EVERYTHING HAS CHANGED | H.S.

12

Od naší dohody uběhlo už pár dní.
Harryho jsem od naší společné večeře neviděla, ani se neozval. V kavárně jsem byla celý týden, on ani jednou. Bylo to zvláštní, ale nějak jsem se tím nechtěla zabývat.

Ale na druhou stranu, vzhledem k tomu, že jeden z Harryho požadavků bylo doprovázet ho na cesty, předpokládala jsem, že se mi při nejmenším zmíní, pokud se někam chystá. Pravda, mám školu a zrovna teď mám učení víc než dost, takže bych s ním jet nemohla. Ale za zmínku to stálo.

Byla jsem v kavárně, zrovna se blížila pátá hodina a jelikož byl pátek, čekal mě konec směny. Pomalu jsem uklízela co se dalo, abych po sobě nechala čisto, rozvázala jsem si zástěru, kterou jsem párkrát přeložila a následně ji schovala na své místo do poličky pod barem.

Jakmile se velká hodinová ručička posunula na 12, vzala jsem si kabát, tašku a jen co jsem se rozloučila s mou kolegyní Maci, odešla jsem z kavárny ven. Ještě jsem pomalu nesešla ten jeden schod, který vede z kavárny, když se přede mě postavila vysoká postava v černém kabátu.

Na malý moment jsem sebou trhla a vyděšeně na dotyčného vyřeštila své modré oči, ale jakmile jsem si všimla o koho se jedná, můžu přísahat, že mé srdce lehce poskočilo.

Harry.

Upřeně se na mě díval s jeho zelenýma očima a jelikož jsem stála na schodě, byli jsme téměř ve stejné úrovni svých očí. Stál v těsné blízkosti, jakoby věděl co to se mnou dělá. Srdce mi divoce tlouklo a já se přistihla, že můj pohled na malý moment sklouznul na jeho srdcovité rty.

,,Dobré odpoledne, Michelle." usmál se na mě, čímž dal na obdiv své dolíčky a na malý moment i jeho pohled sklouznul k mým rtům. Překvapeně jsem zamrkala a malou chvíli hledala správná slova. Jednoduše mě překvapil.

,,Dobré odpoledne." dostala jsem ze sebe přiškrceně ,,Co vy tady?" vydechla jsem a odešla kousek stranou od vchodu, tím pádem jsem byla opět o hlavu menší než on. Harry se po mých slovech zasmál, zatím co své dlaně schoval do kapes od kabátu.

,,Chtěl jsem Vás překvapit." mykl svými rameny ,,Přišel jsem Vás vyzvednout." pověděl s hlavou skloněnou a já si nemohla pomoc, ale překvapeně si prohlížela jeho tvář.

,,Jak jste věděl, že dnes pracuju?" přimhouřila jsem na něj své oči a všimla si, že se lehce zaškeřil. Olízl si své rty a pověděl. ,,Nevěděl. Doufal jsem v to." přiznal se a následně přesunul svůj pohled ke dveřím od kavárny, kde na malý moment jeho pohled setrval, načež se opět otočil mým směrem.

Podívala jsem se stejným směrem a všimla si, že nás Maci se zaujetím pozoruje, zatím co předstírá, že zalévá květiny na polici u okna. Zítra budu mít co vysvětlovat, pomyslela jsem si a v hlavě jsem začala uvažovat nad scénářem, jak ji danou situaci vůbec vysvětlím. Přísahám Bohu, že jestli tam ještě chvilku bude stát, vsadím se, že začne voda z květináče přetékat.

,,Co byste dělal, kdyby jste mě tu nenašel?" odvážila jsem se hravě zeptat, během toho, co jsem svůj pohled pomalu přesunula zpět k jeho rozzářené tváři.

,,No," začal ,,s největší pravděpodobností bych zašel k Vám." mykl svými rameny a přistoupil ke mě o krok blíž, díky čemu nás dělilo jen pár centimetrů a já jsem díky tomuto gestu opět znejistěla.

,,Chci vás pozvat na večeři. Na brzkou večeři." rychle se opravil a lehce hodil svou hlavou do strany.

,,Smím?" snížil svůj hlas a já pocítila, jak se motýlci v mém břiše třepotají.

,,Dobře, smíte." vykouzlila jsem malý úsměv a jen co mi Harry úsměv oplatil, měla jsem co dělat, aby se mi nepodlomila kolena.

,,Máte ráda pizzu?" zeptal se, zatím co položil svou dlaň na spodní část mých zad, díky čemu si mě nasměroval směrem, kterým se, společně se mnou, chystal vydat.