EVERYTHING HAS CHANGED | H.S.

57

Rty jemné jako nejjemnější peří. Doteky lehké jako letní vánek a polibky, jenž mi vyrážely dech. Pocit naprosto nepopsatelný, kdy jsem nevnímala nic, až na muže, jenž se nade mnou skláněl a šeptal mi nezapomenutelná slova, jenž se mi s největší pravděpodobností vryjí do paměti až do smrti.

Zářivý pohled, jenž zkoumal mou reakci, když se mě dotýkal na místech, kde nikdo před ním.

Pevné tělo, kterým se otíral o to mé. Svaly, jenž se mu při každém jednom pohybu napínaly. Vlasy, které mu neposedně padaly do čela.

A ten pocit..

Pocit, jenž se rozlínal celým mým chvějícím se tělem. Pocit, díky kterému se mi svíral podbřišek. Pocit, díky kterému jsem byla zas o kus blíž.

Mohutné tělo mezi mými stehny, jenž byla omotaná kolem jeho pasu. Dlaně, jenž putovaly po mém těle, jakoby se snažil si zapamatovat každý jeden kousek mého drobného těla, jenž se pod ním rozpadalo.

,,Michelle."

Způsob jakým pokaždé vyslovil mé jméno, mě nechával jako na jehlách. Teplý dech na mé pokožce, jenž mě hladil, jako deteky motýlích křídel. Látka společenských černých kalhot, jenž se otírala o má nahá stehna a mým tělem tak projíždělo nepředstavitelné chvění.

Tenká sametová košilka byla to jediné, co zakrývalo mé tělo, které v tom okamžiku pokrývala silná husí kůže, když mě svými rty laskal na onom místečku na krku.

,,Michelle!"

Naprosto bez varování jsem rozevřela oční víčka a stejně tak jako před malou chvílí tak ihned pohlédla do očí muži, jenž mě svými činy přiváděl k šílenství.

Upřeně mi hleděl do tváře. V očích se mu odrážela nepředstavitelná něha, jenž byla něco, co jsem si u něj jen před několika málo měsíci nedokázala představit.

Mlčel, přesto si mě zkoumavě prohlížel. A já se zmateně rozhlédla kolem sebe. Přes, ještě stále zatažené závěsy, se do pokoje prodíralo denní světlo. Zatajil se mi dech.

Sen.

Všechno to byl jen pouhý sen.

Při tom zjištění mi líčka nabrala rudý odstín a já tak zabořila hlavu do polštáře o něco víc. Cítila jsem, jak mi náhle hoří tváře a já se tak ze všech svých sil snažila nepohlédnout Harryho směrem.

Byl tam.

V mé těsné blízkosti.

Nenacházel se však mezi mými stehny, nýbrž seděl na posteli po mé levici a nepřestával si mě se zájmem prohlížet.

,,Stalo se něco?" zeptala jsem slabým hláskem.

Harry mlčel.

Jakmile jsem však k němu opatrně pohlédla, rty měl zvlněné v úšklebek, když si jazykem navlhčil rty ,Celkem by mě zajímalo, o čem se ti zdálo." konstatoval pobaveným hlasem, než mi ve své velké dlani stiskl, peřinou zakryté, stehno.

Znovu jsem uhnula pohledem.

Odmítala jsem mu pohlédnout do tváře. Mým tělem proudilo silné množství studu, jenž se mi provrtávalo do morku kostí. Najednou mě však na líčku pohladil Harryho teplý dech. Odvážila jsem se k němu zvednout zrak.