EVERYTHING HAS CHANGED | H.S.

09

Nastal den D.

Od samého rána jsem byla jako uzlíček nervů, žaludek jsem měla stažený a cítila jsem, jak se mé tělo chvílemi chvěje.

Od jakživa jsem byla strašný trémista, všechno jsem strašně prožívala a nad vším až moc přemýšlela. Vždy se mi to vysmtilo. Ne jednou se dokonce stalo, že jsem samým stresem zvracela. Doufám, že dnes se tomu ale vyhnu, jelikož aby toho nebylo málo, dostavila se moje každoměsíční návštěva.

Ženy jistě pochopí.

To znamená, že jsem v křečích, mám pocit ze mi děloha exploduje a vaječníky se rozutečou do všech světových stran. Tím pádem jsem spolikala už několik tabletek proti bolesti, které pochopitelně, tak jako pokaždé, při mé smůle nezabraly.

Možná bych se z večeře přece jen mohla ještě vyvléknout. Konec konců, měla bych k tomu oprávněný důvod. Jenže, jak to muži vysvětlit, aniž bych to musela říct narovinu, on z toho nedělal vědu a já nakonec nevypada jako hlupák?

'Zdravím, jsem nucena zrušit naší plánovanou večeři, jelikož jsem dostala menzes.' Tak to by rozhodně v žádném případě nešlo, že?

Budu se muset oné večeře zúčastnit a doufat, že mě mé tělo nezradí a bude spolupracovat. Ale jak už bývá poslední dobou zvykem, je výhradně proti mě.

Od rána sedím v županu na gauči a sleduju Pretty Woman, díky čemu si připadám ještě zoufaleji, než ve skutečnosti jsem.

Ano jsem zoufalá.

Jsem zoufalá, protože nevím co mě čeká. Teda ano, vím, že mě čeká schůzka s Harrym, kde chce se mnou probrat jeho návrh, který se mi v žádném případě, ani trochu nezamlouvá.

Mám mu být po ruce.

Doufám, že nemá v plánu ze mě udělat druhou Vivienne, protože pokud ano, tak na to může hezky rychle zapomenout. Na druhou stranu, napsal mi, že jsou jeho úmysly čestné. Možná přece jen není důvod se bát.

Ale proč by pro Boha živého něco takového dělal?

Sotva mě zná, stejně tak jako já jeho. Do naší první schůzky jsme spolu prohodili vždy jen pár slov a to jen výhradně ve vztahu obsluhující - zákazník.

Nechápu, co by chtěl starší muž dělat s někým, jako jsem já. Vždyť jsem ještě dítě. Pravda, podle zákona jsem už nějakou tu dobu dospělá žena, ale vzhledem k mé nezkušenosti ohledně vztahů a mužů celkově, si připadám jak čtrnáctiletá naivní holka.

Kdežto Harry vypadá zkušeně a zajiště to s ženami umí. Koneckonců, on sám se přiznal, že jich za svůj život měl hned několik. O to víc nechápu proč já?

Co na mě vidí?

Šla mi z toho hlava kolem. Musím nad tím přestat přemýšlet nebo mě ještě k tomu všemu rozbolí hlava. To už bych opravdu nikam nešla.

Díky mému stavu jsem ani nebyla při chuti. Od rána jsem snědla jen balení krásných, červených, sladkých jahod a vypila dva šálky heřmánkového čaje, v domnění, že by mi mohl trošku ulevit od bolesti.

Zatím se tak, bohužel, nestalo.

Z mé sebelítosti mě vyrušil zvonek u dveří. Kdo by to mohl být? Ke mě nikdo nechodí. Jediný kdo mě napadá, je právě Harry, ale ten by sem snad nepřišel, že?

ŽE?

Začínala jsem lehce panikařit. Ještě stále jsem byla v pyžamu a mém červeném županu, na nohách obuté chlupaté papuče a z vlasů jsem měla jeden velký nepořádek, smotaný v něčem, čemu by se dalo říkat drdol.