ŠŤASTNĚ AŽ NAVĚKY

XXVI. Tajemství jizev

„KAŽDÉ DVA týdny se pořádají různé plesy na počest výjimečnosti samotné Rosalyn," pronesla Maeve noblesně a udělala posměšné pukrle, „ale s jarem začíná i plesová sezóna a každé dva týdny se zmenšily na každý týden." Rohatá dívka zatleskala a otočila se na místě. Johana ji s polovičatým úsměvem sledovala ramenem opřená o strom a s rukama založenýma na hrudi.

„Stačí vyhlídnout ten následující, vetřít se do paláce, šlohnout tu zatracenou kytku a zase se dostat ven," rohatá dívka přemýšlivě nakrčila obočí a našpulila rty, „zapomněla jsem na něco?" Zatočila se na místě až se jí černá sukně zavlnila kolem štíhlých boků.

„Nesmí nás chytit ani odhalit," pronesla zamyšleně svěřenkyně a přijala napřaženou ruku.

„Smím prosit, madam?" Maeve se zakřenila a své prsty zapletla s těmi Johaninými. Hnědovlasá dívka jí druhou ruku položila na pas, kolem kterého stále měla zavěšený opasek s kapsami a váčky, které obsahovaly všemožné bylinky.

„V jaké věži by měly být ty růže?" Svěřenkyně svou taneční partnerku otočila pod rukou a znovu pohlédla do jejích pronikavých očí.

Černovlasé dívce trvalo možná až příliš dlouho než otevřela nafialovělé rty k odpovědi.

„Co vím, tak je Rosalyn nepřesunula, ale jistá si být nemůžu," odpověděla vyhýbavě a nechala se zaklonit. Vlasy jí v temném vodopádu stínů splývaly téměř až k navlhlému listí a Johana se přistihla, že má tvář až nebezpečně blízko její popelavé šíje.

Rychle se odtáhla a s Chitkou v náručí se narovnala.

„Chceš abychom se tam vydaly spolu, ale nehodláš mi říct, kde je najdeme?" podivila se krátkovlasá dívka a v další taneční otočce si drobné tělo lesního démona přivinula k hrudi. Maeve s sebou škubla a zastavila se.

„Přesně tak," přisvědčil démon hořce a vymanil se z jejího sevření, „já už prostě nehodlám chybovat." Rohatá dívka se zamračila a chytla se za loket, do kterého zaryla polámané nehty. Ve fialových očích se jí mihly jiskřičky bolesti, ale neřekla ani slovo.

„Měly bychom jít," povzdechla si Maeve, „budeme mít štěstí, když z paláce zbyde něco víc, než jen suť a trní." Johana se na nic neptala, ale jakmile démon spustil ruce k bokům pohlédla na jeho levý loket. V místě těsně nad kloubem se rýsovala stará jizva z popálení ve tvaru prstů. Svěřenkyně najednou pocítila štiplavou touhu chytit ji za paži a zeptat se jí úplně na všechno. Avšak věděla, že by nedostala odpovědi, po kterých její hladové srdce prahlo.

***

„PLES JE za tři dny," prohlásila Johana, když seběhla z hlavní cesty vedoucí z královského města zpět k Maeve. Druhá dívka pokývala hlavou a zůstala ležet na sluncem vyhřátém mechu, čistíc si obloučky špíny zpoza nehtů.

„Maškarní nám hraje do karet, ale i tak bude obtíž se dostat nepozorovaně dovnitř a pak zase ven," pokračovala svěřenkyně a hněv v ní začínal bublat, když se ani teď nedočkala žádné odpovědi. Tedy až na vědoucí pohled, který jí věnovala Maeve.

„Opravdu?" zaškaredil se démon a prohlédl si hřbety svých rukou.

„Co je?" obořila se na ni Johana a tiše zaskřípala zuby.

„Očividně," mlaskla Chitka, „ovládáš magii. Ano, ještě jsem nepřišla co přesně ti to pulzuje v krvi, ale myslím si, že nám to postačí jako účinné krytí." Svěřenkyni ztuhla krev v žilách, spolu se vším tím pomalu vroucím hněvem.