EVERYTHING HAS CHANGED | H.S.

14

,,Poslouchám, jsem jedno ucho."

Bylo pondělí deset hodin dopoledne. V kavárně bylo prázdno, což znamenalo jedné - všichni se nahrnou najednou a my nebudeme vědět, kam dřív skočit. Stáli jsme s Maci za barem a doplňovali cukřenky, aby bylo vše nachystané a zároveň aby jsme zabily trošku času.

Maci se ze mě snažila dostat podrobnosti o Harrym. Samozřejmě, jak jsem předpokládala, její malá špionáž za oknem nezůstala jen tak. Samozřejmě, že naši malou dohodu si prozatím nechám pro sebe, ale jelikož je má dobrá kamarádka a nikoho jiného nemám, potřebuju se jí svěřit.

,,Jmenuje se Harry Styles." začnu úplně od začátku, díky čemu na mě Maci pozvedne své zrzavé obočí. Na malou chvíli přemýšlím, co jsem řekla špatně, než promluví.

,,Jo, já vím jak se jmenuje." ušklíbne se a mě neunikne ten zvláštní pohled v jejich očích.

,,Víš? Jakto?" Maci unikne krátký smích, načež zakroutí svou hlavou, zatím co se plně věnuje dosypávání cukru do jedné z cukřenek.

,,Spíš se divím, že ty to nevíš." pověděla tajemně, zatím co cukřenku uzavřela. Kmitla jsem pohledem mezi ní a nádobou v jejích rukách, zatím co jsem se snažila přijít na to, či mi něco neuniklo.

,,Odkud to víš?"

,,No, možná kdyby jsi někdy někam šla, tak bys to věděla." přesunula ke mě svůj pohled a nadzvedla své levé obočí. ,,Mám tušáka, že toho chlapa zná v Londýně každý. A ne jenom v Londýně." dodala a odložila krabici s cukrem bokem. Následně vzala vlhký hadřík aby očistila pracovní desku od zbytku cukru.

,,Tak proč jsem o něm nikdy neslyšela?" zamumlala jsem zmateně a nedokázala vstřebat fakt, že by mi informace, jako je tato, unikla. Tím spíš, když Harry už několik měsíců navštěvuje naší kavárnu.

,,Protože nikam nechodíš." mykla svými rameny, zatím co s hlavou sklopenou sledovala, jak si hadříkem stírá na svou přiloženou dlaň o okraj pracovní desky již nametenou špetku cukru.

,,Nemám čas." zamumlala jsem a rozhlédla se kolem dokola, abych se podívala zkrz skleněnou vytrýnu, přímo do dění v ulici. Venku bylo pochmurno, takže bylo dost možné, že bude celý den v kavárně až moc velký klid, tím pádem směna nebude ubíhat.

,,Jo jo jo. To už jsi říkala." protočila svýma očima a přesunula se ke dřezu, aby opláchla hadřík a následně i své dlaně.

,,Nikdy před tím jsem ho neviděla. Znám ho odsud." řekla jsem, zatím co jsem sledovala prázdné místo u stolu, kde obvykle sedává.

,,No tak mi řekni o co jde? Víš o tom, že je poměrně starší, že jo?" zeptala se s rukami v bok, zatím co se svým pravým bokem opírala o bar a prohlížela si každý jeden centimetr mého obličeje.

,,Ano, mám oči." neodpustila jsem si sarkastickou poznámku, díky čemu se Maci pousmála.

,,No tak mluv! Leze to z tebe jak z chlupatý deky." slovně mě popostrkávala abych ji konečně řekla, jak se věci mají.

,,Ale musíš mi slíbit, že to nikomu neřekneš." zvedla jsem mezi nás do vzduchu ukazováček své pravé ruky, abych svá slova podtrhla.

,,Na mou duši." slíbila Maci a přiložila si svou levou dlaň na hruď.

,,Ale ne tady. Tady mají i stěny uši." přesunula jsem svůj pohled ke dveřím od kuchyně, abych se přesvědčila, že nás nikdo neposlouchá.

,,Jo. A co potom Steve." podívala jsem se znovu na Maci a s lehce nakloněnou hlavou pověděla ,,Mluvila jsem o něm."