ŠŤASTNĚ AŽ NAVĚKY

XXX. Zrádce

„FELIXI-" JOHANA nebyla schopna dokončit to, co začala. Oči měla vytřeštěné a obličej zkřivený odporem a překvapením. Tepavá bolest ve spánku jí odmítala dovolit jakkoli přemýšlet a Maeve jež stála tři kroky za ní se nedokázala pohnout.

„Tomu se říká, ale přátelské setkání," zasmála se Rosalyn, „copak Felixi, neobejmeš svou dávnou přítelkyni?" Královna se usadila na trůnu a sledovala celé zkamenělé dění pod pódiem. Na tváři ženě poskakovalo povýšení a nechuť, která jí uvízla v žaludku jako těžký kámen.

„Rád tě opět vidím, Johano," Felix nasadil odzbrojující úsměv, za nímž se skrývaly výhružky i mistrné přetvařování.

„Co tady děláš?" vyprskla svěřenkyně konečně, když našla slova, která se stáhla z jejího dosahu. Kdyby byl Měňavec jen o trochu blíž pravděpodobně by schytal ránu od rozzuřené Johany, která přes rozčilené mžitky téměř neviděla.

„Jak sis stihla všimnout, tak žiju," prohodil ledabyle a udělal první krok k obkroužení její těžce oddechující osoby. Maeve cukla špičkou nosu v podrážděném odfrknutí, ale nic nenamítla.

„Tehdy, když se všechna ta bouře pomalu uklidňovala, jsem zaslechl volání. Něžné, ale zároveň dosti omamné a nedlouho poté jsem se propadl zrcadlem sem," divadelně rozpřáhl ruce a ve zlatých očích se mu blýsklo, „už to bude tak rok, rok a půl co jsem našel cestu k této překrásné ženě." Johana se ani nepohnula, když prošel kolem jejího boku a stanul za jejími zády, pár kroků před Chitkou.

„Rosalyn mi nabídla místo na jejím dvoře a brzy už jsem tu nebyl jen jako páže." Královna se pousmála, ale ani tenhle úsměv nebyl nevinný.

„Ona, na rozdíl od Sanela, koná, Johano. Neslibuje svět bez šťastných konců, ona ten svět tvoří. Rosalyn ví jak zničit každou pohádku a ví, jak zničit Sanela spolu s jeho bratrem Samuelem. Už žádný konec ani začátek, pouze příběh, který budeme tvořit my." Jeho dech ji mrazil na krku a jeho slova se vznášela v místnosti jako příslib. Příslib zrady, krve a opravdových konců, na které byl Sanel samotný krátký.

„Přidej se k nám, Johano. Společně svrhneme dva vládnoucí bratry a utvoříme nový svět," šeptal, doléhal a dobýval její omámenou mysl bylinami, kterými ji Maeve krmila už od začátku plesu.

„Nedělej to-" Rohatá Chitka se pokusila ještě něco namítnout, ale královna podrážděně mlaskla a ledabyle cukla pravou rukou.

Palác se zachvěl v základech.

Rosalyn se napřímila a předklonila, vlasy se jí divoce vlnily kolem hlavy a růže objímající kamenný trůn začaly růst. Plazily se po leštěné podlaze a natahovaly své ostré drápy po černovlasé dívce za ní.

Maeve začala couvat. Udělala jeden, dva kroky a strnula.

„Čehopak se bojíš, mé nejdražší prokletí. Copak jsi to nechtěla?" Královna vstala a sestoupila mezi ně. Ovšem pohled jejích mrazivě modrých očí plných zášti a krutosti se upíral jen a jen na nebohou, drobnou Chitku, která stála jako přimražená na místě a snažila se něco říct.

„Všechno tohle je tvé dílo a mě nezbývá nic jiného než ti poděkovat." Slova doprovázela kroky a Maeve se ocitla pod přímým pohledem té zvrácené princezny z pohádky. Felix za Johanou ani nedýchal, i v jeho očích bylo znát potěšení, avšak i cit, který zná každé malé dítě už od raného dětství. Měl strach. Strach, který mu okusoval zčernalou duši a pobízel ho k útěku; věděl co bude dál.

