Exchange Student [CZ] ✓

32. | Budu šťastná

Není takovým překvapením a rozhodně to není ani tajemství, že nálada v táboře nebyla dvakrát veselá, vlastně byla spíše na bodu mrazu. Nečekaný ranní běh většinu nás šokoval a hlavně vysílil, což nám zabraňovalo v pokračování plnění dalších náležitostí, které si pro nás profesorka Tannerová připravila. I když oheň u táboráku krásně plápolal a doslova po nás požadoval, abychom začali zpívat nějaké známé táborové písně, ani jeden z nás se k tomu neměl. Já osobně jsem více než šokována tím faktem, že se k něčemu podobnému taky nemám. Za normálních okolností bych totiž skočila po příležitosti ostatní členy sboru přemluvit, aby překonali svou lenost a začali se sebou něco dělat, ale teď jsem se k nim radši přidala. Místo toho ležím s hlavou opřenou o hruď mého přítele a jen nečině sleduju velký plápolající plamen hřejícího ohně.

„Mělo to být jiné," zašeptám, díky čemuž mě dokáže správně slyšet jen jediný člověk, ale to byl účel mého šeptání. Ashton na moje slova slabě přikývne, což poznám díky pohybu jeho hlavy, ale ve skutečnosti to ani nevidím. Vím jen, že se mnou souhlasí. Po tomhle gestu si znovu opře bradu o mou hlavu a ještě pevněji si mě k sobě přitáhne, díky čemuž se nejenom cítím příjemněji, ale je mi i větší teplo.

„Vím, že všechno v tvých představách vypadá jinak," slovně zareaguje až za chvíli, čímž mě překvapí. Myslela jsem totiž, že svůj názor vyjádřil tím pouhým kývnutím hlavy. „Máš bujnou fantasii a na tom není nic špatného, ale nemůžeš se tím pádem divit, že jsi leckdy zklamaná s realitou."

„Ač nerada přiznávám, že máš pravdu. Jsem až přehnaný optimista, viď?" s touhle větou se na něj otočím a on jen nevině zavrtí hlavou.

„Víš, že je tohle jedna z tvých vlastností, kterou na tobě absolutně miluju."

„Jmenuj nějakou další," zašeptám s úsměvem a s nevinností ho sleduju, protože si nedokážu ani představit, jaké další slovo z něj může vypadnout.

„Jsi hodná."

„Jasně," uchechtnu se.

„Ne, myslím to vážně. I když máš o někom špatné mínění, vždycky toho člověka alespoň poznáš. Ještě nikdy se nestalo, že bys člověka odsoudila soudě prvního pohledu. Vezmi si například mě," názorně prstem ukáže na sebe a já pousměju, protože jsem tuhle stránku Ashtona viděla málokdy. Takhle uvolněný Ashton pro mě prakticky vůbec neexistoval. „Co sis o mně myslela, když jsi mě poprvé viděla? A jak moc se změnil tvůj pohled na mě, když jsi mě poznala o něco víc?"

„Myslím, že první pohled radši přeskočíme, protože se za to upřímně stydím," řeknu a pocítím horko v mých tvářích, takže bych řekla, že se značně červenám. Upřímně? Vnímala jsem jen jeho vzhledovou stránku a to mě totálně okouzlilo, aniž bych ho poznala blíž. „Když jsem tě poznala," odmlčím tě, „litovala jsem toho, co jsem si o tobě původně myslela. Nenáviděla jsem tě a ještě víc jsem nenáviděla sebe, že jsem tě vůbec nenávidět nezvládala."

„Mikaylo," věnuje mi široký úsměv a sklopím pohled, protože se tak trochu stydím za to, co jsem mu zrovna řekla. Nejenže je to jedno z mých největších tajemství, o kterém nikdy vědět neměl, ale zároveň jsem mu tím jen nahrála do karet. „Cítil jsem to podobně. Okouzlila jsi mě a pro mě bylo těžké tě nenávidět. Možná proto jsem měl chvilky, kdy jsem už prostě tuhle hru nezvládal."

„Rozkošné," zašeptám a věnuju mu drobný polibek, „alespoň nejsem jediný zamilovaný blázen pod sluncem."

„Rozhodně jsi blázen," ozve se cizí hlas, dívčí hlas. Není nutno podotýkat, že se od Ashtona prudce odtrhnu a svůj pohled věnuju dívčí postavě před sebou, kterou není samozřejmě nikdo jiný, než mnou velice milovaná Sarah. Je snad jasné, že mluvím ironicky. Tu holku nemůžu snést.