní zajel do zadní kapsy svých společenských kalhot, ze které vylovil malou kartičku. S pohledem sklopeným k oné kartičce ke mě natáhl svou dlaň, načež mi znovu pohlédl do očí ,,V první řadě bych ti rád dal tohle."

Hleděla jsem na kartičku mezi jeho prsty, než jsem si ji od něj nejistě převzala ,,Co to je?" se zaujetím jsem si ji začala prohlížet a ihned mi bylo vše jasné.

,,Telefonní číslo do kanceláře, i to osobní." polknul, než pokračoval ,,Chci abys mi mohla kdykoliv zavolat, když budeš cokoliv potřebovat nebo když ti budu prostě jen chybět." mykl rameny s mírným úšklebkem ve tváři, zatím co pohledem kmital mezi kartičkou v mé drobné dlani a mou tváří.

,,To se bude hodit." pověděla jsem jemně, než jsem ji opatrně odložila na konferenční stolek před námi. ,,Děkuju." znovu jsem se opřela a nejistě se podívala na Harryho, který opět kývl hlavou a pokračoval ,,Za další jsem ti chtěl vysvětlit, proč jsem se tolik dní neozval." odmlčel se a sklopil pohled ke svým dlaním.

Zdálo se jakoby hledal správná slova, než se zhluboka nadechl a pokračoval ,,Nešlo o to, že bych tě měl po krk." pohled přesunul k mé tváři, načež se mi hluboce zahleděl do očí ,,Ani nevíš, jak moc jsem tě chtěl mít u sebe. Ale chtěl jsem ti dát čas, ne tak dlouhý, to je pravda, to nebylo v plánu." zavrtěl hlavou, načež se ke mě o kousek přiblížil a natočil se celým svým tělem ,,Chtěl jsem, aby sis všechno urovnala v hlavě. To co se stalo před odletem...Naštvala jsi mě-"

,,Kvůli tomu jsi mě ale nemusel bít." skočila jsem mu do reči, díky čemu na mě zůstal hledět jako oněmený. Rty měl pootevřené, oči doširoka rozevřené, než se mezi jeho obočím objevila velmi známá hluboká vráska.

,,Bít?" zeptal se hlubokým tichým hlasem, jakoby nevěřil svým uším ,,Michelle to nebylo-"

,,Harry, tohle nedělej." přerušila jsem ho ve chvíli, kdy se snažil do svých dlaní sevřít ty mé. Věděla jsem, že by mě jeho sebemenší dotyk obmněkčil, proto jsem se od něj lehce odsunula ,,Ty ruce si nech pěkně u sebe ano?" řekla jsem, zatím co jsem Harryho dlaně položila do jeho klína a šeptem dodala ,,Přesně takhle."

Harry nevěřícně sledoval mé počínání. Pohledem těkal mezi mnou a našem dlaněmi s pootevřenými ústy a ještě výraznějším zamračením. ,,To nemyslíš vážně?!" střelil po mě zmateným pohledem, zatím co dlaně zabalil v pěst.

,,Ano, myslím." kývla jsem hlavou a snažila se ustát jeho pohled ,,Nedívej se na mě tak." sklopila jsem pohled ke svým dlaním ,,Na mě to neplatí." pověděla jsem jemně a snažila si nevšímat jeho pevného pohledu. Pro jistotu jsem se ihned snažila zaměstnat své dlaně, aby se o něco podobného znovu nepokusil a proto jsem do nich vzala šálek s čajem, který pomalu začínal chladnout.