Svěřenkyně se nedokázala přimět k činu. Srdce jí tlouklo do žeber jako gong a vysílalo signály, aby něco udělala; cokoli. Johana zavřela oči a samým úsilím přemýšlet si rozkousla ret do krve. Pokud začne Rosalyn opravdu kouzlit, Maeve upadne do bezvědomí a královna si ji okamžitě podá. To se nesmí stát. Snažila se rozumně uvažovat, ale po všech těch kytkách, které za večer rozžvýkala jí mysl zahalovala mlha omámení.

Činy ovšem dokázaly více, než jen pouhé stání na místě a vymýšlení ničeho. Dívka otevřela unavené oči, prohlédla si Felixe stojícího vedle ní od hlavy až k patě a pak udělala něco, čím samu sebe překvapila. Přitočila se k zrzavému Měňavci, levou rukou ho objala kolem krku a dobyvačně přitiskla své rty k jeho. Nebránil se, nevzdoroval, ba si ji přitáhl blíže a polibek opětoval se stejnou dávkou zvířecí touhy.

Johaně se celý čin hnusil, zdvihal se jí žaludek, ale přinutila se pokračovat. Doufala, že přiláká Rosalyninu pozornost natolik, aby nechala Maeve být.

Vzduch jí v plicích docházel, a jakékoli racionální myšlení si poskládala ve chvíli, kdy se čelem opřela o jeho a zhluboka se nadechla. Obě ruce mu přemístila na boky a pohlédla mu do očí.

„Naser si," s těmi slovy tasila meč, který se mu houpal u pravého boku a sekla jeho směrem. Felix ucukl, ale špička meče ho lízla a na tunice zlaté barvy se mu začal vybarvovat zářivě rudý květ.

Jekot a řev, to jediné dokázala pár chvil poté vnímat. Otočila se. Rosalyn stála nedaleko od ní, obličej zkřivený horkou nenávistí, která tavila jakékoli zábrany, kterých se doposud držela a křičela. Křičela z plných sil a její hlas ničil vše co mu přišlo do cesty.

„Johano!" Maevin křik v tom královnině zanikal, ale oslovená ho zaznamenala a svůj pohled stočila k ní.

„Uteč! Zmiz odtud!" Ovšem bylo pozdě. Přesně poznala ten moment, kdy Rosalynina kouzla dospěla k vrcholu. Palác se otřásl, s lámavým zvukem praskaly stěny, lustry se tříštily a zasypávaly všechny v místnostech skelným deštěm. Všechno bylo vzhůru nohama a Maeve namísto útěku zakopla a upadla do smrti podobnému bezvědomí.

„Ne!" vřískla Johana a rozběhla se k ní ve stejnou chvíli jako její výsost. Svěřenkyně cítila, že slábne a srdce v její hrudi uvadá. Nevole ji ochromila a vyrazila jí meč z ruky. Královna se pootočila a upřela na nebohou Johanu své ledově modré oči

Dívka klesla k zemi a zaskuhrala. Dunivý náraz, když dopadla na dlažbu, se roznesl sálem.

Rty ji začaly brnět.

Tělo začalo chladnout a zorné pole zužovat.

Hlava se jí zamotala a žena ulehla k zemi. Nedokázala polknout, natož se nadechnout. V leže se pokusila natáhnout k Maeve, jejíž nemohoucí tělo leželo jen pár stop od ní. Chtěla ji chránit i za cenu vlastního života, avšak Rosalyn jí zastoupila cestu a sklonila se k ní.

„Pošlu tě Sanelovi jako dar, Svěřenkyně." S těmi slovy přešla k rohatému démonovi a Johana úplně ztratila vědomí.

Jedinou věc, kterou stihla spatřit a která se jí do konce života vryla do srdce byla královnina ruka - zamotaná v Chitčiných černých vlasech - táhnoucí omráčené dívčí tělo napříč sálem.