EVERYTHING HAS CHANGED | H.S.

61

Spala jsem jako malé dítě. Z předešlé noci jsem si nepamatovala absolutně nic, což znamenalo, že si má únava vybrala svou daň a já jsem tak prospala nepřetržitě a ničím nerušeně celou noc.

Hned po probuzení jsem se cítila dokonale odpočatě. Spokojeně jsem se protáhla a přesně v tu chvíli si uvědomila, že jsem v posteli sama. Rozevřela jsem oční víčka a pohlédla na prázdné místo vedle sebe. Když jsem však přiložila dlaň na prostěradlo, díky teplu na prázdné části postele, bylo více než zřejmé, že tomu tak ještě do nedávna nebylo.

S jemným povzdechem jsem se posadila, odkryla se a přešla k oknu, kde jsem jedním pohybem roztáhla sněhově bílé, sametové závěsy. Byl všední den. Den jako malovaný.

Za velkým oknem, díky bezvětří, padaly sněhové vločky absolutní lehkostí. Některé dopadaly na sklo okna, jiná na zem, kde jejich množství pohromadě přípomínalo obří nadýchanou peřinu.

V tom čase cestáři čistili silnice od množství napadaného sněhu a před některými budovami stáli lidé s hrablemi, případně s košťaty s jimiž čistili chodníky.

Bože, jak já tohle období milovala.

Ještě chvíli jsem si užívala pohled na tu nádheru, než jsem nakonec přešla do koupelny přímo u pokoje. Toto byla věc, kterou jsem na apartmánech milovala. Koupelna téměř v pokoji. Jaký luxus.

Rozsvítila jsem světlo a přešla k dvojitému umyvadlu a obřím zrcadlem. Pár pohyby jsem si pomocí prstů pročesala volně rozpuštěné vlasy a důkladně si vyčistila zuby. To byla vždy první věc, kterou jsem dělala hned po probuzení. Ústní hygiena pro mě byla vždy velmi důležitá.

Následně jsem si z věšáku ze dveří stáhla bílý sametový župan, jenž jsem si v mžiku oblékla a bosími chodily se rozešla z pokoje s cílem najít Harryho.

Jen co jsem opustila prostor ložnice, vkročila jsem do prostorné místnosti kde u velkého stolu, přímo v jeho čele, seděl Harry. Přesně tak jako každé ráno seděl v pyžamových kalhotech, tentokrát i v bílém županu, než zakrýval jeho vrchní část těla, přímo v čele stolu. Pohled měl sklopený k rozevřeným novinám, na nose nasazené dioptrické brýle, ve kterých byl v ranních hodinách naprosto neodolatelný.

Na malou chvíli jsem se zastavila a jen v naprostém tichu obdivovala muže, jenž se naprosto neplánovaně stal velkou součástí mého života. Muže, který tak můj život převrátil na ruby.

Ještě stále jsem měla pocit, že se musím každým okamžikem probudit z pohádky, ve které jsem již několik týdnů žila a vrátit se do stereotypu, na který jsem byla do té doby zvyklá.

Na malý moment mě zaplavila lítost a stesk. V mžiku mě však napadlo, co když je tohle celé prostě osud? Co když se všechno z toho, co se dělo, mělo stát? Co když byl Harry pro mě tím pravým?

Mohlo tomu tak skutečně být?

Rázem jsem si však uvědomila, že kromě krásných gest a milých slov jsem neměla sebemenší jistotu, že to se mnou Harry myslí vážně. Mohla jsem být pro něj jen chvilkovým odreagování jako to měl i s jinými ženami?

Najednou však Harry zvedl zrak. A jakmile odložil noviny i brýle stranou a promluvil ranním chraplavým hlasem, zatajil se mi dech. ,,Dobré ráno, princezno." začal s jemným úsměvem. Váhavě jsem se rozešla jeho směrem. Z nějakého důvodu jsem byla nervózní. ,,Nechtěl jsem tě budit, potřebovala sis odpočinout." natáhl ke mě svou dlaň a čekal až ji přijmu. Jakmile jsem mu do dlaně vložila tu svou, přitáhl si mě k sobě.