Nikdy jsem si nemysela, že bych se mohla zamilovat do staršího muže. Pak jsem potkala jeho..
ZAČÁTEK PŘÍBĚHU 17.1.2022
!!! Jakékoli kopírování příběhu nebo jeho obsahu se předem zakazuje !!!
Byla zima. Neskutečná zima. Venku pofukoval studený vítr, ze kterého nám červenaly líce a drobounké sněhové vločky se držely černých kabátů, jenž zakrývaly naše rozechvělá těla.
Přesto se však zdálo, že já jsem byla jediná, komu byla skutečně zima. Přestože se Harrymu na samém vrchu hlavy držela jistá vrstva sněhových vloček, jeho vlasy však stále držely ten jistý tvar, jako ve chvíli, kdy jsme opouštěli prostory hotelového pokoje.
Nás příjezd byl rychlý. Jen co Harry vyřešil potřebné věci ohledně ubytování, kdy se jednalo o pouhé vyzvednutí klíčů na recepci, nám Bill odnesl věci do apartmánu.
Zdálo se, že ne jen v Londýně, ale i právě v Paříži Harryho všichni znali. Chovali se k němu jako by byl sám bůh. Každý se na něj vřele usmíval a absolutně nic se nezdálo být překážkou, aby mu splnili případná přání.
Byl opravdu tolik mocný?
Najednou mě zaplavila vlna nepříjemného pocitu nad pomyšlením, že bych ho ve skutečnosti neznala tolik dobře, jak jsem si do této chvíle myslela. Znala jsem ho vůbec?
Byla jsem snad skutečně tolik dětinská, naivní a nezkušená?
Než jsem se však stihla vzpamatovat z té krásy kolem, čekala nás přímo na na pokoji neskutečně chutná snídaně. Při pohledu na stůl, kde se nacházel jeden jediný podnos s několika waflemi, ovocím v podobě banánu a jahod, javorového sirupu, šlehačky a různých pomazánek, jsem samým překvapením pozvedla obočí.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jelikož jsem byla u Harryho zvyknutá na přehnané množství jídla, pohled na podnos mě více méně překvapil. Pohledem jsem ihned kmitla k Harrymu, který jednoduše mykl rameny ,,Vím, že nerada plýtváš jídlem." začal ,,Doufám, že nám to bude stačit." dodal, když pohled sklopil na místo, kde se nacházel obložený podnos.
Doširoka jsem se usmála a bez váhání zkrátila vzdálenost mezi námi, když jsem Harryho pevně objala a vtiskla mu polibek na líčko. ,,Seš nejlepší." zamumlala jsem tiše a s neskutečnou radostí se posadila na jednu ze židlí.
Bylo to opravdu skutečné? Skutečně se to dělo? Vážně jsem se právě ocitala v nejromantičtějším městě na celé zemi a co víc, s mužem, ze kterého se mi od samého začátku našeho seznámení podlamovala kolena?
A než jsem se nadála, stáli jsme tady. Jen malý kousek od Eiffelovi věže, která byla v reálu ještě větší, než bych si kdy dokázala představit. Byla obří a tak nádherná.
,,Je tohle vůbec skutečné?" vydechla jsem samým úžasem, kdy jsem nevěřícně vzhlížela na tu krásu ,,Štípni mě jestli se mi to nezdá."
Cítila jsem se jako Alenka v říši divů, když v tom jsem leknutím naskočila a pohledem uhnula k Harrymu po mé pravici, jenž se na mě doširoka usmíval. Dlaní mi jen před malým okamžikem zajel pod kabát a skutečně mě stípnul. Do boku.
