EVERYTHING HAS CHANGED | H.S.

50

Když jsme po několika nekonečných hodinách konečně bezpečně přistáli a já tak došlápla oběma nahama na pevnou zem, spadnul mi ze srdce obří kámen, že jsme všechno nakonec ve zdraví zvládli.

Nemohla jsem si pomoct. Pořád jsem měla na mysli to neskutečné množství leteckých nehod, které se děly po celém světě a mě nezbývalo, než se sevřenými víčky zaklonit hlavu k nebi a zrovna ve chvíli, kdy jsem úlevou vydechla určité množství vzduchu, poděkovat někomu tam nahoře, že nad námi po celý let držel ochranou ruku.

Byť jsem si let s plnými doušky užívala, někde tam vzadu v mé hlavě mi malý hlásek našeptával, co všechno by se mohlo stát, kdyby se přeci jen vyskytla nějaká nepředvídatelná chyba, která by z čista jasna ovlivnila náš let.

Mou mysl po celou dobu zaměstnávaly neočekávané myšlenky, nad jejichž vzpomínkou mi srdce v hrudi udělalo obří kotrmelec a přesto se našla chvilka, sotva pár minutová, nad možným nebezpečím, které by se mohlo znenadání přihodit.

A přesto všechno jsme to ve zdraví zvládli a my tak zrovna ve chvíli, kdy se slunce vyhouplo vysoko nad horizont opustili prostory letadla, ve kterém jsme strávili hned několik posledních hodin.

Obdarovala jsem úsměvem pilota Harryho osobního letadla, který čekal pod schůdky spolu se stevardem, zrovna ve chvíli, kdy jsem opět otevřela oči dokořán a se spokojeným výrazem jim pohlédla do očí.

Štěstí v mé tváři by bylo marné snažit se skrýt. Byli jsme tady. V New Yorku. A přestože jsem se zapřísáhla, že nadšení na sobě nedám znát, svůj boj jsem prohrála na plné čáře.

Zrovna ve chvíli, kdy jsem se s tím nemožně širokým úsměvem otočila přes rameno a pohlédla Harrymu do tváře, i jeho růžové rty se zvlnily do úsměvu, když jsem nadšeně prohlásila ,,Jsme tady."

Zpoza Harryho rtů vykoukly bílé rovné zuby, když kývnul hlavou na souhlas a s naprosto stejnými slovy mi dal za pravdu ,,Jsme tady."

Usmívala jsem se jako samotný blázen ve chvíli, kdy jsem uhnula pohledem a znovu se rozhlédla po prostoru letiště. Chladný větřík mi zavál do vlasů a odfouknul je tak přes má ramena, což způsobilo, že mým tělem projel jemný mráz. Mou reakcí bylo pozvednutí ramen a jemné zachvění se, než jsem za svými zády ucítila teplo Harryho těla, který ke mě následně přistoupil.

Bylo mi moc dobře a já se tiše modlila, aby tomu tak zůstalo co nejdéle.

O několik minut později, když jsme seděli v luxusním automobilu a projížděli ulicemi New Yorku, jsem se cítila jako malé natěšené dítě, když jsem vyhlížela ze zavřeného okénka a prohlížela si detaily prosincového velkoměsta.

Mraky vánočních výzdob a světélek spolu s čerstvě napadaným sněhem, který tomu všemu dodával tu perfektní vánoční atmosféru, kterou jsem tolik zbožňovala.

Přestože z pohledu z pohybujícího se automobilu byl výhled do jisté části omezený, byla jsem šťastná, že jsme přijeli za všedního dne a já se tak mohla těšit na noční procházku a veškerou tu výzdobu pohádkově osvícenou.

Nebo jsem v to alespoň doufala.

,,Jsi šťastná." konstatoval po chvilce Harry, díky čemu si získal mou maximální pozornost.

Stočila jsem k němu svůj rozzářený pohled a všimla si zvláštního výrazu v jeho tváři, kterým mě v tu chvíli sledoval. Seděl pohodlně opřený v koženém sedadle, když očima bloudil po mé tváři. S rychlým kývnutím hlavy na souhlas jsem mu tak s tichým hlasem dala za pravdu ,,Jsem"