EVERYTHING HAS CHANGED | H.S.

28

Absolutně jsem nechápala co se děje. Stála jsem jak opařená, s pažemi svěsenými podél svého těla a snažila se přimět své vlastní tělo k jakékoli činnosti.

K jakékoli, byť nepatrné.

Sním či bdím?

Opravdu se to děje?

Harryho rty byly teplé a jemné a perfektně zapadaly do těch mých. Nijak s nimi nepohyboval, nijak nepospíchal. Prostě je nechával jemně přiložené na těch mých.

Hned po prvotním kontaktu našich rtů, jemně vydechl svým nosem. Jeho teplý dech mě okamžitě udeřil do tváře a cítila jsem, jak své dlaně přesunul na má záda, kde s nimi posléze setrval.

Po několika nekonečných sekundách se ode mě lehce oddálil. Přerušil tak kontakt našich rtů a prostorem se díky tomu ozval zvuk jemného mlasknutí.

Neodvažovala jsem si otevřít oči. Bála jsem se, že v těch jeho uvidím lítost, zklamání nebo možná pobavení, výsměch? Jakákoli záporná reakce by mi zlomila srdce.

Najednou jsem na své tváři ucítila jeho velkou teplou dlaň. Díky kontaktu našich kůží jsem se lehce napřímila a mezi své zuby uvěznila svůj spodní ret.

Stále nic neříkal. Zůstával tiše. Stál v mé těsné, opravdu těsné blízkosti, kdy se naše hrudníky dotýkaly, s dlaní jemně položenou na mé levé tváři.

Chtělo se mi plakat. Doslova jsem cítila, jak se mé oční kanálky plní slzami, jak mé srdce divoce bije, kolena se třesou. Chtěla jsem se okamžitě vypařit, když v tom konečně promluvil. ,,Michelle,"

Ani jeho hlas mě nepřiměl otevřít oči. Bála jsem se reality. Bála jsem se, že všechno bude jinak. Bála jsem se, že mé potlačované pocity explodují. A kdyby v jeho očích byla opravdu, byť jen malá známka jakékoli záporné emoce, zajiště bych se složila.

Pevně jsem svírala svá oční víčka a bojovala se svými vlastními myšlenkami i city. Obočí se mi krčilo k sobě, zatím co jsem bojovala s přívaly pláče.

V hlavě se mi rodily různé scénáře. Jak se mi omluví, že se něco podobného nemělo nikdy stát. Že to absolutně nic neznamenalo. Že při tom nic necítil a vysměje se mi.

I když to byl on, kdo udělal první krok, chtěla jsem se propadnout hluboko do země. Neodstrčila jsem ho. Prostě jsem se od něj nechala políbit.

A nejhorší na tom všem bylo, že se mi to ve skutečnosti strašně líbilo. Jak hloupá bych ještě mohla být? Jak víc bych se ještě mohla ztrapnit?

,,podívej se na mě." zaprosil.

V jeho hlasu bylo znát zoufalství. I když mluvil tiše, jakoby se bál, že mě tím vyleká. Párkrát jsem se zhluboka nadechla, než jsem se konečně odvážila otevřít oči.

Pohlédla jsem mu do tváře a jeho výraz mě naprosto šokoval. V jeho očích se odrážela něha. Sledoval mě z výšky svým zeleným pohledem, zatím co mě jemně palcem hladil po líci.

Na malý moment sledoval mou tvář. Očima těkal sem a tam, zatím co já jsem tam jen stála jako přikovaná a neodvažovala si cokoli říct.

Jeho tvář se však začala znovu přibližovat. Milimetr po milimetru, během čehož sledoval mou reakci. Opět jsem neuhnula a trpělivě čekala.

A tak se naše rty spojily podruhé.

Mým tělem projel šok. Slastně jsem přivřela oči a nechala se unášet jeho nežností. Příjemné mravenčení se ozývalo v konečcích mých prstů a kdyby mě nedržel pevně u svého těla, nejspíš bych skončila za zemi.