EVERYTHING HAS CHANGED | H.S.

07

Seděla jsem na mém modrém gauči v tureckém sedu a skládala plný koš prádla. Bylo už něco po desáté hodině večer, ale já jsem se ještě ani zdaleka nechystala jít spát. Musela jsem to dát doma trošku do pořádku, protože můj byt začínal pomalu ale jistě připomínat prasečí chlívek, než byt dospělé ženy.

Na konferenčním stolku jsem měla zapnutý notebook s jedním z mých oblíbených filmelů Walk to remember, ale popravdě jsem mu nevěnovala absolutně žádnou pozornost.

Ani prádla v koši neubývalo, stále jsem měla v klíně stejný kus oblečení, jako před několika minutami. Myšlenkami jsem byla u mého posledního rozhovoru s Harrym, který mi nedal pokoje. Od naší schůzky uběhlo už pár dní a já jsem se mu snažila vyhýbat, co nejvíc to šlo.

Ovšem, vzhledem k mé práci v kavárně, kde je téměř každý den, to nebylo vůbec lehké. Každý náš rozhovor jsem se snažila co nejdříve ukončit a dělat vše proto, abych byla stále zaměstnaná nějakou prací, aby neměl možnost se mnou navázat konverzaci.

Musel si toho všimnout. Určitě si toho všimnul. Okatě mě sledoval a čekal na příležitost, kdy si se mnou bude moc promluvit. Ale to se nestalo.

Ani jsem aj nevšimla, že film v mém notebooku už dávno skončil a na obrazovce běželi závěrečné titulky. Nahnula jsem se nad stolek a notebook zavřela. S povzdechem jsem se postavila, tričko, které do teď leželo v mém klíně jsem vrátila zpět do koše s prádlem a pomalým krokem jsem si to namířila do kuchyně, abych si uvařila čaj.

Postavila jsem na sporák konvici s vodou, do svého oblíbeného šálku dala jeden sáček meduňkového čaje a počkala až se voda dovaří.

Přešla jsem na levou stranu mé malé kuchyňky a s překříženými pažemi na své hrudi jsem se dívala z okna. Díky pouliční lampě jsem měla možnost pozorovat, jak se větve stromů pohybují ve větru, listí z nich opadává a na okno padají malé kapky deště. Miluju podzim. To jak se listy stromů zbarví do několika barev, kdy není ani teplo ani velká zima.

Otočila jsem se směrem ke sporáku, odkud jsem s utěrkou v ruce vzala konvici s horkou vodou a zalila si čaj. Následně jsem ji opět položila na sporák a s hrnkem v ruce jsem se vrátila na gauč.

---

Dnes jsem byla extrémně unavená. V noci jsem kvůli učení napsala čtyři hodiny a díky strachu, že ráno zaspím, jsem byla každou půlhodinu vzhůru.

Snažila jsem si stále hledat nějakou práci, která by mě udržela v bělém stavu a zároveň, abych se vyhnula konverzaci s Harrym, která mě v blízké budoucnosti čeká.

Odešli poslední zákazníci, když teda nepočítám Harryho, který po mě neustále pokukuje a mě pomalu dochází, že našemu rozhovoru se víc nevyhnu. Před sebou měl papíry, kterým ovšem nevěnoval pozornost. Byl opěrný o opěradlo židle, v dlaních držel šálek s kávou a nespouštěl ze mě svůj zrak.

Byla jsem z toho nesvá. Nevěděla jsem, co si mám myslet. Chce mi platit za společnost? Copak mu můžu na něco takového kývnout? Však bych si musela připadat jako..

,,Michelle?" ozval se Harry od svého stolu, čímž mě vytrhnul z mého přemýšlení, a ve mě hrklo. Nezbývalo mi jic jiného, než všeho nechat a jít za ním.

Náš zákazník, náš pán.

,,Vyhýbáte se mi?" zeptal se hned co jsem došla k jeho stolu. Měl na sobě bílou košili a černé společenské kalhoty, kvádro měl přehozené přes opěradlo židle a neskutečně mu to slušelo.

,,Ne." zalhala jsem a mě bylo jasné, že mou lež okamžitě prokoukne. Povzdechl si, šálek položil na stůl, o který se následně opřel svými lokty.

,,Opravdu?" naklonil lehce hlavu a propetl si na stole své prsty.

,,No, možná trochu." uznala jsem a podívala se směrem ke dveřím, jestli se náhodou neblíží nějaký zákazník, někdo, kdo by mě od tohoto rozhovoru zachránil.

