Exchange Student [CZ] ✓

17. | Falešné rande

V neděli ráno hra začala. Ačkoli jsem o tom ze začátku dost pochybovala, Ashton je přeci jen dost chytrý, Calum měl pravdu. Měla bych tomu dát alespoň šanci. Pokud nechci doživotně litovat toho, že jsme to alespoň nezkusila. Ashton byl králem této hry a já se chystala být královnou. Nemá nejmenší tušení, co ve mně dřímá. Nejsem tak nevinná, jak si myslí. Když se ke mně někdo chová takovým způsobem, jakým to dělá Ashton, nemůže očekávat, že nebudu jednat nazpět. Ať už je tenhle krok jakkoliv krutý, byl nutný.

„Co máš dneska v plánu?" zeptala jsem se Ashtona nevinně, když jsem si pochutnávala na čerstvém pomerančovém džusu, který jsem si dala místo nějaké hutné snídaně.

„Proč?" vydechl nepříjemně a já jeho tón hravě ignorovala.

„Potřebovala bych odvést do nákupního centra," odvětila jsem, jakoby o nic nešlo a s chutí se napila džusu, čímž jsem maskovala drobný úsměv, který se mi dral na tvář.

„Myslel jsem, že Sarah řidičák má," pronesl moudře.

„To má, ale se Sarah ve v nákupním centru sejít nemám, v tom je ten problém," řekla jsem s úsměvem a pohrávala si se sklenicí stejně, jako jsem si právě hrála s Ashtonem. „Ve skutečnosti se tam mám sejít s někým úplně jiným," dodala jsem a netrpělivě čekala, jestli z něj dostanu nějakou reakci. Ashton však jen pokrčil rameny.

„Fajn," souhlasil po chvíli, „stejně se tam mám později sejít s Lukem, tak tě tam odvezu o něco dřív a trochu se tam zdržím."

„Díky," věnovala jsem mu šťastný úsměv.

Vstala jsem od stolu, abych se mohla jít do pokoje převléknout do něčeho pohodlnějšího a více vhodného do nákupního centra plného lidí. Pravda byla taková, že dneškem skutečně začala první fáze mé nové strategické hry. Doufala jsem, že na to Ashton nalítne bez sebemenších potíží. Začít jednou obyčejnou schůzkou v nákupním centru se mě i Calumovi zdálo být jako dobrý nápad. Teď jen byla otázka, co bych si měla vzít na sebe.

Po delším přemýšlení jsem se rozhodla pro obyčejnou klasiku, i když to bylo něco úplně jiného, než jsem obvykle nosila. Zvolila jsem šedivé šortky a bílé tílko, přes které jsem si přehodila tmavě šedivý svetřík s různými pěknými vzorky. Jako obuv jsem samozřejmě zvolila obyčejné černé tenisky, aby mě při tom dlouhém procházení po nákupním centru nebolely nohy. Vlasy jsem si nechala volně rozpuštěné a jako poslední věc popadla kabelku, kterou jsem skutečně nemohla nechat doma.

„Můžeme?" zeptala jsem se Ashtona, který seděl na gauči v obývacím pokoji a nevšiml si mě, když jsem přispěchala ze svého pokoje. Otočil se na mně a přikývl.

„Opět v neutrálních barvách, co?" zeptal se pobaveně a já předstírala, že se mě jeho slova vůbec nedotkla. S drobným úsměvem jsem přikývla a společně s Ashtonem opustila zázemí našeho domova.

Nemohla jsem se dočkat, až tahle hra započne. Nejvíc ze všeho jsem se však těšila na Ashtonův výraz, až mě uvidí s Calumem ruku v ruce. Nejdůležitější částí našeho plánu bylo, aby nás Ashton viděl. Musel žárlit a k tomu mě musel mít alespoň trochu rád. Nebyla jsem si jistá tím, že mě rád má. Vlastně jsem si byla více než jistá, že mě rád nemá. Ale i před to jsem se tohle chystala udělat, abych si byla stoprocentně jistá tím, že ke mně necítí nic jiného než nenávist.

Ashton zaparkovat na parkovišti u nákupního centra a já vystoupila z auta téměř okamžitě po té, co tak udělal. Dala jsem se do rychlého kroku a doufala, že Ashton bude dostatečně inteligentní na to, aby mě následoval. Slyšela jsem za sebou něčí kroky, a tak jsem soudila, že mě skutečně následoval. To bylo jedině dobré znamení, protože jsem před sebou spatřila Caluma. Věnoval mi drobný úsměv a já se k němu rozeběhla. Padla jsem mu kolem krku a nechala ho, aby mě chytl okolo pasu a pevně mě objal.