Exchange Student [CZ] ✓

6. | Nechtěl jsem tě zklamat

Snažila jsem se dýchat zhluboka, abych unesla šok, který jsem právě utrpěla. Konsternovaně jsem si prohrábla své černé vlasy a dívala se na svůj odraz v zrcadle. V očích se mi blyštila hrůza a zděšení. Nemohla jsem uvěřit tomu, čeho byl Ashton schopen.

Chtěla jsem s ním mluvit, ale nějak jsem nenašla odvahu. Rázem se změnil celý můj pohled na něj, když jsem si uvědomila, že je to surovec.

Vrátila jsem se ke stolu ke dvojčatům. Všimla jsem si, že oba dva dojedli své jídlo, tudíž jsem vzala jejich talíře a šla je umýt do kuchyně.

„Můžeme si pustit televizi?" škemrala Lauren. „Nebo si musíme jít první vyčistit zuby?"

Už jsem jí chtěla přikázat, aby si šla první vyčistit své zoubky, když v tom jsem si uvědomila, že to by bylo hloupé rozhodnutí. V umyvadle totiž pořád byla spousta krve.

„Ale jenom na chviličku, ano?" pohladila jsem jí po vláscích a dovolila jí, aby se spolu s Harrym šla dívat na televizi. „Pořád na vás čekají úkoly."

Bylo teprve šest hodin, takže jsem nic nehrotila. Bylo mi jasné, že tyhle děti nesmím do ničeho nutit. Pokud se chtějí dívat na nějaký dětský pořad, nebudu je k úkolu nutit. Navíc teď jsem měla úplně jiné starosti. V první řadě jsem musela dát koupelnu do původního stavu.

Zamkla jsem se v koupelně a nahlédla do umyvadla. Ashtonovo tričko jsem sevřela ve svých rukách a z kohoutku pustila horkou vodu. Dalo mi hodně práce, než se mi tričko podařilo úplně vyčistit. Vlastně jsem ani nevěděla, proč to dělám. Vždyť mi to mohlo být úplně volný, ne? Ashton je ten největší idiot pod sluncem! Proč bych za něj měla udělat tu nejhorší práci?

Asi jsem jen nechtěla, aby měl problémy.

Malé části mě na něm totiž záleželo.

„Ashtone?" váhavě jsem pootevřela dveře od jeho pokoje a nakoukla dovnitř. „Jsi v pohodě?"

Ležel na posteli se zavřenýma očima, až jsem si na malou chvíli pomyslela, že spí. Už jsem se chystala odejít a nechat ho samotného, když promluvil: „Pojď dovnitř, Kaylo."

Došlo mi, že mě oslovil přezdívkou. Přišlo mi to poněkud zvláštní, ale nezaváhala jsem ani na sekundu, když jsem do jeho pokoje vešla a zavřela za sebou dveře. Ashton pořád zaujímal stejnou pozici, takže jsem si nesměle sedla na kraj jeho postele.

„Ashi," špitla jsem.

Otevřel oči a usadil se na posteli. Chytl mě za ruku a přitáhl si mě k sobě blíž, abychom si lépe viděli do očí. „Nemrzí mě, co jsem udělal. Udělal bych to klidně znovu, kdybych musel."

Zklamaně jsem sklopila pohled, jelikož tohle bylo přesně něco, co jsem netoužila slyšet. Bolelo mě vědomí, že Ashton není ten, za koho jsem ho považovala.

„Asi nejsi ten, za koho jsem tě měla," zašeptala jsem nejistě.

Ucítila jsem jeho ruku pod svou bradou, čím zvedl mou tvář a zadíval se mi do očí. Snažila jsem se náš oční kontakt přerušit, ale jednoduše to nešlo.

„Nechtěl jsem tě zklamat, Kaylo," přiznal a já se nad jeho oslovením pro mou maličkost zatřásla. Pořád jsem si nestačila zvyknout na to, jakým způsobem se mě rozhodl oslovovat. „Ale nemohl jsem dopustit, aby někdo jako je Michael marnil tvým časem."

Na malou chvíli jsem si pomyslela, že snad žárlí. Nevím proč, ale zahřálo mě to u srdce. Po chvíli mi však došlo, že tomu tak rozhodně být nemůže. Navíc mi bylo jedno, jestli žárlí nebo ne. Mělo by mě to snad zajímat?