BYLO NEBYLO, kdysi dávno na západě, pod svitem posledního slunečního paprsku se zrodila pohádka.
Byla zalévána dívčím smíchem, opečovávána matčinými slovy a kvetla v otcově srdci.
Z pohádky se stal květ a z květu se stala zahrada. Zahrada plná milých princezen, statečných princů a dobrých konců. Konců, které hořkly na jazyku a mámily hlavu černovlasému princi. Princi, který růžový květ utrhl a zmuchlal v dlani i přes trnové meče.
Nechal zemřít pohádku přímo v srdci samotné zahrady. Ochutnal zlobu, zášť a pýchu a postaral se, aby růžové květy zaplály zlatým plamenem.
V ten den se narodily pohádky bez konce. Pohádky, které byly odsouzeny k opakující se zkáze. Pohádky, které černovlasý princ zavrhl, zkazil a přetvořil pro své vlastní záměry.
Milé princezny, stateční princové a šťastné konce se staly legendou minulosti.
Minulosti, která shořela na prach a byla uvržena v zapomnění.
ČTEŠ
ŠŤASTNĚ AŽ NAVĚKY
FantasySTÁT SE princem či princeznou a žít v pohádce si přál snad každý, kdo byl někdy dítětem. Tedy, skoro každý. Malá dívka beze jména kdysi dítětem opravdu byla, ale svět - ve kterém vyrůstala spolu s neznámým chlapcem - nebyl k princeznám a princů...
