EVERYTHING HAS CHANGED | H.S.

34

Harry si vždycky dělal co chtěl. Všechno bylo podle něj, o všem rozhodoval, názor druhých ho nezajímal, ve všem musel mít kontrolu. A jinak tomu nebylo ani dnes.

Skutečně šel nahoru. Snažila jsem na sobě nedat znát, jak mě skutečnost, že opět dělá všechno podle svého, irituje. Místo toho jsem se snažila nemyslet na to, v jak nebezpečné blízkosti se, po celou cestu po schodech, držel.

Cítila jsem na sobě jeho pohled. Cítila jsem jeho blízkost, slyšela jsem jeho dech. Cítila jsem, jak si mě prohlíží. Nad tou skutečností jsem se musela lehce ošít. Při pomyšlení, jak jeho zvídavý pohled bloudí po mé postavě, mi běhal mráz po zádech.

Rychlými kroky jsem vyšla schody a rozešla se dlouhou chodbou k mému bytu. Přísahala bych Bohu, že jakmile jsem zrychlila svůj krok, zrychlil i Harry a ta skutečnost mě nenechávala v sebemenším klidu. Naopak se mé srdce rozbušilo takovou rychlostí, že jsem silně cítila každý jeden jeho úder ve svém hrudním koši.

Došla jsem ke dveřím a roztřesenou dlaní, ve které jsem svírala klíče od bytu, jsem vsunula klíč do zámku a díky dvěma otočením dveře odemkla. Uchopila jsem kouli zámku do dlaně a jedním silnějším zabráním dveře otevřela dokořán.

Okamžitě jsem vstoupila do bytu, rozsvítila světla a vůbec se neobtěžovala otočit se, či jde i Harry, jelikož jeho přítomnost se nedalo přehlédnout.

Okamžitě mě do nosu udeřila příjemná vanilková vůně. Úplně bych bývala zapomněla, že jsem si včera v místním obchůdku koupila hned několik svíček a jedna z nich byla právě vanilková, má oblíbená.

Harry za sebou tiše zavřel dveře a všimla jsme si, jak se s povzdechem rozhlédl kolem sebe. Neměl to tu rád. Šílel z velikosti mého bytu, ačkoli nic neřekl, za což jsem byla v hloubi duše ráda, věděla jsem, že by tu nejraději nebyl.

Však ho ani nikdo nezval, že?

No tak, Michelle! Vyhubobala jsem si v duchu přesně tak, jakoby to udělala moje milovaná bábinka. Zula jsem si boty a rozepla kabát, aby mi nebylo příliš velké teplo a později, po vkročení zpět do té zimy, ještě větší zima, než doposud.

Nechtěla jsem to jakkoliv prodlužovat, hořela jsem nedočkavostí, kdy mi Harry všechno vysvětlí. Zároveň jsem byla pevně rozhodnutá, že mu to nijak neulehčím. Po celou dobu stál v dostatečné vzdálenosti, kdy mě upřeně sledoval, díky čemu se mi stavěly drobné chloupky vzadu na krku. Věděl moc dobře, co dělá. Byla jsem z jeho pohledu tak nervózní, že se mi dlaně nepříjemně třásly.

Zvládla jsem si zabalit vše potřebné, náhradní oblečení, pyžamo i kosmetiku. Když se přesvědčil, že skutečně mám vše, co potřebuju, rozešel se se mnou z mého bytu. K Harrymu jsme dojeli v tichosti, ale po celou dobu cesty, která trvala bez malá dvacet minut, jsem co chvíli na sobě cítila jeho pohled.

Bok po boku jsme došli k vysoké budově, kde se spolu se mnou rozešel k jednomu z výtahů s velkými kovovými dveřmi. Díky zmáčknutí jednoho z tlačítek jsme dojeli až na samotný vrch. Po celou dobu se mě ani jednou nedotkl. A já mu za to byla, svým způsobem vděčná. Nebyla jsem připravená na jakýkoli jeho dotek. Ne po tom, co se tak dlouho neozval.

Ozvalo se cinknutí, dveře se otevřely a mě se tak naskytl pohled na velmi prostornou, draze zařízenou, dvojposchodovou místnost. Sánka mi padla, oči se rozšířily a já se přistihla, že jsem jako omamená pomalými kroky vešla dál.

Držte mě.