,,To kvůli našemu poslednímu rozhovoru?" pověděl tiše a mě bylo jasné, že odpověď musí předem znát. Podívala jsem se na něj a viděla, jak mě upřeně sleduje. Jeho oči skenovali můj obličej s výrazem, který jsem nedokázala identifikovat.

,,Jak jste se rozhodla?" zeptal se po chvíli, když jsem mu na předešlou otázku neodpověděla.

Sklopila jsem pohled ke svým dlaním s propletenými prsty, se kterými jsem si nervózně hrála, načež jsem ho opět přesunula k Harrymu a zpříma se mu podívala do očí.

,,Já to zvládnu. Ale děkuju vám za nabídku." mírně jsem se usmála a všimla si, že se jeho výraz výrazně změnil. V jeho očích se mihlo sklamání, které se snažil rychle zamaskovat úsměvem.

Odkašlal si, podíval se na své dlaně, do kterých následně chytil šálek kávy, načež jeho obsah na jeden hlt vypil. Šálek opět položil na stůl a svůj pohled přesunul k tomu mému.

,,Dobře." pověděl tiše ,,Jen jsem se snažil pomoc." kývnul hlavou a podíval se na mé dlaně, propetené na mém břiše. Pak svůj pohled opět zvednul k tomu mému a jemně se usmál.

Měla jsem z toho špatný pocit. Nejdřív jsem byla nervózní přijmout jeho nabídku a teď mám výčitky z toho, že jsem ho odmítla. Vypadal sklamaně a i když se to snažil zamaskovat, bylo lehké ho prokouknout.

,,Já vím a opravdu moc si toho vážím." usmála jsem se natáhla se pro prázdný šálek od kávy na jeho stole. Jakmile jsem ji chytila do ruky, jeho dlaň se přiblížila k té mé a konečky jeho prstů se lehce dotkl hřbetu mé ruky.

,,Vypadáte unaveně." zamumlal čímž si vysloužil můj pohled.

Svou dlaň nechal na stejném místě, i po tom, co jsem já tu svou i s šálkem zvedla do vzduchu a přitáhla si ji blíže k hrudi. V obou dlaních jsem svírala šálek, přes který jsem si propletla své prsty a s mírným úsměvem se podívala na Harryho.

,,Jen trošku." pípla jsem, ale bylo zřejmé, že mi nevěří ani slovo.

,,Ve škole teď toho bylo hodně. Moc jsem toho nenapsala." vysvětlila jsem načež Harry jemně kývnul hlavou a sklopil svůj pohled k papírům na svém stole. Jazykem si navlhčil své rty a když se znovu podíval mým směrem zeptal se ,,Byla byste tak laskavá a udělala mi černý čaj? Mám tu ještě nějakou práci a kávy už bylo pro dnešek dost."

,,Jistě ,hned to bude." otočila jsem se na patě a rychlým krokem se přesunula za bar.

Dala jsem vařit vodu a mezi tím jsem dala do skleněné konvičky čaj a čekala až se voda uvaří. Po uvaření jsem čaj zalila, konvičku zavřela a postavila ji na malý nerezový podnos spolu se skleněným šálkem, vedle kterého byla položená lžička. Na podnos jsem ještě položila sáček medu, dva sáčky cukru a měsíček citronu. Následně jsem vzala podnos a odnesla ho Harrymu na stůl.

,,Tak prosím."

,,Děkuju, jste hodná." pověděl a mě se v tu chvíli nahrnula krev do tváří. Jak na mě může mít tenhle muž takový vliv?

,,Není zač. Nebudu rušit." pověděla jsem a chystala se odejít. Ale jakmile jsem se otočila čelem k baru, náhle se mi zatočila hlava a nebýt Harryho, skončila bych na zemi.

,,Sakra, Michelle!" chytil mě oběma rukama za pas a než jsem si stihla uvědomit, co se děje, posadil si mě do klína. V kavárně naštěstí nikdo jiný nebyl, jen my dva. Chystala jsem se okamžitě zvednout, ale jeho silný stisk rukou na mých bocích, mi to neumožnil.

,,Ještě pořád si myslíš, že to zvládneš?" zeptal se mě hrubým ale tichým hlasem, díky čemu jsem si musela povzdechnout. A chtě - nechtě jsem mu v duchu musela dát za pravdu. Nezvládnu.

---

Ojojoj, chudinka Michelle!
No vypadá to, že se s Harrym budou vídat častěji.😏

Mám tu pro vás trailer, který přidám i do samého úvodu příběhu.
Zanechte prosím zpětnou vazbu🙏

VeronikaB❤️